Kniha Muffin a čaj se řadí do skupiny LGBT literatury pro mládež. Takže pokud máte rádi Probuzení Simona Spiera, Líbali jsme se nebo Will Grayson, Will Grayson mohl by se vám líbit i tento příběh. Já rozhodně nejsem cílová skupina a John Green mě zklamal hned několikrát. Přesto jsem po knize sáhla. Ptáte se proč? Protože před asi deseti lety jsem měla období, kdy jsem milovala anime a jeho odvětví šónen-ai mě také neminulo.

Šóene-ai wikipedie definuje jako výraz pro chlapeckou lásku nebo vztah mezi dvěma muži/chlapci. Co ale wikipedie neříká, je fakt, že tento vztah bývá silně romantický, vlastně až přeslazený a jeden z páru je vždycky roztomilý mazel a druhý něčím zlomený tajemný krasavec. A to je vlastně popis páru z Muffinu a čaje. Kit je roztomilé hravé kotě a Daniel se uzavřel do sebe kvůli nějaké pohromě v jeho minulosti.

Anotace z cbdb: Daniel a Kit jsou dva šestnáctiletí spolužáci, kteří snad ani nemůžou být rozdílnější. Jeden je nejlepším studentem na internátě, k okolí se chová odměřeně a úzkostlivě si střeží své soukromí. Druhý má umělecké nadání, pořádek považuje tak trochu za zbytečnost a často dřív mluví, než myslí. Zdálo by se, že přátelství mezi nimi je nepravděpodobné a cokoli hlubšího rovnou nemožné. Jenže muffin a čaj přece dokáží zázraky, to je známé přísloví. A pokud není, tak by mělo být… 

 

Všichni tuto knihu fotí s hrnkem čaje a muffinem. Já ne! Já s kočkou. Je taky sladká, ne?

Žádný velký příběh od této knihy nečekejte, kluci řeší obvyklé středoškolské problémy s láskou a nepřátelstvím a sem tam se mihne i nějaký školní problém. Červenou nití knihy je Danielovo tajemství, na jehož odhalení čeká nejen Kit, ale i čtenáři. Theo Addair výborně pracuje s napětím a odkládáním odhalení Danielovy minulosti. Celý román stojí na budování důvěry a sbližování dvou hlavních postav. Ostatní studenti i profesoři jsou jen kulisou a nositeli nějaké vlastnosti. Trochu více prostoru dostala Kitova rodina, ale ne o mnoho. 

Zajímavé bylo pojetí internátní školy. Inspirace britským školstvím je přiznaná knižním ředitelem a autor je jistě milovník britského vzdělávacího systému. Nicméně to bylo rušivé, do vyloženě britského prostředí nezapadaly česká jména postav, ani český místopis. Ovšem homofobní chování jsem byla ochotna věřit takřka všem. 

Muffin a čaj není převratně úžasná kniha, ale je milá a Theo Addair má dar napsat sympatické postavy a výborné dialogy. Zvláště vtipné Kitovy poznámky jsem ocenila. Opravdu vtipný knižní rozhovor je totiž vzácnost. Musím pochválit i originální metafory a celkově se mi po jazykové stránce kniha líbila. Čtení utíká rychle a za jedno odpoledne jste na konci. Addair už připravuje druhý díl o těchto dvou klucích a anotace Koláčků a spiklenců slibuje nahlédnutí do nafoukané Danielovy rodiny. Snad se obálka nové knihy povede lépe, než ta k Muffinu a čaje, chlapci na ní jsou totiž ohavní.