Rok utekl jako voda a už je tu zase druhý zářijový týden a my se s hous.enkou chystáme na konferenci do Olomouce. Máme Olomouc moc rády, takže se opravdu těšíme a jsem si jistá, že v pátek vám hous.enka podá (podrobný) raport o našem výletu... ehm... pracovní konferenci! Kromě těšení se na Moravu jsem také četla feministickou literaturu a aplikovala ji v rozhovorech. A to jsem neměla dělat. Z jednoho rozhovoru vznikla hádka a já se hádám tuze nerada. Asi proto, že to neumím. Tak se raději podíváme na knihy.

Anotace z cbdb: Pod ulicemi Londýna je svět, o kterém se většině lidí nikdy ani nesnilo. Město nestvůr a světců, vrahů a andělů, rytířů v brnění a bledých dívek v černém sametu. To je Londýn lidí, kteří propadli trhlinami. Richard Mayhew je mladý úředník, který se s tímto jiným Londýnem seznámí víc, než je mu příjemné. Jediný dobrý skutek ho vymrští z jeho klidného a spořádaného života do světa, který je pro něj záhadně známý a zároveň naprosto bizarní. Žije v něm dívka, která si říká Dvířka, a lidé kteří ji chtějí zabít. Je tam také anděl jménem Islington, který žije v síni ozářené svícemi, a starý Bailey, který bydlí na střechách. Jsou tam inteligentní krysy a krysomluvčí, a také hrabě, jehož dvůr se schází ve vagónu podzemní dráhy. Most noci chrání nebezpečnou cestu do čtvrti Knightsbridge, v kanálech žijí lidé, v labyrintu Bestie. Jsou tam nebezpečí a rozkoše, na jaké fantazie nestačí. A Richarda, který netouží po ničem jiném, než se dostat domů, čeká právě pod ulicemi jeho rodného města zvláštní osud - Nikdykde.

Nikdykde je vlastně dost průměrný fantasy příběh o hledání klíče a pomsty. ALE díky pár detailům je nezapomenutelným. Ty detaily nejsou v nečekaných zvratech ani v nezapomenutelné hlavní hrdince, naopak příběh ani lady Dvířka mě nijak nepřekvapily. Zamilovala jsem si děsivou dvojici pana Croupa a pana Vandemara a zamilovala jsem si hru s názvy londýnského metra. Nikdykde opravdu připomíná různé jiné knihy - Unlundun, Noční klub, Inkarceron, Stopařova průvodce...ale co, všechny ty knížky mám ráda a Nikdykde je esencí toho nejlepšího, co v nich je. 

Chimamanda Ngozi Adichieová: Feminismus je pro každého

Anotace z cbdb: The New York Times bestseller Se slovem feministka se většina lidí poprvé setká jako s urážkou. Nemají rády muže, pálí podprsenky, baží po moci, chtějí rozvrátit „tradiční“ rodinu. Alespoň takovou zkušenost má úspěšná nigerijská spisovatelka Chimamanda Ngozi Adichieová. Ať už se v pubertě hádala s kamarádem, nebo v románech psala o domácím násilí, vždy narazila na někoho, kdo ji označil za feministku — a nebyla to pochvala. V knižním eseji Feminismus je pro každého se Adichieová s dědictvím feminismu i jeho obrazem vypořádává. Feminismus pro ni není bojem za ženská práva, ale snahou o lepší svět pro všechny. Do klece genderových stereotypů jsou totiž zajati i muži. Konzervativní pojetí maskulinity v jednadvacátém století jim často brání navazovat kvalitní vztahy a projevovat svou pravou osobnost. Feminismus je pro Adichieovou způsob, jak bourat dusivé bariéry mezi lidmi.

Jsem vážně ráda, že nežiju v Nigérii. Dost by mě štvalo, že mě číšníci nezdraví a v hotelu mě považují za šlapku. Příklady ze života byly hodně silné a já si z pozice Evropanky lehce nadřazeně myslela "ta Afrika...", a pak přišly příběhy amerických přítelkyň...no jo, ani na tom západě není "vybojováno". Za stejnou práci jiné peníze je sexismus, pokud dostaneš víc peněz jen proto, že máš penis, a ne proto, že odvedeš lepší, resp. víc práce. Nemělo by se ale opomíjet, že Chimamanda je dobrý řečník, její přednáška je čtivá, podepřená argumenty a příklady a nezabíhá do nicneříkajících urážek. Zároveň nabízí řešení a možnosti změny. A moc se mi líbí grafické zpracování, obrázkové předěly i malý formát s fontem evokující psací písmo malých dětí.  

Chimamanda Ngozi Adichieová: Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních

Anotace z cbdb: Na spisovatelku Chimamandu Ngozi Adichieovou se před několika lety obrátila přítelkyně z dětství s otázkou, jak má vychovat dceru v duchu feminismu. Adichieová jí odpověděla dopisem. V knížce Milá Ijeawele, která je poupravenou verzí tohoto dopisu, předkládá patnáct doporučení feministické výchovy — vřelých, vnímavých a vtipných. Radí, jak v praxi uplatnit přístup, který nastínila v eseji Feminismus je pro každého. Formou anekdotických výchovných tipů se čtenáři i jejich děti učí rozpoznávat stále přetrvávající sexismus kolem nás — ať už jde o smysl módy a make-upu, biologické argumenty pro rozdělení rolí v domácnosti, nebo zdánlivě hodné muže, kteří ženám „umožní“ budovat vlastní kariéru. Feministická výchova je především výchovou k sebevědomí a otevřenosti — a to nejen dcer. ---- Adichieová v knížce Milá Ijeawele pojmenovává a zároveň ztělesňuje potenciál naší společnosti.

Ústřední myšlenka "poradit kamarádce jak vychovávat dceru v duchu feminismu" mi přišla trochu praštěná. Stejně jako u předchozí Chimamandiny knihy jsem se přesvědčila, že mám zbytečné obavy. Výchozí důvod pojala Adichieová velmi volně a dopis Milá Ijeawele je vlastně úvaha o výchově. Tento text mi přijde univerzálnější a mnohé genderové stereotypy se bohužel naprosto běžně objevují i v "pokrokové" Evropě. Rady k výchově dívky v duchu feminismu jsou střízlivé, rozumné a aplikovatelné na jakékoli dítě v jakékoli zemi. Velmi inspirativní text, ať už dítě vychováváte, chcete vychovávat nebo se jen zajímáte o svět okolo sebe.  

Dorothy L. Sayersová: Pět falešných stop

Anotace z cbdb: Jedna z nějúspěšnějších detektivek slavné vypravěčky nás zavede do uměleckého prostředí na jihu Skotska, kde se obětí zločinu na odlehlém místě sal velmi neoblíbený malíř. Zda se vůbec o zločin jedná a kdo je jeho pachatelem zkoumá svým charakteristickým způsobem lord Petr Wimsey.

Lord Petr je skvělý detektiv, má smysl pro humor, spolupracuje s policií (i s podezřelými) a má vtipného sluhu. V tomto příběhu má ale příliš málo výstupů. Naopak je tu až příliš časových údajů a odjezdů vlaků. Pro alibi obviněných a usvědčení vraha je to sice nezbytné, ale zároveň je strašně úmorné číst neustále sloupce časových údajů z jízdních řádů. Malířská komunita byla fajn a skoro jsem díky ní Dorothy odpustila, že nám od začátku tají, co že to Lord Petr na místě činu nenašel. Sayersová má i lepší detektivky. 

Hezký týden, plný inspirativních knih bez hádek vám přeje togaf!