Hezké pondělí všem! Zní to jako oxymóron, že? Zvlášť pokud jste tak unavení jako já. Nad knížkami momentálně usínám a navíc jsem propadla novému seriálu.








Vzpomínáte na hous.enčin páteční článek? Psala v něm mimo jiné o mizerné young adult knížce Proč? 13 x proto a moc nadšená z ní nebyla. Já jsem tuto knížku před pár měsíci také četla, ale protože mi hlavní hrdinka lezla na nervy, tak jsem sem tam nějakou tu větu či odstavec přeskočila. Teď jsem ale zjistila, že existuje seriál od Netflixu s anglickým názvem 13 Reasons Why a má dobré hodnocení. Z 13 dílů mám 10 zhlédnutých a musím říct, že je rozhodně lepší než kniha. 

 

Obsah z čsfd: Teenager Clay Jensen se jednoho dne vrátí domů ze školy a na zápraží najde záhadnou krabici, na které je napsané jeho jméno. Uvnitř krabice objeví několik audiokazet, jež nahrála Hannah Bakerová, jeho spolužačka a tajná láska, která před dvěma týdny tragicky spáchala sebevraždu. Na nahrávkách Hannah odkrývá emocionální deník popisující třináct důvodů, kvůli kterým se rozhodla ukončit svůj život. Skrz dvojité vyprávění Hannah a Claye Thirteen Reasons Why ukazuje složitý a srdcervoucí příběh zmatku a zoufalství, které diváka hluboce ovlivní.

Kladný bod č. 1: hlavní hrdinka v seriálu nemá tolik otravných monologů 

Kladný bod č. 2: v seriálu dostává prostor více postav, jak viníků, tak např. i rodiče mrtvé holky a zvlášť ti jsou opravdovým kladem, protože i v knize byli popsáni jako fajn rodiče, a já prostě nemohla pochopit, jak jim to Hannah mohla udělat

Kladný bod č. 3: Clay je výborně obsazen, herec Dylan Minnete hraje naprosto skvěle sympaťáka, chytrého kluka, kterého bych v šestnácti milovala

Záporný bod č. 1: oproti knize je seriál výrazně politicky korektní. Je tu černoch, černoška, gay, lesba, bohatý synek, synek z rozvrácené rodiny, holka mající dva otce...ano v dnešní době jsou všechny tyto sociální statusy možné, ale nacpat úplně všechny na jedno americké maloměsto do jedné průměrné střední školy působí neskutečně násilně. 

Záporný bod č. 2: scénáristi z Claye dělají "nespolehlivého vypravěče", naznačují, že musel kdysi navštěvovat psychiatra, začíná mít halucinace a noční můry, které se tváří jako realita, no prostě naprosto zbytečně se snaží dramatizovat už tak dramatický děj.

Seriál se samozřejmě od knihy odlišuje ve více věcech, ale ty považuju za rozumný krok, televizní obrazovka, či v mém případě počítačový monitor, je jiné médium potřebující jiné prostředky k vyjádření téhož. Takže seriál zatím doporučuji, a i když mi na něm pár věcí vadí, kladné pocity převyšují.

A teď ke knihám.

Jiří Pavlovský: Poslední stadium (Kladivo na čaroděje 12)

Anotace z cbdb: Magie umírá. Veškeré způsoby, jak ji zachránit, přišly vniveč. Teď už zbývá jen jedna možnost. Spolehlivá, snadná a jistá. Bohužel však obnáší vyhlazení téměř celého lidstva. Ovšem – co by člověk pro trochu magie neudělal…
Parta Felixe Jonáše však má své – krajní – meze, a tohle je už přece jen kapku přes čáru. A tak se, jak jinak, ocitne v přední linii konfliktu přímo globálního. Stojí mezi všemocnými mágy a zhmotněním všepožírající smrti.
Finální díl první sezóny příběhů ze světa městské fantasy. Nastává Poslední stadium Kladiva na čaroděje!

Poslední díl první série si vzal na starosti její tvůrce Jiří Pavlovský, což je moc a moc dobře. Pavlovského díly se mi v celé sérii nejvíce líbily. Mám ráda jeho humor, zvlášť Felixovy hlášky. Děj se opět točí kolem umírání a smrti magie, jako bonus tu je naplánovaná genocida a hanobení symbolů nacistických obětí. Poslední díl končí jedním velkým cliffhangerem a víc než jedna postava je v ohrožení života. Takže série je uzavřena parádně a teď tedy doporučuji panu Pavlovskému ať sakra kouká psát! Recenzi na poslední díl série Kladivo na čaroději si můžete přečíst na webu Vaše literatura - ZDE.

