Proč (ne)čtu knihy opakovaně

8:00

Čtenáři se mohou dělit podle mnoha preferencí. Máte raději poezii, nebo prózu? České, nebo světové autory? Romantiku, nebo napětí? Čtete papírové knihy, nebo ze čtečky? Čtete jednu knihu, nebo několik současně? Čtete knihu jednou, nebo se ke stejnému titulu vracíte? A právě tuto poslední variantu si v dnešním článku beru za téma.
Můj čtenářský život se mění. Kdysi, a není to tak dávno, jsem byla zapřisáhlý mono čtenář. Teď mám rozečtené minimálně tři knihy. A množství přečtených knih zůstává víceméně stejné. Víte, jak se mi toto porušení knižní monogamie přihodilo? Jednoduše jsem si vzpomněla na oblíbenou pasáž z oblíbené knihy a dostala neodolatelnou chuť si ji přečíst. Ale měla jsem rozečtenou jinou knihu. Tlustou knihu, nudnou knihu, knihu do školy. A už jsem v tom jela. Stal se ze mě promiskuitní čtenář. Postupně jsem se dopracovala do současného stavu. 


Stále mám jednu knihu jako tu hlavní, je to ta, kterou vozím s sebou v kabelce. Pak mám rozečtenou jednu z oblíbených, která leží na nočním stolku a trpělivě čeká, až budu mít před spaním chuť na pár odstavců osvědčené lásky. Dále mám krizovou knihu. To je kniha v mobilu. Ta čeká ještě trpělivěji hluboko v útrobách telefonu, až nastane kýžená krizová situace. Krizová situace pro mě znamená dočíst kabelkovou knihu někde na cestě. Jet vlakem nebo metrem a nemít co číst, je prostě krize. Další kniha je nebeletristická. Za ty roky mé čtenářské aktivity vím, že i když mám hroznou chuť přečíst si sbírku básní, dopisů nebo divadelní hru či odbornou publikaci, po pár stránkách mě ta neodbytná chuť přejde. Proč se tedy trápit a týdny se prokousávat knihou, na kterou nemám náladu. Raději ji nechám doma a sem tam si pár stran přečtu. Takovouto knihu čtu dlouho, ale čtení je pro mě zábava a ne soutěž. Poslední dobou mám ještě jednu knihu v audiopodobě. To je moje zachránkyně do autobusu, kde si nemůžu číst klasickou knihu a zpříjemňuje mi i domácí práce. 

Kabelková kniha se mění zhruba po týdnu, momentálně je to jedna ze série Mycelium. Opakovaně čtená a mnou milovaná kniha na nočním stolku je právě v tuto chvíli Carpe jugulum. Tenhle kousek z Úžasné Zeměplochy je první, který jsem četla. I proto je to jedna z mých nejoblíbenějších pratchettovek. Pokud náš blog sledujete od jeho vzniku, určitě jste si už ode mě nějaký ten chvalozpěv na Zeměplochu přečetli. Krizovou knihou v mobilu je Hovno hoří. Na krizové knihy se hodí povídky. V nouzi přečtu jednu dvě povídky a pak se ke knize můžu s klidným svědomím vrátit za pár týdnů/měsíců. Nemusím si pamatovat děj, ani vztahy mezi postavami a koneckonců ani ta jména. Nebeletristická kniha se mi trochu protáhla z týdnů/měsíců na roky. Ano, je to slavná Korespondence V+W. Letos ji ale určitě dočtu. Určitě. No a jako audioknihu poslouchám Marťana. 

A jak to máte vy? Jste zapřisáhlí monogamní čtenáři nebo to táhnete s několika knihami současně? Klidně se nám svěřte, máme pochopení pro oba tábory a nesoudíme.

/togaf/














You Might Also Like

0 komentářů

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz