Knihou na únor se v čtenářském
kroužku čbdb stala kniha Pianista. Já jsem z toho velkou ranost neměla, protože
jsem hlasovala pro jinou knihu. A Pianistu jsem viděla zfilmovaného. Nakonec
jsem ale po přečtení nadšených komentářů i já sáhla po této útlé knize. Při
čtení se mi vybavovaly scény z filmu a Wladek měl stále ušlechtilou tvář
Adriana Brodyho. Fotografie uprostřed knihy mi tuto romantickou představu
trochu pokazily, ale to nic nemění na tom, že kniha stojí za přečtení, i pokud
už jste viděli film.
Některé týdny jsou čistě monotónní a naruší je jen schůzka s přáteli. Inu přesně takových bylo mých uplynulých sedm dnů.
Zdravím vás se zpožděním tří dnů. Chřipková epidemie řádící v Praze mě dostala a já od pátku ležela v posteli. Jestli si snad myslíte, že jsem měla čas na čtení, tak se bohužel pletete. U mě totiž všechny nemoci, úrazy a vlastě i špatně přeleželý vlas doprovází urputné bolesti hlavy. Občas mám pocit, že bych bolest hlavy měla i v případě zánětu slepého střeva. Nemohla jsem proto číst, musela zrušit lákavé plány na tento týden a neustupující kašel ohrožuje i moje plány na lyžařský víkend. Ach jo, nesnáším nemoci. Číst jsem sice nemohla, ale mohla jsem poslouchat, takže jsem doposlouchala Černou věž, Zapomenutou vraždu i Barvu kouzel. A těch pár bezbolestných hodinách, co zabraly prášky a bolest hlavy ustoupila jsem dočetala dvě knihy. A nějaké knihy jsem zvládla přečíst ještě před vypuknutím choroby. Takže vlastně to nebyly tak hrozné čtyři dny. Ne, kecám, bylo to peklo, ale snažím se nelitovat sama sebe. Tak raději honem ke knihám, než se nad svým nešťastným osudem rozpláču.
Právě prožívám nějaké komiksové období, což znamená, že teď asi budu blog zásobovat recenzemi na komiksy. Dneska se blíž podíváme na komiks Drama americké autorky Rainy Telgemeierové.