Vítězslav Nezval: Manon Lescaut

Anotace z cbdb: Inspirován románem Abbé Prévosta stvořil básník Vítězslav Nezval romantický klenot, divadelní hru o nekonečné lásce šestnáctileté Manon a rytíře maltézského řádu des Grieux. Básnické hodnoty textu a skotačivá dějovost navázaly na etapu Nezvalovy avantgardní poezie. Hra se stala v době svého vzniku (1940) revoluční událostí tehdejší kultury.

Po vraždění, intrikách a litrech krve v Posledním stadiu jsem si naordinovala romantiku. Narazila jsem na citát z Manon Lescaut, tak jsem sáhla po ní a zatím jsem spokojená. Romantické a rozervané verše jsou na každé stránce a já se nemůžu dočkat, až narazím na slavné:

Tom Robbins: Další dálniční atrakce

Anotace z cbdb (zkrácena): Robbins se ve svém bláznivém a hravém románu, který nezapře psychedelické nálady konce 60. let, zamýšlí nad smyslem mýtů, náboženství a víry a nad spojením člověka s přírodou, ilustruje také základní rozdíl mezi mužským - usurpátorským a agresivním - a ženským - ochranářským a harmonizujícím - přístupem k životu.  

Po dlouhých letech shánění, nervů a stovek korun se mi podařilo zkompletovat sbírku knih od Toma Robbinse. Už mám ve svém vlastnictví všechny jeho česky vydané knihy. Další dálniční atrakce je Robbinsova prvotina a podle mého je to jeho nejslabší kniha, což ale znamená, že je oproti ostatním (nejen americkým) románům silně nadprůměrná. Ano, až tak dobře Robbins píše. Jeho nejslabší kniha je pořád lepší než průměr. Začala jsem tedy tuto vysněnou knihu číst a dávkuji si ji, pár stránek před spaním, abych si mohla vychutnat Robbinsovy bláznivé metafory, originální přirovnání a netradiční hru se slovy. 

AUDIOKNIHY

Jiří Šulc: Dva proti Říši

Anotace z Kosmas.cz: Románové zpracování atentátu na Reinharda Heydricha. Popisuje scénu domácího odboje stejně jako exilovou vládu, výcvik parašutistů v Anglii, přípravu atentátu, okolnosti i situaci po něm. Nevyhýbá se líčení soukromého života hrdinů. Poskytuje realistický obraz o strukturách německé moci, zabývá se vyšetřovacími postupy gestapa. Kromě známých faktů obsahuje i řadu nedávno publikovaných či málo známých skutečností. Dílo zaujme strhujícím dějem i výbornou psychologií postav.

Protože náš čtenářský klub Naživo! se už blíží a vybranou knížku jsem četla před pár měsíci, oživuji si paměť její audioverzí.

Dva proti Říši načetl Ladislav Frej, s jeho hlasem jsem se už v audioknihách setkala, takže jsem neměla obavu, že by se mi jím namluvená kniha nelíbila. Hlas pana Freje ani román Jiřího Šulce mě nezklamaly, takže mě čeká několik hodin kvalitní zábavy. 

David Mitchell: Atlas mraků

Anotace z cbdb: Autor ve svém rozsáhlém románu maže hranice mezi styly, žánry i časovými rovinami a poutavým způsobem se zamýšlí nad nebezpečím lidské touhy po moci i jejími možnými důsledky.
Nedobrovolný cestovatel plavící se v roce 1850 přes Tichý oceán, vyděděný skladatel obstarávající si nejisté živobytí v Belgii mezi 1. a 2. světovou válkou, ambiciózní novinářka píšící v Kalifornii v dobách, kdy tam byl guvernérem Ronald Reagan, ješitný nakladatel ukrývající se před věřiteli ze zločineckého podsvětí, geneticky modifikovaná jídlonoška čekající na smrt a Zachry, mladý ostrovan zažívající soumrak vědy a civilizace – to jsou vypravěči Atlasu mraků, kteří odkudsi z potemnělých chodeb dějin slyší dozvuky ostatních příběhů. Každý záchvěv ozvěny více či méně pozměňuje jejich vlastní osudy.

Atlas mraků jsem četla před spoustou let, pamatuji si z něj útržky a naprosto geniální propojení příběhů. I film jsem viděla a byla jsem spokojena, ale knižní příběh je lepší a úchvatný. Každý příběh namluvil jiný dabér. První Kryštof Rímský, další Jan Zdražil, momentálně jsem u části načtené Kristýnou Frejovou. Ještě mě čeká Jan Vlasák, Jana Stryková, Martin Stránský a Jan Herget. I od Atlasu mraků čekám hodiny dobré zábavy.

A to je vše, alespoň pro tento týden a z mého knižního (a seriálového) světa!