Léto dorazilo do Prahy. Sakra. Těšit se můžete na spoustu vět o tom, jak nesnáším vedro. A pot. A léto. A zmrzlina to vážně nezachrání. No nic, plán na letošní léto zní: snažit se nebýt příliš zhnusená z teploměru. Než k nám dorazily tropy, stihla jsem jít do divadla ABC na novou adaptaci hry Romeo a Julie. Romea hrál Zdeněk Piškula a Julii úžasná Tereza Marečková. Jak už z přídavného jména vyplývá, nadchla mě hlavně Julie. Marečková ji hraje velmi osobitým způsobem. Její pohyby a gesta jsou strnulá a pohyb se přenáší i do řeči. K nerozhodné puberťačce Julii se to ohromně hodí. Nové nastudování je moderní, ústřední dvojice se chová jako zamilovaní teenageři a překlad hry z pera Martina Hilského k tomu skutečně sedí. První polovina má velmi vtipné momenty, naopak druhá část je dramatická. Subtilní Marečková a čahoun Piškula jsou skvělou dvojicí. Snad jen živá hudba mě místy rušila.

O víkendu jsme se vydali na výlet na Trosky. Řeknu vám, je sakra rozdíl dojet k hradu/zámku autem a vyšlapat se těch 250 metrů do cíle nebo ujít sedm kilometrů, prohlídnout si hrad/zámek a pak jít další sedm kilometrů na vlak. Ale popravdě se mi ten druhý způsob líbil víc. Ono se tomu kraji neříká zbůhdarma Český ráj. A i ta zmrzlina mi chutnala tak nějak víc. Na čtení mi moc času nezbylo, ale při pečení mrkvového dortu jsem doposlouchala audioknihu Ty. Líbila se mi stejně jako před lety v tištěné podobě. Pokud ke knize přistupujete jako k románu s divným hrdinou a neočekáváte napínavý thriller, tak nebudete zklamáni. A moje dvě dočtené knihy jsou...:

Petr Kopl: Dracula (komiks)

Anotace z cbdb: Trpíte nočními můrami, strachem ze tmy nebo nespavostí? TENTO KOMIKS NENÍ

 Vyprávění o Japonsku a japonských dětech se nese ve velmi pohádkovém duchu. Japonské děti nezlobí, jsou nadpozemsky krásné, hodné a poslušné. Poslouchají rodiče a milují je stejně jako císaře. Je to lehce úsměvné, ale z celé knihy čiší velká láska k Japonsku a grafická úprava napomáhá pohádkovému duchu. Po vychvalování japonských dětí dojde i na převyprávění některých tradičních pohádek. Stále mě překvapují smutné konce, hotový Andersen! Dřevoryty, kterými jsou pohádky i text o dětech doprovázeny, jsou úchvatné a celková knižní úprava je prostě krásná.

Právě jsem ve fázi, kdy vybírám novou knihu na čtení a novou na poslouchání. Miluju tohle rozhodování. Asi moje volba padne na poslední díl trilogie Dlouhá země, jejímž spoluautorem je Terry Pratechett a která konečně vyšla v českém překladu. A co budu poslouchat? To zatím nevím, ale za týden se vám pochlubím.