Dnešní Dočteno bude opět trochu stručnější, protože jsem toho dost rozečetla, ale knihy teprve postupně dočítám. Dnes se podíváme do českých luhů a hájů a navštívíme i dalekou Kerenzu a Černobyl. Ale taky si s vámi popovídám na téma Pouťové štěstí. Vítám vás u pátečního Dočtena.

Českou republikou se přehnaly deště, ale u pátečního článku opět sluníčko krásně hřeje. Všichni ale víme, že je to falešné a že pokud čtete článek v sobotu, nejspíš už zase prší. Ať je to jakkoli, přeji vám příjemných několik minutek u mého pátečního Dočtena!
Zdravím vás u nového článku! Než se vrhneme na mé přečtené knihy z uplynulého týdne, trochu si tu zavzpomínám na nečtenářské události. Vlastně se mi tu z pondělních článků stává takový (cenzurovaný) deníček. Ve středu jsem si zajela do Dobříše na divadelní představení amatérského souboru. Už dlouho jsem na ochotnících nebyla, pokud to máte stejně, tak vám rychle shrnu, jak to chodí: vstupné dobrovolné, víno zhruba za polovinu než v Praze a velmi neformální oblečení diváků. Samotné představení byla komedie z prostředí železnice. Železničářské vtípky mě bavily, na rozdíl od poněkud přízemních lidových vtípků a narážek. Raději zůstanu u profesionálních souborů. I když jednou za čas neuškodí podívat se i na amatéry.
Vítám vás u své nové rubriky, ve kterém vám budu dávat tipy na knížky. A nebudou to knihy ledasjaké! Budou to knihy, které jsem si sama pořídila do své knihovny.
Opět se hlásím po sedmi dnech! Je to se mnou na dobré cestě, vracím se ke svým pátečním článkům pravidelně. Tedy pokud to vezmeme tak, že jsem napsala článek minulý pátek a dokopala jsem se napsat i ten dnešním. Malý krůček pro hous.enku, obrovský krok... No nechám to být.
Uplynulý týden byl velmi bohatý na zážitky. Státní svátek jsme oslavili cestou na Říp, a protože nejsme žádní troškaři, rovnou jsme si zvolili tu nejtěžší. Dobře, možná kdybych mohla mluvit do výběru trasy, tak bychom si tu nejobtížnější nezvolili. Ale nakonec jsem byla ráda, protože jsme tuto cestu měli sami pro sebe. Naopak z Řípu jsme se vydali betonovou cestou vedoucí k parkovišti, a ta mi vůbec nevyhovovala. Příliš mnoho lidí, dětí a psů. Zastavili jsme se na drobné občerstvení ve vesničce s názvem Ctiněves, a protože jsme chůze stále neměli dost, vydali jsme se na vlak do Roudnice pěšky. Zastavili jsme se na rozhledně a roudnické Hlásce a cestou domů jsem měla co dělat, abych únavou udržela oči otevřené.
Na pražském Výstavišti v těchto dnech probíhá knižní festival (nebo taky veletrh - záleží, jak celou akci pojmete) Svět knihy 2019. Pokud alespoň čas od času vezmete do ruky knihu, zamíříte do knihkupectví nebo jen listujete denním tiskem, jsem si jistá, že víte, o co jde.
Znáte tu pohádku o dvou princeznách, kdy jedna poctivě plnila své povinnosti a druhá psala článek každý druhý pátek? Vítejte na blogu té poctivé (togaf)i té druhé (hous.enka), co to malinko fláká!
Přežili jste všechny vtipné obrázky, hlášky a humor na téma čarodějnice? A všechny otázky, vtípky a pomrkávání ohledně líbání pod třešní? Já ano, i když bylo náročné zůstat při tom zdvořilá. Naštěstí jsem za ty roky trénovaná. Jinak jsem si ale volno užila, jezdila jsem po Česku a podařilo se mi zmoknout v Písku a promrznout v Havlíčkově Brodě. Tentokrát jsem se ani neztratila v Kunratickém lese! Možná to bylo dáno tím, že jsem běžela po vlastních stopách. A díky tomu ježdění a chození a lenošení jsem stihla přečíst pár dobrých knih. A jednu jsem si i koupila. To je u mně věc nevídaná, knihy moc nekupuju. Takže nadcházející svátek knihomolů Svět knihy se mojí peněženky nedotkne. Jsem velmi disciplinovaná.