První listopadový týden je za námi. V sobotu jsme pálili svíčky za zemřelé a po celý týden jsme topili v kamnech, protože byla zima jako... jako v listopadu. Začínám nesnášet ty krátké dny a děsí mě, že to jsme teprv na začátku zimy.










Ale naštěstí jsou věci, které mě udělají šťastnou. Jako například dobré jídlo a pití, skvělá kniha nebo když vidím něco, co se mi líbí. A přesně takové je květinářství v Anglické ulici na Vinohradech. Je totiž jednorožčí!!

Nebyla jsem uvnitř, takže vám nepodám přesný report (naše kroky vedly dál... do Candy storu, muhehe), ale na první pohled jsem se do tohohle květinářství zamilovala. Perfektní nápad a krásné pojetí. A přitom to není nic přehnaného. Nebo teda aspoň já v tom nevidím nic nabubřelého.

Kromě toho mě zaujal projekt propojení hlavního nádraží a Žižkova.

Nevím, do jaké míry je to tu čitelné, ale z severního přístupu k nástupištím byste se časem měli dostat až na Žižkov. Je to podle mě hodně ambiciózní nápad, ale vlastně se mi to hodně líbí. Je možné, že by jen otevřely nějaké nové tunely? Anebo fakt pod Vítkovem kopou novou cestu? Každopádně tohle pak rozhodně musím vidět!

A k tomu, abych to viděla, jsem si tenhle týden koupila nové brýle. Jupíjej joooo! Miluju i nesnáším nákupy nových brýlí. Beru to hrozně vážně a potřebuju vyzkoušet nejrůznější typy obrub, abych si opravdu byla jistá. Přece jen je mám pak na nose dvanáct hodin denně, takže mi fakt musej sednout. No a vybrala jsem. Zase jsou jiné, než jaké mám doma, a už se na ně těším. A taky se těším, až k nim budu vymýšlet oblečení a make-up, protože jsou poměrně výrazné. Zase ze mě bude na chvíli nový člověk.

No a taky jsem v tomto týdnu podcenila možnosti říčanské pekárny... Otevřeli novou, krásnou, naproti Fialce u nádraží, ale když jsem tam ve středu přišla, už měly jen prázdné regály. A tak jsem doma pekla domácí housky.

Pekla jsem ze špaldové pernerky a byly boží. Moc často je nepeču, protože jsou dobré jen ten den a rychle stárnou. Mám je spojené se Silvestrem, kdy je mamka pekla místo chlebíčkové veky. Jsou výborné a vlastně skoro vždycky se snědí hned. Z pěti housek, které jsem pekla, zbyla jen jedna. A protože jsem objevila na mrazáku ještě chlebovou mouku (tyhle spešl mouky mám v mrazáku, protože ve sklenicích mám jen obyčejnou hladkou, hrubou a polohrubou), takže se o víkendu pustím ještě do pečení chleba. 
Sice mě ta mánie kolem domácího pečení už dávno opustila, ale občas se ke mně jako stará známá vrátí a zůstane na pár dnů. No a v neděli mě čeká první várka svatomartinských rohlíčků, na které mám recept do togaf. Jop, jakmile se ochladí, vrážím ruce do mouky. To jsem celá já. Navíc když je to doma pečené, tak se po tom určitě netloustne. Že jo.

Dočteno

Martin Selner: Autismus & Chardonnay 2