Román o účetním, který se stal zabijákem zombie
9:58
Že jsou účetní tak trochu zvláštní lidi obecně tušíme. Představuju si jejich shrbené postavy vysedávající celé dny a noci nad daňovým přiznáním, kam vpisují další a další čísla. Přiznávám, že moje představa je silně stereotypní, ale pro úvod k dnešní recenzi jsem to chtěla malinko nadsadit. No a teď si představte, že zatímco se účetní věnují svým daním, venku vypukne apokalypsa. Ale ne taková, kdy dojde voda, vypadne elektřina nebo na Zemi zaútočí mimozemšťani. Tentokrát všude kolem začínají ožívat mrtví. A účetní mají na výběr: buď se ocitnou v zástupu nemrtvých, nebo tomuhle zástupu budou čelit se zbraní v ruce. Kovboj má ale jasno...
Martin Štefko: Mrtví kráčí po zemi - Život v ráji
Podruhé se ocitáme ve světě, kde neohrožený Kovboj brázdí svět, ve kterém kromě pár přeživších a hordy zombíků nikdo nepřežil. Cíl Kovbojova putování je totožný jako v přechozí knize Mrtví kráčí po zemi, protože Život v ráji je jakýmsi prequelem - Kovboj se chce setkat se Stephnem Kingem a cestou za Mistrem hororu zabít deset tisíc zombíků.
Zatímco Mrtví kráčí po zemi směřuje spíš do žánru "road book" (od "road movie"), Život v ráji vypráví o místě, na které Kovboj cestou narazil. Jde o osadu, kde žije asi dvacítka lidí, kteří kolem sebe postavili ochrannou zeď před nájezdy zombíků a žijí poklidným a naprosto soběstačným životem. Chovají dobytek, pěstují plodiny, vyrábějí věci, vaří z čerstvého jídla a souloží. Všichni jsou dokonale šťastní a Kovboj nechápe, jak je možné, že komunita tak dobře funguje. Berou drogy? Jejich velitel Ernest na ně něco ví? Bije je? Vydírá je? Kovboj netuší, ale je přesvědčený, že na to přijde.
Netrvá to dlouho a Kovboj dostane příležitost zjistit, co za vším vězí. Že se to neobejde bez spousty krve a nadávek, je předem jasné.
Celá kniha stojí na postavě Kovboje. Kovboj je tvrďák, co nejde pro ránu daleko. Vlastně pokaždé, když má pocit, že se někomu děje nespravedlnost, sahá po svém koltu. Na zombíky střílí okamžitě, s živými lidmi občas diskutuje, ale jakmile mu sami vyhrožují zabití, střílí Kovboj pokaždé rychleji než druzí.
Kovboj se rád baví. A tím nemyslím pokec s chlápkama z osady. Po své druhé ehm zbrani sahá, když je někde poblíž žena, která se mu líbí. Nebo která prostě je, protože to v některých případech taky stačí. Sexu v knize rozhodně není málo a za autorovu představivost by byli určitě rádi i režiséři těch nejzvrácenějších porno filmů, které si umíte představit.
Krom toho je Kovboj cynik. Mám pocit, že někdy je to až trochu přes čáru a vy vlastně tuhle postavu stále vnímáte jen přes mlhu jeho cynických hlášek. A já říkám: no a co? Kovboj není filosof. Ví, že svět se v záď obrací a nemedituje nad každým motýlem. Kadence vtipů mě bavila a spousta hlášek mě zaujala.
Tím se dostávám ke stylu psaní Martina Štefka. Z knihy je cítit, že autor se psaním baví. Akce tu střídá akci, vtip stíhá vtip. Čtenář nemá čas se nudit. V textu je neobvyklé množství přímé řeči. Snad na každé stránce některá z postav mluví. Kovboj jako správnej hustej týpek používá vulgarismy, což trochu zamrzí. Zvlášť proto, že autorova fantazie je natolik skvělá, že si mohl nějaká vlastní výrazy vymyslet. Usuzuji tak na základě obrovského množství metafor á la "Kňourá, jak kdyby si seděl na koulích." (s. 145) nebo chlap potetovaný jak "tučňák obalenej v ropě" (s. 127). Nevím, jak dlouho autorovi trvalo, než k podobným hláškám došel, ale výsledek mě baví.
Romány Martina Štefky mi trochu připomínají knihy Františka Kotlety. Mají silného ústředního hrdinu, který se musí porvat s celým světem, aby dosáhl svého. Oproti Františkovi se ale Martin soustředí výhradně na ústředního hrdinu a myslím, že je to trochu škoda. Zvlášť proto, že svět plný chodících zombíků nabízí mnohem víc než jen bohapustou srandu z toho, jak nemrtvým odpadají končetiny.
Kniha Život v ráji je jako jednohubka lahodná, ale musím říct, že už bych se asi ke Kovbojovi vracet nechtěla. Ano, mám dojem, že pár věcí by se ještě dalo dovysvětlit, ale nejsem si jistá, jestli má postava Kovboje ještě něco, co by svým čtenářům mohla nabídnout. Kromě skvělých hlášek, samozřejmě.
PS: Děkuji Martinu Štefkovi za poskytnutí knihy k recenzi.
0 Comments