Naděje uprostřed rozkladu

11:20

Dnes si u nás na blogu můžete přečíst recenzi na jednu zajímavou antiutopii. Nejedná se o žádnou young adult, naopak autorem této knihy je uznávaný Paul Auster. Kniha vyšla už před pár lety a pokud jste ji zatím nečetli, vřele vám ji doporučuji. 



Antiutopie amerického spisovatele Paula Austera V krajině posledních věcí z roku 1987 vychází nyní i v Česku. Austerův umělecký záběr je široký, píše knihy, scénáře, eseje, ale věnuje se i překladům. Stejně různorodé jsou i žánry jeho literárních děl. Dystopický román V krajině posledních přání není přesně ukotven ani v čase, ani v místě. Děj se odehrává v nejmenovaném velkoměstě v neurčité budoucnosti. Svět postihla katastrofa, zda přírodní nebo vinou lidí není specifikováno. Příběh je psán jako jeden dlouhý dopis hlavní hrdinky Anny, která se do města vydala hledat bratra. A čtenář je tak nechán na pospas vlastním úvahám. Anna i její přítelkyně, které je dopis určen, vědí, jaká katastrofa svět postihla, není proto nutné, o tom znovu psát. Anna i její přítelkyně ale pocházejí z jiné části světa, Anna připlula lodí a na bídu takového rozsahu není zvyklá. 

Civilizace se po kolapsu zhroutila, nedostatek panuje ve všech sférách života. Počasí je nepředvídatelné, jídla je nedostatek, oblečení už nepodléhá módě, důležitá je pouze jeho funkčnost. Spolu s nedostatkem a bídou se mění i lidské myšlení. Anna je šokována, za jak krátkou dobu byli lidé schopni zapomenout výrazy označující věci, které už nejsou schopni používat. Když už neexistují letadla, lidé zapomenou i samo slovo, není důvod pamatovat si shluk písmen, který nemá význam. Společnost po kolapsu má svá děsivá specifika, například je nedostatek energie, proto je třeba vše recyklovat, i mrtvé lidi. Pohřbívání mrtvých je přísně zakázáno. Bezútěšný život u mnohých vyvolává touhu po konci utrpení, proto je ve městě několik sebevražedných skupin. Pro bohaté jsou v provozu různě exkluzivní kliniky eutanazie. 

Důsledky kolapsu Auster popisuje do detailů, zamýšlí se nad příčinami a následky a jeho postapokalyptický svět je celistvý a velmi pochmurný. Lidé se snaží uspokojit pouze základní potřeby, státní správa funguje jen v nezbytných případech – policie si vystačí s represemi, vlády s utlačováním menšin, nemocnice neexistují, obchod s jídlem je na hranici ilegality.

Začátek románu je téměř bez naděje na lepší budoucnost. Anna velmi rychle zjistí, že její plán na nalezení bratra byl naivní. V městě je ztracená a přežívá bez větších nehod spíš díky náhodě. Ale Anna ještě neztratila všechno ze svého lidství, díky soucitu a dobrému skutku její bezútěšný život nabere směr. Život v městě, kde je umírání na denním pořádku, je pořád život a Anna zažívá i šťastné období. 

Auster svůj román napsal jako jeden dlouhý dopis, proto je zde mnoho popisných pasáží a málo dialogů, ale autor i tuto zdánlivě nudnou formu dokáže okořenit akcí a dobrodružstvím. Jak taky jinak, když každodenní život se stal bojem o přežití. Návrat domů není pro Annu možný, protože město se opevnilo, a opustit ho je nemožné. Anniny životní osudy jsou silné a nechybí v nich soucit, zrada, radost, štěstí ani bezmoc a utrpení. Zkrátka život i po kolapsu běží dál, jen je pro většinu lidí těžké zvykat si na nový řád. 

Kniha napsaná před víc než čtvrt století má stále co říci, díky její časové neukotvenosti nevyvolává úsměv nad nepřesnou vizí budoucnosti. V krajině posledních věcí je román, na který se nezapomíná, Auster totiž umí vyprávět a jeho pochmurný svět má jakési zvrácené kouzlo. I když se svět rozpadá, Anna neztrácí naději a spolu s ní ani čtenář.

You Might Also Like

0 komentářů

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz