O víkendu jsem se nechala inspirovat hous.enkou a uvařila si sladký oběd, krupicovou kaši. Poté jsem se zavrtala pod deku s knížkou. Jen ty hry v mobilu (či jiných platformách) mému hous.enčímu dni chyběly. A musím vám říct, takový den má něco do sebe. Tu kaši si brzo zase uvařím!
Vánoční svátky pro mě trvají od Štědrého dne až do prvního ledna. To jen tak na úvod, abyste věděli, jaké období myslím, když mluvím o Vánocích. Vím, že to z křesťanského pohledu není správné, ale tak čert to vem. Takže o Vánocích čtu tradičně stejné knihy, už jsem tu o nich psala, tak jen v rychlosti. Oba díly Nočního klubu (s přeskočením první návštěvy Nočního klubu pana Vrena a pana van Wriese) a Pýchu a předsudek. Pýchu a předsudek už jsem četla tolikrát, že jsem do svého vánočního opakovaného čtení zařadila i různé varianty na tento román. Letos jsem už v listopadu zhlédla divadelní adaptaci v Národním divadle. Bylo to moc povedené, ale trochu mi to sebrala chuť číst knihu znovu. Takže jsem si připravila knihu Longbourn.
Krátké fejetony Františka Nepila vás dokonale naladí na
tradiční české Vánoce. A co si pod slovem „tradiční“ představit? Kromě kapra a
salátu k štědrovečerní večeři je tu i spousta lití olova, pečení,
schovávání a ujídání cukroví, sníh, dárky a koledy. Tak pokud máte chuť
nostalgicky zavzpomínat na doby, které jste možná ani nezažili, tak je pro vás
Nepilova kniha to pravé.
Vzpomínám na minulý článek, kdy jsem psala, že
jsem o víkendu pila hektolitry čaje. Pf, o prvním prosincovém víkendu mi klidně
mohli přistavit cisternu s horkou vodou, protože jsem pila JEN bylinkové
čaje. Což má za následek, že několik týdnů nechci vidět ani list máty, květ
heřmánku natož rozdrcenou lípu, které jsem pila po kilech.
Další série tematických článků je tady. Tentokrát se podíváme na knihy, které vyvolávají červenání. Nezaměříme se ovšem na obyčejné erotické romány, ale na seriózní literaturu. Pokusíme se, aby tematický a žánrový záběr této série byl co nejpestřejší. První kniha, na kterou se podíváme, se jmenuje Intimní historie od antiky po baroko od Vlastimila Vondrušky. Témata Intimní historie jsou pikantní i zcela běžná. Resp. z dnešního pohledu nejde o nic "o čem se nemluví", ale i sám význam intimity se mění. Jak se autor popasoval s dějinami holení, mytí či antikoncepce se dozvíte právě v této knize. A jak se kniha líbila togaf? Inu to se zase dozvíte v dnešním článku.
Uplynulý týden byl pro mě ve znamení výstav a knih. Stihla jsem pět výstav ve třech objektech. Začala jsem v Respektu doporučovanou výstavou Cool breeze v Rudolfinu. Jde o výstavu různých umělců a jejich ztvárnění lidského těla. Kreativitě se meze nekladly a na vystavovaných objektech je to vidět. Drobné upozornění, nahá mužská tělo jsou velmi (VELMI) realisticky zobrazená. Další výstavy jsem si prohlédla v Muzeu Kampa. Výstava věnovaná Medě Mládkové mi hezky doplnila zážitek z divadelního představení, které jsem nedávno zhlédla. Vystavují se osobní i umělecké předměty z domácnosti Mládkových, atmosféru americké sběratelské rodiny dokreslují i fotografie a domácí videa. Druhá výstava, která právě na Kampě probíhá, jsou fotografie Helmuta Newtona. A jsou opravdu výborné! Hodně ženských aktů, přičemž dámy jsou zachyceny velmi vkusně. A v závěru týdne jsem se zastavila na Betlémském náměstí v domě u Halánků, kde sídlí Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur. Právě tam probíhá výstava Vlastním hlasem, která oslavuje sto let od udělení volebního práva českým ženám. Výstava je hodně textová, ale nápaditě sestavená. Kromě textových medailonků 25 žen jsou vystaveny i jejich osobní předměty a můžete si poslechnout jejich myšlenky ve sluchátkách. Přijde mi ohromě stylové, že je výstava o emancipaci žen umístěna v domě a muzeu předního českého feministy Vojty Náprstka. Druhá výstava v Náprstkově muzeu se jmenuje Na březích Nilu a je plná artefaktů z Egypta. I tato výstava je velmi povedená a hodně textová. Dát si obě Náprstkovy výstavy v jeden den moc nedoporučuji, já byla vysloveně vyčerpaná.
Dnešní Dočteno bude opět trochu stručnější, protože jsem toho dost rozečetla, ale knihy teprve postupně dočítám. Dnes se podíváme do českých luhů a hájů a navštívíme i dalekou Kerenzu a Černobyl. Ale taky si s vámi popovídám na téma Pouťové štěstí. Vítám vás u pátečního Dočtena.

Vítám vás u své nové rubriky, ve kterém vám budu dávat tipy na knížky. A nebudou to knihy ledasjaké! Budou to knihy, které jsem si sama pořídila do své knihovny.
A je tu druhá část mého pátečního článku. Zatímco v té první byla řeč hlavně o komiksech, dnes se podíváme na autismus, uklízení a do světa odporných úchyláků! A to je pozvání, které se neodmítá.