togaf a její knihy (4., 5. a 6. týden)

11:11

Pondělí...chudák ubohé pondělí, nikdo ho nemá rád. Ani já. Výjimky samozřejmě existují. Tak třeba minulé pondělí bylo super. Měla jsem dovolenou. Nevím jak vy, ale já se o dovolené ke knihám vůbec  nedostanu. Snažím se, knihu, resp. čtečku vezu s sebou, ale nakonec přečtu tři stránky. Ono se toho totiž tolik děje! Je tolik věcí, které musím vidět, tolik lidí s kterými musím prohodit pár slov (a u toho se nervovat se svojí chabou angličtinou) a tolik jídla, které musím ochutnat...zkrátka na čtení není kdy. Tak to byla omluva, proč jsem toho přečetla tak málo. A co konkrétně jsem si zařadila do seznamu Přečteno za rok 2018?
 

Grady Hendrix: Horrorstör
anotace z cbdb: Podivné věci se dějí… ve velkoobchodě s nábytkem Orsk v Clevelandu. Každé ráno vedoucí přijede do obchodu a zjistí, že police Kjërring jsou rozbité, ze sklenic Glans zbyly jen střepy a kdosi rozmlátil i šatní skříně Liripip! Je nadmíru jasné, že něco tu nehraje. Aby záhadu rozluštila, dohodne se trojice zaměstnanců, že bude v obchodě dobrovolně pracovat přesčas. A tak v brzkých ranních hodinách na podlaží s vystaveným nábytkem zaslechnou zvláštní zvuky a ocitnou se tváří v tvář něčemu, co by si nepředstavili ani v nejděsivějších snech. Horrorstör se dá charakterizovat jako tradiční příběh o strašidelném domě, ovšem ve zcela současném pojetí, a to nejen neotřelým výtvarným a grafickým zpracováním.
Na tuhle knížku mě přivedla hous.enka. Říkala, že to není moc strašidelné. Také říkala, že se u toho bát nebudu. Lhala. Tak dobře, asi nelhala, asi jen zapomněla jak moc velký strašpytel jsem. Což nechápu, každoročně mě vidí vyšilovat u hororu během našeho halloweenského večera (letos třeba ruský horor Nevěsta). Knížka má parádní úpravu alá katalog IKEA, úvody kapitol obsahují popis nějakého kusu nábytku a jak se děj mění, mění se i tyto popisy. Je to vážně výborné. Bohužel je tam taky dost naturalisticky popsané mučení. Fuj. Ve čtvrtek se chystám do IKEA, asi si budu muset preventivně lupnout diazepam a někoho se držet za ruku.

Mike Lancaster: 0.4, Soumrak civilizace
anotace z cbdb: „Jmenuju se Kyle Straker a už neexistuju." Tak začíná příběh Kylea Strakera nahraný na starých magnetofonových páskách. Můžete si myslet, že ty pásky jsou nějaký nepovedený vtip. Ale možná jsou dokladem historie minulého světa. Ale pokud ty pásky mluví pravdu, pak to znamená, že všechno, co si myslíme, že víme, je lež. A když je všechno lež, míníme tím také sebe? Nahrajte se zpět do světa nové generace.
Tuto knížku mi velmi jemně vnutila hous.enka na nádraží v Havlíčkově Brodě, když jsme se vracely z knižního veletrhu. Ještě že jsem tak poddajná (co se knih týče), protože koupě této útlé knížky byla velmi šťastná. Zajímavý nápad, který ovšem nemůžu popsat, protože bych vás připravila o všechnu srandu! Tak jen naznačím, že závěr je opravdu výborný, vše se vysvětlí a ještě k tomu originálně. A přesto že jsou hrdinové teenageři, nejde o young adult romanťárnu, ale výbornou sci-fi.

Nina Bunjevac: Otčina
 anotace z cbdb: V roce 1975 opustila matka Niny Bunjevac manželství i novou kanadskou vlast a vrátila se i s Ninou zpátky ke svým rodičům do Jugoslávie.
Její manžel, přesvědčený srbský nacionalista, emigroval do Kanady v roce 1959 a připojil se tam k teroristické skupině, která připravovala pumové útoky v bytech Titových sympatizantů a na jugoslávských zastupitelských úřadech v Kanadě a Spojených státech. V roce 1977 obdržela Ninina matka v Jugoslávii telegram s oznámením, že její muž přišel při explozi o život.
Srbská autorka žijící v Kanadě vypráví příběh její rodiny a jeho prostřednictvím osvětluje historii celého balkánského konfliktu.
Dějiny bývalé Jugoslávie jsou velmi spletité, stejně tak je spletitý i osud rodiny Niny Bunjevac. A dohromady je to celé trochu zmatené. Ale kresba hodně napomáhá pochopení. Nicméně mě osobně komiks nijak nenadchl. Ani ty balkánské zmatky mi nijak zvlášť neosvětlil. Skoro lituji, že jsem si knihu pořídila do své knihovny. Na Otčinu jsem narazila u hous.enky, je vidět, že její tipy bych s ní měla konzltovat.

anotace z cbdb: Knižka pre najmladších čitateľov (vhodná najmä pre deti od 6 do 10 rokov), ktorá obsahuje rozkošné zastúpenie zvieracieho osadenstva: prasiatok, moriek, kráv, prepeličiek, korytnačiek a delfínov. Využitím krásnych obrázkov a veselého textu sú ukázané dve stránky týchto bytostí; ich prirodzené správanie sa, ako preskúmavanie svojho okolia, spoločné hranie sa, maznanie sa, čistenie sa navzájom a predvádzanie sa svojimi vrodenými inštinktmi a rituálmi; a z druhej, odvrátenej stránky, sú ukázané ich hrozné podmienky, v ktorých žijú na veľkochovných farmách. Knižka tiež popisuje negatívne dopady konzumácie mäsa na životné prostredie, a posledná časť ponúka cesty, cez ktoré sa deti môžu dozvedieť viac o vegetariánstve a vegánskom životnom štýle.
Už dlouho mě kniha nenaštvala. Naposledy to byl nechvalně proslulý Skleněný trůn, který mě vytočil hloupou hlavní hrdinkou a nepovedeným stylem vyprávění. Naproti tomu A proto nejíme zvířátka mě naštvala svojí protimasovou agitkou, která cílí na nejslabší - na malé čtenáře. Více o mém rozhořčení se dočtete ve středu, protože právě touto knihou jsem splnila další bod naší knižní výzvy. I na tuto knihu jsem narazila díky hous.ence. 

Jak je vidět z mých přečtených knih, bez své blogové parťačky bych si snad ani neškrtla. Abych nepůsobila moc nesamostatně, zmíním se ještě o své rozečtené knížce. Je jím Mycelium: Jantarové oči od Vilmy Kadlečkové. Zatím se mi čtení moc líbí, Vilma má úžasnou fantazii, jen jednu ženskou hrdinku z duše nesnáším. Těšit se tak můžete na moje spílání, které s trochou štěstí přijde už příští pondělí.

Tak tedy přežijte pondělí a pokud možno hezký týden!

You Might Also Like

0 komentářů

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz