togaf a její knihy (22. týden 2019)
16:25
Léto dorazilo do Prahy. Sakra. Těšit se můžete na spoustu vět o tom, jak nesnáším vedro. A pot. A léto. A zmrzlina to vážně nezachrání. No nic, plán na letošní léto zní: snažit se nebýt příliš zhnusená z teploměru. Než k nám dorazily tropy, stihla jsem jít do divadla ABC na novou adaptaci hry Romeo a Julie. Romea hrál Zdeněk Piškula a Julii úžasná Tereza Marečková. Jak už z přídavného jména vyplývá, nadchla mě hlavně Julie. Marečková ji hraje velmi osobitým způsobem. Její pohyby a gesta jsou strnulá a pohyb se přenáší i do řeči. K nerozhodné puberťačce Julii se to ohromně hodí. Nové nastudování je moderní, ústřední dvojice se chová jako zamilovaní teenageři a překlad hry z pera Martina Hilského k tomu skutečně sedí. První polovina má velmi vtipné momenty, naopak druhá část je dramatická. Subtilní Marečková a čahoun Piškula jsou skvělou dvojicí. Snad jen živá hudba mě místy rušila.
O víkendu jsme se vydali na výlet na Trosky. Řeknu vám, je sakra rozdíl dojet k hradu/zámku autem a vyšlapat se těch 250 metrů do cíle nebo ujít sedm kilometrů, prohlídnout si hrad/zámek a pak jít další sedm kilometrů na vlak. Ale popravdě se mi ten druhý způsob líbil víc. Ono se tomu kraji neříká zbůhdarma Český ráj. A i ta zmrzlina mi chutnala tak nějak víc. Na čtení mi moc času nezbylo, ale při pečení mrkvového dortu jsem doposlouchala audioknihu Ty. Líbila se mi stejně jako před lety v tištěné podobě. Pokud ke knize přistupujete jako k románu s divným hrdinou a neočekáváte napínavý thriller, tak nebudete zklamáni. A moje dvě dočtené knihy jsou...:
Petr Kopl: Dracula (komiks)
Anotace z cbdb: Trpíte nočními můrami, strachem ze tmy nebo nespavostí? TENTO KOMIKS
NENÍ
Tak tohle se mi hodně líbilo. Kresba je krásná a originální a
propojování spousty viktoriánských knižních postav je zábava. Trochu mi
moje odhalování odkazů pokazil autor v závěru, kde většinu z nich prozradí. Příběh je poskládán z deníkových záznamů několika postav.
Vzhledem k tomu, že je vždy uvozeno, o čí deník se jedná, není příběh
zmatený. A protože Drákulovo řádění znám z předlohy, tak mi nehrozilo, že se v komiksu ztratím. Určitě se podívám po dalších dílech, nápad je
originální a kresby se mi ohromně líbí. Pokud vás komentář zaujal, tak v sobotu na tuto knihu vyšla u nás na blogu recenze.
Anotace z cbdb: Tato kniha není pohádkovou knihou v pravém slova smyslu. Kniha vznikla při cestě autora po Japonsku. První část se skládá z popisu Japonska, především japonských dětí a
jejich vztahu k rodičům. Následující texty jsou pohádky či zajímavé
příběhy, které jsou vyprávěny japonským dětem. Některé se vztahují k
dětské úctě k rodičům, jiné vyprávějí příběhy o zvířatech, která hrají v
japonských příbězích důležitou úlohu (kladnou či zápornou). Další
příběhy jsou typické japonské příběhy, které jsou dětem vyprávěny.
Většinou obsahují nějakou mravní poučku.
Seznámíte se se životem tradiční japonské rodiny, s tamní kulturou a zvyky. Kniha je doprovozena 50 obrázky – tradičními japonskými dřevoryty a fotografiemi.
Seznámíte se se životem tradiční japonské rodiny, s tamní kulturou a zvyky. Kniha je doprovozena 50 obrázky – tradičními japonskými dřevoryty a fotografiemi.
Vyprávění o Japonsku a japonských dětech se nese ve velmi
pohádkovém duchu. Japonské děti nezlobí, jsou nadpozemsky krásné, hodné a
poslušné. Poslouchají rodiče a milují je stejně jako císaře. Je to
lehce úsměvné, ale z celé knihy čiší velká láska k Japonsku a grafická
úprava napomáhá pohádkovému duchu. Po vychvalování japonských dětí dojde
i na převyprávění některých tradičních pohádek. Stále mě překvapují
smutné konce, hotový Andersen! Dřevoryty, kterými jsou pohádky i text o
dětech doprovázeny, jsou úchvatné a celková knižní úprava je prostě
krásná.
Právě jsem ve fázi, kdy vybírám novou knihu na čtení a novou na poslouchání. Miluju tohle rozhodování. Asi moje volba padne na poslední díl trilogie Dlouhá země, jejímž spoluautorem je Terry Pratechett a která konečně vyšla v českém překladu. A co budu poslouchat? To zatím nevím, ale za týden se vám pochlubím.
0 Comments