Tento týden jsem dočetla pár knížek, ale hlavně jsme s hous.enkou vyrazily na výlet. Ještě před víkendovým cestováním jsem ale stihla zajít do divadla Jatka 78. Lístky na hru Amerikánka jsem měla koupené s několikaměsíčním předstihem a na Terezu Voříškvou (i bez legendární pihy) jsem se těšila moc. Až tak, že jsem se neobtěžovala číst si anotaci ke hře. Mohu s klidným svědomím říci, že ta hra je úžasná. Voříšková a Křenková jsou jediné dvě herečky na podiu a celou hodinu a půl mluví a hrají v minimalistických kulisách a jsou skvělé. A samotné divadlo se mi taky moc líbilo. Určitě to není naposledy, kdy jsem se do Pražské tržnice vydala za kulturou.

Další akce, na kterou jsem se těšila měsíce, byl Karneval chemiků končící k ránu - Kachekran. Já nejsem chemik, tak jsem nekončila k ránu, ale hezky podle velikosti své nohy na Popelku. Před půlnocí na kočár (metro). Chemici mají ale úžasný karneval, nikde jinde jsem neviděla lidi převlečené za sójovou omáčku, tetris nebo sushi. Nechyběly ani klasické kostýmy z populárních (fantasy) filmů a seriálů. Vymýšlení a vytváření kostýmů na Kachekran je zábava na celý rok. Jen bych příští rok upřednostnila Kongresový palác na Vyšehradě, kde se akce konala loni, před Průmyslovým palácem v Holešovicích. Ale to byla jen drobná piha na kráse skvělého večera.

V sobotu ráno jsem po krásných třech hodinách spánku vyrazila s hous.enkou směr Ostrava. V Ostravě jsem byla pouze jednou, před 14 lety na přijímačkách na vysokou. Tenkrát mě odmítli a dnes jsem jim za to vděčná. Ostrava není město mého srdce. O víkendu je to město duchů, kavárnu, aby člověk hledal podle navigace, protože místní si pod kavárnou představují místo, kde se točí pivo. Nebo vás pošlou na Stodolní. Na rizoto si počkáte krásných 60 minut, abyste nakonec zjistili, že parmazán nahradili eidamem. A knižní veletrh byl na náš vkus krapet minimalistický. Prostory areálu Černá louka byly velkorysé, škoda, že nedorazilo více nakladatelství. A škoda, že dorazili všudypřítomní Jehovisté. Ale hous.enka si koupila knihu, pořídily jsme si krásnou knihovnickou tašku a dostaly knižní odznáčky. Takže nakonec jsme odcházely sice rozpačité, ale rozhodně ne zklamané. Druhý den jsme strávily ve Vítkovicích. Hous.enka a její strach z výšky se vydala na personalisovanou prohlídku - jen ona a začínající průvodkyně Marie. Podle vyprávění jsem ve skupině lezoucí na Bolt tower získala více informací o Vítkovicích a méně o našem průvodci. Ale tenhle železný kolos se nám oběma moc líbil. 

A moje přečtené knihy...

Jan Slabý: Kluci ze Skřivánku

Anotace z cbdb: Kniha Kluci ze Skřivánku je malá dětská kronika pravdivých příběhů, intenzivně prožitá kluky z pardubické čtvrti Skřivánek, během války a krátce po ní. Z každé stránky na nás dýchne neuvěřitelná poetičnost a upřímný, pravdivý pohled malého kluka na svět kolem sebe. Je to, jako bychom po letech otevřeli zapomenutý deník, z něhož vystupují všechny známé postavy, místa, vůně i nepopsatelné pocity.

Taková milá knížka o vzpomínkách na dětství za okupace. Jan Slabý dokáže moc hezky navodit atmosféru klučičího přátelství, takové pardubické Bylo nás pět. Na druhou stranu nemá literární vytříbenost Poláčka. A závěr knihy "místo doslovu" byl na můj vkus příliš depresivní. Doufám, že mi v paměti uvíznou spíše historky o krásce z Havaje, nebo o založení ZOO v Sokoláku. 

Gail Honeymanová: Eleanor se má vážně skvěle

Anotace z cbdb: Svérázná, asociální Eleanor Oliphantová všechno zvládá sama. Vystudovala