Nejznámější českoslovenští sérioví vrazi
7:00
Knih o české kriminalistice na našem trhu mnoho nenajdeme.
Nevím, jestli je to tím, že o zločincích nikdo nechce číst, anebo takové knihy
nechtějí nakladatelství vydávat. Já patřím spíš do skupiny, které tohle téma
zajímá. Proto když jsem narazila na knihu Nejděsivější československé zločiny, musela jsem si knížku pořídit domů.
Asi to všechno začalo na univerzitě, když jsme mluvili o
trestním právu a v doporučené literatuře jsme měli i knihu Jindřicha
Francka Zločin a sex v českých dějinách. Ba ne, tohle začalo ještě dřív,
když jsem při každé příležitosti sledovala v televizi Dobrodružství
kriminalistiky. No v každém případě je to už nějaký čas, co mě tohle téma
oslovilo. Nevidím sama sebe jako nějakého úchyláka, který se třese na to, až si
zas v novinách počte, co se stalo. Spíš mě zajímá, co se v lidech pohne,
že se změní v takové bestie. Nejvíc tedy vnímám ani ne tak průběh vraždy, ale
to, jak vrazi o svých skutcích mluví. No a taky mě samozřejmě zajímá celý ten
proces sbírání důkazů a usvědčování pachatelů – miluju filmové
detektivky/thrillery.
Ať tak či tak, zaujala mě nedávno kniha Černá kniha českých
bestiálních vrahů a chtěla jsem si ji přečíst. Po nějaké době, když jsem na
knihu zapomněla, jsem courala po jistém knihkupectví a našla jsem tam knihu
Nejděsivější československé zločiny. Doma tohle téma čteme oba, tak jsem o tom
moc nepřemýšlela a knihu koupila. Jaké pak bylo mé překvapení, když jsem doma
zjistila, že jde o nové vydání Černé knihy českých bestiálních vrahů! A tak
jsem se na knihu rovnou vrhla, abych si mohla odškrtnout položku ze svého
seznamu knih, které si chci přečíst.
Kniha obsahuje jedenáct případů, z nichž se většina
odehrává ve druhé polovině dvacátého století, jen pár jich přesahuje do století
jednadvacátého. Vše začíná kapitolou Pijavice, ve které jsem si vzpomněla na
jeden z prvních dílů Majora Zemana, kam tenhle případ taky zapracovali. A
pak už následují ti nejznámější sérioví vrazi: Mrázek, Hepnarová, Straka
(spartakiádní vrah), Roubal a celá kniha končí manžely Stodolovými.
Případy jsou
seřazeny chronologicky podle času, kdy se odehrály. V každé kapitole se
dozvídáme o rodinném zázemí vraha, sledujeme jeho kroky během vraždění a
následně jsme svědky jeho usvědčení a odsouzení. Všechny kapitoly jedou v tomhle
rytmu a díky tomu je kniha velmi kompaktní a i zpětně se v jednotlivých kapitolách
dobře orientuje.
Pokud jde o literaturu, kterou autor použil, jde většinou o
novinové články z deníku Právo, takže žádná senzacechtivost, spíš jde o
seriózní tisk. Samozřejmě na konci najdete v seznamu literatury i další
knihy o českých vrazích. Co mě ale hodně (a to opravdu hodně, protože tam toho
byla spousta) mrzí, je mizerná redakční práce. V knize je celá řada
překlepů, přeházených slov a chyb. Někdy i v roce nebo ve jméně osoby a to
pak vážně nepůsobí profesionálně.
Jaromír Slušný odvedl opravdu velmi pečlivou práci, co se
výzkumu týče. Dal si záležet i na takových maličkostech typu, jakou zbraní kdo
střílel nebo co kdo pil/jedl. Ač byly součástí knihy fotografie (vždy pár ke
každé kapitole), myslím si, že jich klidně mohlo být i víc, takhle je to jen
takové ilustrativní foto. Ale takový mám nakonec pocit z celé knihy – jako
úvod do české kriminalistiky funguje tahle kniha skvěle a určitě se tu máte kam
odrazit dál. K bližším prozkoumání pak rozhodně doporučuji sérii Viktorína
Šulce, která v poslední době vychází v nakladatelství Epocha.
PS: Knížku Nejděsivější československé zločiny jsem si
koupila v prodejně Levných knih za 89,-.
0 Comments