Minulý týden jsem měla i já tu čest a osobně jsem se potkala s naším knihovním koťátkem Klementajn. Je opravdu tak roztomilá jako na fotkách. A taky je moc milá. Přišla se k nám na chodbu schovat před deštěm a dokonce přerušila vysoušení svojí srsti, jen abych si ji mohla pohladit. Jo a má nový obojek. Modrý. Klementajn je buď kluk, nebo kašle na genderové barevné stereotypy. 

O víkendu jsem navštívila i sportovní událost. Což je pro mě událost sama o sobě. Chvíli jsem litovala, že jsem si s sebou nevzala knihu, ale nakonec se ukázalo, že závody na kolečkových lyžích jsou rychlé. Je to trochu srandovní sport, ale já závodníky chápu, taky mi v létě chybí sníh. Teda nechybí mi natolik, abych začala experimentovat s kolečkovými lyžemi, ale chápu je natolik, že jsem klukům v Novém Městě na Moravě zatleskala. Jak řekl jeden z komentátorů, byla to medailová bomba - první tři medailová místa obsadili čeští závodníci. No a v neděli jsem si spravila chuť na hradě Pernštejn. Mají tam moc hezkou knihovnu. A v podhradí je kavárna s výbornými kremrolemi. A ano, něco málo jsem i přečetla.

Anotace z cbdb: Fantaskní román se odehrává v roce 1866, na historickém pozadí Prusko-rakouské války, a to v několika vzájemně se zrcadlících dějových i významových rovinách. Jeho ústředním tématem je relativita trestu i jeho vykonávání. Základní příběh - pátrání dvojice detektivů po tajemném pachateli sériových vražd, prolínající se s krvavým válečným konfliktem - vykresluje rozpor mezi individuální vraždou, jíž společnost odsuzuje a trestá, zatímco institucionalizované zabíjení v armádě naopak odměňuje a dává za vzor. Hlavním hrdinou paralelní dějové roviny je skutečná historická osobnost Leopolda von Sacher-Masocha, syna pražského policejního ředitele, který svým životem i literárním dílem naplňuje eponymní ideu masochismu, jež převrací trest v jeho pravý opak, takže namísto bolesti přináší trestanému rozkoš. Třetí dějová rovina se odehrává v oblasti vysoké politiky: Rakouské císařství dojde po prohrané válce s Pruskem k osudovému rozhodnutí odbojné Maďary odměnit autonomií, zatímco loyální Čechy „potrestat“ národnostně nespravedlivými zákony. V závěru se všechny dějové roviny románu spojují do překvapivé pointy...

Stančíkův rukopis je nezaměnitelný a moc se mi líbí, jak si hraje s češtinou. A taky jak má zmáknutý místopis Prahy. Detektivův "přítel" mi hodně připomínal Nicka Cartera, samotný příběh pak Lorda Morda od Miloše Urbana a ... no zkrátka odkazů na díla jiných autorů je v knize požehnaně. Některé scény byly v knize vyloženě jen pro šokující efekt, některé byly až příliš absurdní a pár vyloženě zbytečných, za tyto drobnosti strážím jednu hvězdičku. Jinak je ale četba Mlýnu na mumie i přes podivný název radost. Detektiv je labužník a popisy jídla jsou skoro stejně dobré jako jídlo samo. Konec románu je na detektivku poměrně netradiční a mně osobně se moc líbil.  

Jan Budař: Princ Mamánek

Anotace z cbdb: Těší se, až se stane králem, jenže ostatní se toho dne obávají. Rozmazlený princ Ludvík Otomar Karel XII. zrozený "Vznešený" nikdy neopustil království, ženit se nechce, meč držel pouze dřevěný, a navíc se bojí úplně všeho. V den svých osmatřicátých narozenin proto dostane za vyučenou… Druhý den ráno se probudí v obyčejných vesnických šatech uprostřed hlubokého lesa, kde začne jeho nečekané dobrodružství. Dospěje konečně v muže a moudrého panovníka?

Nejsem si úplně jistá, komu je kniha určena. Začátek a oslovení "děti" vypadá na to, že půjde o pohádku. Nicméně příběh se postupně dostává do jakési metafyzické roviny, která se mně konkrétně velmi líbila, ale nevěřím, že bude bavit děti. Nebo že ji pochopí. Výborná je ovšem Budařova práce se slovy, jemný humor a neotřelá slovní spojení mě bavila číst a moc se mi líbily vedlejší postavy, obzvláště rytíř Hudroval. A jedno "poučení" jsme absolutně nepochopila a jsem z něj mírně rozpačitá:
„Co si můžu k ženě dovolit?”
„Vše. A vždy...”  

Po delší době jsem rozečetla sbírku básní. Volba padla na anglického básníka Johna Keatse. Nechci se básněmi zahltit, tak je čtu velmi pomalu. Zatím se mi tento přístup osvědčuje. Příští pondělí vám o Keatsových Obrysech krásy napíšu více. Kromě básní jsem dostala chuť si zavzpomínat na jednu svoji oblíbenou knížku - Nikdykde. Zatím se mi libí stejně jako před lety, vychutnávám si detaily Podlondýna a zvláštní kouzlo postav a jejich podivného oblečení, nejsem tak netrpělivá a nehltám příběh (protože vím, co se stane). Opakované čtení má něco do sebe...

Hezký týden plný knih vám za Memento libri přeje togaf.