Proč (ne)čtu knihy z vlastní knihovny

8:00

Jako každý knihomol s láskou buduji svoji knihovnu. Knihovna je dominantou mého bytu. Jedině do knihovny patří barvy, ostatní nábytek nesmí zastínit mé miláčky a tudíž je v hnědé nebo bílé barvě. Ano, knihy jsou důležitou částí mého života, proto musí být moje knihovna perfektní. Tedy perfektní pro mě. Zatím ovšem perfektní není. Chybí mi v ní pár knížek, které musím nutně dokoupit. A až je koupím, zase vyjdou další, které si budu muset nutně koupit. Nebo si přečtu knihu, kterou prostě musím mít v knihovně, aby byla perfektní, a ta kniha nebude na trhu k sehnání! Uf, až jsem se u té představy hrůzou opotila. 
Tak teď už víte, jak moc je pro mě knihovna důležitá, můžeme se zaměřit na to, jaké knihy v ní mám. Při stěhování od rodičů jsem u nich nechala většinu dětských knih, všechny ty pohádky a příběhy o dětech a zvířatech. Naopak jsem jim vybrakovala klasiku ze Slunovratu. Němcová, Klostermann, Jirásek, Světlá a další pilíře české literatury mi už pár let říkají paní. Neleží jen tak, většinu jsem opravdu (z donucení profesorů) přečetla. Převážná část mé knihovny se ale skládá z překladových knih. Nejsem velký fanda české literatury (fantazy a sci-fi má ovšem čestnou výjimku).

 
Moje knihovna zažila několikeré stěhovaní. Ne jen z bytu do bytu, ale hlavně z police na polici. Hodně dlouho jsem se držela zeměpisného systému. Knihy od francouzských autorů jsem řadila k sobě, knihy napsané Brity stály hned vedle a nejvíc na východě byla sekce ruských spisovatelů. Tuto metodu jsem kombinovala s abecedním řazením - tedy Dickens byl před Pratchettem apod. Poté jsem přešla k řazení podle edic. Tento systém byl problematický a neudržitelný, protože knihy od jednoho autora mohly vydat dvě různá nakladatelství, a nemít u sebe knihy jednoho autora by moje knihomolské srdce nezvládlo.
Momentálně jsem se asi nechala ovlivnit svojí prací. V práci musím striktně dodržovat řazení podle přírůstkového čísla a velikosti knih, takže doma jsem svoje knihy seřadila srdcem. Na nejviditelnější místo (uprostřed knihovny v úrovni očí) mám knihy, které mám nejraději. Zde je celý Murakami, Robbins, McEwan, milovaný Noční klub a Princezna nevěsta, nejlepší díla od Jane Austenové a Margaret Atwoodové. Ve vyšších policích jsou knihy, které mám také ráda, ale neprobojovaly se do užšího výběru. A úplně dole jsou odborné knihy a nebeletristická díla.
Protože probojovat se skrz moji peněženku až do knihovny zvládne jen pár nejlepších knih, nemusím je zatím řadit do dvou řad. Na všechny miláčky je pěkně vidět. A dokonce mám ještě nějaké to volné místo na další knihovnu. Většinu knih ze své knihovny mám přečtených, záměrně si udržuji asi tak 20 % nepřečtených děl. To kdybych náhodou neměla doma co dělat a číst. Vysoké procento přečtených knížek je dáno tím, že si převážně kupuji knihy od oblíbených autorů nebo knih, které jsem už četla. Opravdu jen výjimečně dostane šanci neznámá kniha od neznámého autora. Co kdyby se mi koupená kniha nelíbila? Taková by nesměla být součástí mého knihovního fondu! A co pak s ní? Darovat? Vyhodit?! Brr už zase jsem se hrůzou opotila. 
Máte taky nějaký systém na řazení knih? A čtete knihy z vlastní knihovny?

You Might Also Like

0 komentářů

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz