togaf a její knihy (23. týden)

10:27

Další horké pondělí je tu a já jsem v uplynulém týdnu dočetla jen dvě dětské knížky. Ale zato jsem se letos poprvé koupala a úplně poprvé v biotopu. Biotop je fajn, ale v plavkách se komfortně nebudu cítit asi nikde a nikdy. Možná za to může i nabídka občerstvení na koupalištích. Dala jsem si to nejzdravější, co místní bistro nabízelo - langoš. Je tam kečup (rajče - zelenina), je tam česnek (zase zelenina) a sýr nejím. Dělám si z toho legraci, ale vlastně mě to dost mrzí. Zjistila jsem, že je mi po langoši blbě. Takže si snad příště udělám sváču. Kromě povalování u vody jsme si dali i menší túru v podhůří Orlických hor. A stihla jsem i kafe (čti víno) s kamarádkou, což se nám protáhlo do večerních hodin, takže jsme musely utišit (můj) hlad ve Wokinu. Zjistila jsem, že mám tento typ asijského občerstvení ráda - vyberu si druh nudlí, maso, omáčku, přílohu... a vyhnu se všem věcem, co nejím a nevypadám u toho jako zmlsaná fiflena. A protože jsem se dala na běh, tak jsem i běhala. A běhat jsem začala, abych se mohla cpát sladkým, takže jsem i upekla jahodový koláč. Zajímavý týden, že? Určitě by vás zajímaly fotky, že? Ale už jste si zvykli, že s hous.enkou na fotky moc nejsme, že? Pokusím se tento týden víc fotit... ale raději to neslibuji. Tak vám sem dám alespoň fotku básně, na kterou jsme narazili při toulkách orlickoústeckem.
Gilda Francia, Bram Stoker: Drákula
Anotace z cbdb: Když Jonathan Harker, anglický právník, dorazí do Transylvánie za hrabětem
Drákulou, aby s ním podepsal kupní smlouvu na dům v Londýně, velmi brzy zjistí, že s hrabětem není něco v pořádku. Drákula nejí, jeho odraz se nezobrazuje v zrcadle, bojí se světla i Jonathanova křížku na krku. Poté co ho uvidí spát v rakvi, si Jonathan uvědomí, jak hrozné monstrum se chce přestěhovat do Anglie. Od té chvíle nemyslí na nic jiného, než na to, jak Drákulu zastavit a ochránit svou milovanou snoubenku Minu.
Nejsem velký fanda převyprávění klasických děl. Nicméně tento Drákula je určen pro děti a kresba je vážně moc povedená. Všechny důležité postavy a zvraty jsou zachovány, jen poněkud uhlazeny. Ale stejně nechápu tenhle koncept. Horor prostě není pro děti, tak proč hororový příběh převypravovat? Žádnou další přidanou hodnotu jsem neobjevila. Prostě někdy je lepší si počkat pár let, než číst osekanou a uhlazenou verzi.

Renata Mrázová, Denisa Prošková: Velké ženy z malé země
Anotace z cbdb: Třicet tři příběhů výjimečných žen z miniosti i současnosti, které žily nebo žijí v Čechách, milují svou rodnou zem a změnily a mění náš život k lepšímu.
Tohle je moc hezký projekt. Z významných českých žen se tady stávají i holčičky, které snily o své budoucnosti a snažily se žít si po svém, a ne vždy má jejich osud šťastný konec. Je fajn, že se autorky nesnažily za každou cenu upravit reálný osud ženy tak, aby měl pohádkový konec, a prostě zmínily i méně veselé situace. A taky se mi líbilo, že se nebály psát o žijících ženách. Přiznám se, že některé ženy, které byly do této knihy zařazeny, jsem neznala. Jedinou drobnou výhradu mám k ilustracím. Na můj vkus byl hlavní portrét zahlcen symboly a působil proto lehce přeplácaně. Ale knížka je to skvělá!
No a to je vše. Čtenářsky to moc úspěšný týden nebyl, ale mohlo by být hůř. Navíc mám rozečtený Dlouhý Mars a čeká mě tu i knížka o Medě Mládkové Můj úžasný život. Vyhlídky tedy nejsou nejhorší.

You Might Also Like

0 Comments

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz