10 + 1 věc, kterými Memento Libri odlišuje od ostatních knižních blogů - 1. část
8:00
Znáte cbdb? Pak nejspíš znáte i uživatelku Ariko, která na hlavní stránce databáze občas sdílí svá videa. Zrovna nedávno jedno ze svých videí natočila. Tentokrát nemluví ani o nových knížkách, ani o tom, co přečetla, ale věnuje se tomu, v čem se odlišuje od ostatních knižních blogerů. A nám se ten nápad líbí. Myslíme si, že je fajn, abyste věděli, v čem je který knižní bloger jiný. A proto jsme napsaly tenhle článek.
Jsme dvě
Za těch pár let, co jsme na
světě, jsme zjistily, že ve dvou se to lépe táhne. Díky tomu, že pro Memento
Libri píšeme dvě, můžeme publikovat články denně (v létě jsme si daly trochu
volnější režim). Také díky tomu máme širší žánrový rozsah - co nečte jedna,
přečte druhá. A co je asi nejdůležitější, máme ještě před publikováním čtenáře
kritika. Jedna druhé nejen opravujeme články (zde se musím přiznat, že
hous.enka je mnohem lepší korektor než já), ale také si dáváme zpětnou vazbu.
Takže se nám snad nestane, že bychom v článku o knihách začaly pitvat osobní
problémy. To si necháme až někam do vinárny.
Nevnucujeme se komentáři pod články jiným blogerům
Čteme články ostatních
blogerů. Některé blogery cíleně vyhledáváme. Ale nenecháváme pod články
komentář "díky za tip na zajímavou knihu. A mrkněte k nám na blog!!!"
nebo "Krásný článek." nebo "O tomhle jsme taky psaly, podívejte
se". Brrrr. Rozumíme, že knižní blogeři chtějí tvořit jakousi komunitu,
ale ta komunita by měla vzniknout tak nějak přirozeně. Ne podobně prázdnými
komentáři...
Nezapojujeme se do každé stupidní soutěže za PR článek
na blog
Moc rády
dostáváme knihy, ale to neznamená, že jsme kvůli tomu ochotné se zaprodat.
Takže pokud nějaká firma vyhlásí soutěž o knižní dárek nebo něco, co se
knižnímu světu jen trochu blíží, nevrháme se bezhlavě do soutěžení. Ono to
obvykle znamená napsat nějaký pochvalný článek o firmě. Nebo sdílet odkaz na
jejich web. A to my nechceme, nechceme být spojovány s firmami, kterých si
nevážíme. Né, že by se nám takového nabídky hrnuly, ale nám jde o princip.
Takže pokud nějaké nakladatelství, spisovatele či firmu chválíme, můžete si být
jisti, že to je chvála opodstatněná. Chvála, která je podepřená našimi dobrými
zkušenosti.
Nepíšeme jen recenze na young adult a to, co rozdávají
nakladatelství druhořadá nakladatelství
Drtivá většina knižních
blogerů jsou mladé dívky, což vysvětluje záplavu „recenzí“ na young adult
literaturu. Věřte, že uvozovky jsou na místě - anotace, odstavec o tom, jak
mocinky se na knížečku těšily a jak super je to a to nakladatelství, které jim
poskytlo recenzní výtisk a pak pět vět o knize. Nebo aspoň o super cool klukovi
z knížky. Taky si sem tam přečteme tento žánr, ale prokládáme to i jinou
literaturou a naše recenze obvykle mají víc jak pět řádků. Nebo své postřehy ke
knize neoznačujeme jako recenze. A pak ta nakladatelství, která dají recenzní
výtisk každé, která si o něj napíše… No pak se nemůžeme divit, jakou mají
„recenze“ úroveň. I my čteme knížky, které prolítnou snad na každém knižním
webu, ale neděláme to cíleně a opravdu nás kniha musí zaujmout.
Nestěžujeme si, že nemáme čas číst - kdo si chce číst,
ten si čte
Ano, všichni máme málo
času. Máme spousty koníčků, práce nebo učení do školy. Ale nic z toho
nepoužíváme jako výmluvu, proč nečteme. My si hezky na rovinu přiznáme, že
nečteme, protože se nám prostě nechce. Třeba právě v létě máme jakýsi
čtenářský útlum. A co? Nic. Svět se nezboří a popravě je to asi každému jedno.
A že někdo nemá čas číst? Ale prosím vás…prostě jen svůj volný čas vyplňuje
něčím jiným než knihami. To není špatně. Špatně je to v případě, kdy někdo
prezentuje jako vášnivý čtenář, ale není mu dáno plnit si svou touhu po
knihách, protože má tolik učení k maturitě/státnicím atd., že prostě NEMÁ
ČAS. To je pak prachobyčejný pozér a takovými s gustem pohrdáme.
Protože byl
článek hodně dlouhý, rozdělily jsme ho na dvě poloviny. Druhou část článku
najdete na našem blogu už zítra.
0 Comments