togaf a její knihy (35. týden)
10:51
 |
| To jsou oni - fešáci, že? |
John Keats: Obrys krásy
Anotace z mlp.cz: V Keatsově tvorbě se kříží několik literárních a kulturních tradic a
jsou v ní patrny vjemy, zkušenosti a autentické prožitky, z nichž básník
vytváří nový, vysněný svět, plný smyslnosti. Keats není přímo buřičem,
ale klade důraz na osvobozující roli básnické imaginace. Určeno
náročnějším zájemcům.
Čím kratší a lyričtější básně jsou, tím víc se mi líbí. Nejsem velký
milovník klasické anglické romantické poezie, takže nejsem ani odborník,
ale sem tam si v tom správném rozpoložení přečíst Keatsovu básničku bylo
milé a jsem ráda, že jsem se konečně k jeho poezii dostala. A že jsem
nebyla zklamaná.
Gillian Flynn: Temné kouty
Anotace z cbdb: Libby Dayové bylo sedm, když se její matka a dvě sestry staly oběťmi
„satanistické vraždy“ v kansaském městečku Kinnakee. Libby přežila – a u
soudu se proslavila svědectvím, že je zabil její patnáctiletý bratr
Ben. O pětadvacet let později ji vyhledají členové neoficiálního spolku
zaměřeného na notoricky známé zločiny. Doufají, že objeví důkazy
svědčící o Benově nevině. Libby zase doufá, že na své tragické minulosti
něco vydělá…
Gillian Flynnová vymýšlí postavy, které rozhodně nejsou černobílé. Ani
Libby není na prvních stránkách právě sympatická hrdinka. Číst o
minulosti bylo občas hodně obtížné, když čtenář ví, jak celá rodina
dopadla, ale závěrečné rozuzlení bylo parádní. Opět jsem si našla
postavu, kterou jsem mohla z duše nenávidět, Diondra... uf, to byla ale
odporná zmije. Další věc, kterou mám u této spisovatelky moc ráda, je
její schopnost skvěle zachytit prostředí. V Ostrých předmětech to byl
rasistický americký Jih, v Temných koutech je to farma ze zapadákova a
chudinská bílá lůza. Chudoba tak "svinská", že Ben ani neví, jak chutná
žvýkačka. Každá z knih Gillian Flynnové má své zvrhlé kouzlo a já se
chci vyhnout jejich porovnávání. Prostě si je všechny přečtu a užiju.
A stále mám rozečtené Nikdykde, které se mi líbí stejně jako před lety, jen z něj mám trochu jiný pocit než tenkrát. Přijme mi tak nějak jednodušší, jako by to byla kniha určena pro děti, resp. ona to je kniha pro mládež, ale tenkrát jsem z ní ten pocit neměla. Asi že jsem ta mládež byla...
Hezký zářijový týden plný knih vám za náš blog přeje togaf!
0 Comments