Dočteno podle hous.enky (6. týden)
10:30
Naštěstí jsem případné pády vybalancovala a tak do víkendu vstupuju bez modřin a zlomenin, muhehe. O víkendu nemám v plánu vycházet ven, protože hodlám topit v kamnech, číst, péct bábovku a odpočívat. Miluju tyhle prolenošené víkendy. A už teď při pátku se těším na další pátek, protože na víkendu nejradši mám páteční poledne, kdy se to celé už láme k víkendu. Ach.
Teď mi došlo, že za tři týdny je vlastně vyhlašování Oscarů. A já zatím viděla jen pár filmů. Tak oprava, o víkendu nebudu tolik číst, ale budu koukat na filmy, abych pak při pozdně ranním vyhlašování výsledků věděla, o čem je řeč.
Äť už tak nebo tak, jisté je, že budu taky hrát hry. Zatím ponechám stranou xbox a Syberii 3, teď frčím na mobilu na Plants vs. Zombies.
Ve hře se vám za barákem objevují zombíci a mají chuť na váš mozek. "Braaaains" neustále šeptají a myslím, že jim u toho trochu tečou sliny... Vaším úkolem je zabránit jim dostat se k vašim domovním dveřím. A jediný způsob, jak efektivně zahnat zombie, je zabít je. Kill them all! K tomu se vám budou hodit nejrůznější rostlinky, které budete sázet na trávníku mezi plotem a vchodovými dveřmi. Od slunečnice přes hrách k bramborám a občas zasadíte i leknín do bazénku nebo rozmístíte několik hub - to když budete svůj dům bránit v nočních levelech. Na obrázku níže vidíte vpravo zombíky a vlevo máte tabulku rostlin, které můžete sázet.
Pak už jen stisknete PLAY a hrajete.
Během týdne jsem dohrála hlavní dějovou linku a teď ji hraju podruhé. Úplně vlevo mám zamčené tři rostlinky, které nemůžu vyměnit za jiné a musím s nimi následující kolo odehrát. Bramboru i pařez používám poměrně často, česnek mě moc nebere.
Hra má krásnou grafiku. To byla asi první věc, co jsem si na hře zamilovala. A pak samozřejmě ten styl hraní v žánru tower defense. Tip na hru jsem dostala před deseti lety od svého tehdejšího kluka a ta hra mě baví dodnes.
A nyní přicházejí na řadu fotky. První z nich je z nádvoří u nás v knihovně. Fotku jsem fotila začátkem týdne a myslím, že ten sníh mrazí i přes monitor/displej. Až bude v létě horko, rozhodně se na tuhle fotku podívám.
Druhá fotka je focená v pátek před půl osmou a je na ní vidět, že sníh sice pomalu odtává, ale na střechách se stále drží. Mimochodem dnes ráno, když jsem dělala snídani, nám sjel kus sněhu ze střechy a já jsem málem upustila... hrneček. Fakt jsem se poměrně dost lekla. Takže jedna knihovnická střecha, prosím:
A to je z fotek uplynulého týdne vše. Jdeme se tedy vrhnout na knihy
Dočteno
G. Willow Wilson: Ms. Marvel
Anotace z cbdb: Spolužačka, ségra, superhrdinka. Ms. Marvel je příběhem teenagerky, která si hledá svou cestu. A jen tak mimochodem získá nadlidské schopnosti, které změní celý její život.
Představte si, že se ze dne na den octnete ve světě Marvelu po boku Spider-Mana, Iron Mana a dalších oblíbených hrdinů. Jak s novou mocí naložíte, jak si získáte respekt osobností, které zbožňujete? Šestnáctileté Kamale Khanové se přesně tohle přihodí, ale zároveň nezmizí starosti, jaké řeší každý puberťák. Musí zvládat školní povinnosti i zamotané vztahy a chce žít svůj život jinak, než by si přáli její rodiče. Sice má superschopnosti, ale furt může dostat zaracha.
Představte si, že se ze dne na den octnete ve světě Marvelu po boku Spider-Mana, Iron Mana a dalších oblíbených hrdinů. Jak s novou mocí naložíte, jak si získáte respekt osobností, které zbožňujete? Šestnáctileté Kamale Khanové se přesně tohle přihodí, ale zároveň nezmizí starosti, jaké řeší každý puberťák. Musí zvládat školní povinnosti i zamotané vztahy a chce žít svůj život jinak, než by si přáli její rodiče. Sice má superschopnosti, ale furt může dostat zaracha.
Kamala je puberťačka nespokojená se sebou, s rodiči i s lidmi kolem sebe. Zoufale touží zapadnout, vypadat jako všichni ostatní. V Kamalině verzi to znamená být blond, skvělá a jedinečná. Jednoho večera Kamalu zahalí mlha a ona se opravdu stane blonďatou superhrdinkou. Uf. Komiks je nakreslený opravdu hezky a líbí se mi, že je o nesebevědomé holce, která (nejspíš) jednoho dne procitne a zjistí, že nemusí mít supersílu, aby našla sebevědomí. Jenže je do toho zamotané náboženství a já vám zkrátka nevim. Superhrdinka v Burkinách? Super, neokoukané. Ale taky nevídáme superhrdinku v jeptišském hábitu... Přijde mi to moc tlačení na pilu s jasným cílem propojit náboženství a svět superhrdinů od Marvelu. A to jsou podle mě dvě naprosto odlišné věci, které není nutné takhle spojovat.
Komiks má nicméně ve světě úspěch a alespoň těchto prvních pět sešitů stojí za prolistování.
Jean-Luc Fromental: 365 tučňáků
Anotace z cbdb: Prvního ledna zazvoní pošťák a přinese balík. Je v něm tučňák a záhadný dopis: "Jsem číslo 1, až budu mít hlad, dejte mi najíst." A tak to jde den co den… Obrazová kniha výtvarnice Joëlle Jolivet a spisovatele Jeana-Luca Fromentala je nápaditým a navýsost vtipným vyprávěním o počítání, jedné rodině a 365 překvapeních. Co udělat, když vám po domě capkají nejdřív desítky a pak stovky nezvaných hostů s oranžovými nožkami a v černobílém fráčku, místo mluvení kvakají, neustále se zavírají do koupelny a ke všemu bývají dost nervózní, když mají hlad? Jak uspořádat a uživit 4 x 15, 12 x 12 nebo 6 x 6 x 6 tučňáků, když je jich každý den o jednoho víc? Po pár měsících mamince docházejí zásoby, sestra má chuť na tučňáčí paštiku a tatínkovi se z toho neustálého přepočítávání motá hlava… Kdo je záhadný odesílatel živých balíčků a proč je vlastně posílá? Neobyčejně legrační obrazový matematický příběh s ekologickou pointou. K použití pro celou rodinu!
Velkoformátové knížky pro děti miluju. A taky miluju knížky od Baobabu. Až jednou budu velká a bude mít doma někoho, kdo bude rád listovat knížkami, pořídím si celou kolekci baobabích knih. Ach.
Jednoho dne v jedné rodině zazvoní pošťák a přiveze krabici, které se ukrývá maličký tučňák. Rodinu to trochu zaskočí, ale řeknou si, že tučňáci jsou fajn a zvířátka se ujmou. Další den přijede pošťák zas a znovu doručí novou krabici s druhým pošťákem. A tak to jde den za dnem, týden za týdnem celý rok. A najednou je v domě 365 tučňáků, o které se rodina musí postarat. Dát jim najíst, uložit je k spánku. To fakt nechcete. Ani rodina nechce, ale tučňáci jsou jejich, tak to dělají s láskou. Kdo jim tučňáky posílá a proč? A jak dlouho v tom hodlá ten člověk pokračovat?
Tučňáci jsou kouzelní. Tučňáky miluje každý a v ZOO bychom je vydrželi pozorovat hodiny. Představa, že jich mám doma ke čtyřem stovkám mě tedy už nerozněžňuje, ale kniha je úžasná. Barevně je laděná do černo-bílé s oranžovým (a maličko modrým) akcentem. Textu je v knize pomálu a líbí se mi i pointa, která nabízí dětem první pohled na globální oteplování a problémy světového klimatu. Tomu říkám dobře odvedená práce.
Jean-Luc Bizien: 100 tajemství v knihovně
Anotace z cbdb: V této knize se proměníš v chlapce Kryšpína. Jsi vášnivým čtenářem dobrodružných knih, a proto často navštěvuješ blízkou knihovnu. Trávíš tam dlouhé chvíle mezi policemi plnými knížek a hledáš v nich zajímavé příběhy. Když jednoho dne do knihovny vejdeš, za ruku tě chytí podivný ušatý mužíček s cylindrem na hlavě, který tvrdí, že jej zlí ďáblíci vyhnali z jeho světa v knížce a on teď musí žít ve světě lidí. Tvým úkolem je pomoct mu nalézt kouzelnou knihu, která ho vrátí zpátky.
Setkání s ušatým skřítkem, který po mně chce najít kouzelnou knihu, mě vlastně moc nebavilo. Na každé stránce na čtenáře čeká nějaký úkol/rébus a jako bonus má pohladit (= vymazat) ďáblíky, kteří se na stránce vyskytují. Devadesátkové ilustrace se mi líbily i ten motiv knihovny/knížek/čtenářství, ale pidimužíci mi přišli poměrně odpudiví a hra mohla být trochu akčnější. Sympatické bylo, že ke hraní nepotřebujete kostku, takže se dá hrát třeba na cestách. Ale právě herní mechanismus mi přišel nepropracovaný a tím, že každý bod příběhu je tu rozveden do dvoustránkové ilustrace, je to trochu rychlé. No moc mě to nebavilo.
Právě čtu
Finišuju knihu Kapačka, cévka, houkačka (ta je super) a Láska po arabsky. Očividně to, že nečtu romantické knihy, má svůj důvod, protože u tohohle se chci vždycky cynicky začít smát... V autobuse například. Včera jsem při zasychání pleťové masky načala Drama, které bych dneska ráda dočetla a na zítra zrecenzovala. Tak uvidím.
0 Comments