... hous.enka ...

Vem Boženu do metra!

10:15

    Dnes je to přesně týden, kdy Togaf blogovala o audioknihách, které poslouchá na stránkách youtube. Já vás dneska zvu na cestu do Českého rozhlasu, který vytvořil projekt Vem Boženu do metra.



     Jak už úvod napovídá, jde o audioknihy, ke kterým ČRo získal autorská práva k volnému šíření přes internet. Takže nejen že si můžete audioknihu (většinou mají několik částí) poslechnout přímo na stránkách projektu, ale vy si všechny ty části můžete stáhnout do svého mobilního telefonu a poslouchat offline. Zní to skoro jako pohádka...
     Pohádka pro milovníky starší české literatury, neb ve fondu ČRo jsou zatím jen knihy převážně z 19. století, ale najdete tu i Senecu, Jaroslava Haška nebo Jaroslava Rudiše.
    Nepopírám, že tyhle stránky mají za cílového posluchače zejména děti a puberťáky, kteří potřebují četbu do čtenářského deníku/k maturitě. Nicméně i tak si myslím, že tam i my škole odrostlí najdeme pár tipů, co si za dlouhých zimních večerů přečíst.


   Nespornou výhodou tohoto projektu je zejména kvalita nahrávek - ať už jde o herecké obsazení nebo úroveň čtení obecně. Není to podomácku natočená Babička, ale Babička se vším všudy.
    Za sebe musím říct, že kdysi jsem tuhle rozhlasovou četbu na pokračování zbožňovala: v deset naladit rádio a po dvaceti minutách čtení spokojeně usnout. Dnes musím říct, že se na mluvené slovo nedokážu soustředit. Navíc mě irituje možnost, že ta daná kniha třeba není načtená komplet a že ji někdo zdramatizoval (čti vybral z ní to dobré, vatu vypustil) a zbylo jen torzo. Bylo by to jako jíst dortík bez šlehačky. A já miluju šlehačku. I vatu. Takže pro mě tenhle tip spíš znamená příjemnou kulisu, když si pustím knihu, kterou jsem už četla, ale rozhodně bych se tak nechtěla potkat s knihou, kterou jsem nečetla.
    Zaujal vás tenhle projekt, nebo dáváte spíš přednost poslechu novějších audioknih přes youtube?


/hous.enka/

... hous.enka ...

Hrdinka mého srdce

10:30

Ani jsem nemusela dlouho přemýšlet, která z literárních postav je mi v současné době nejbližší. Heidi děvčátko z hor to už dááávno není:

Dostala jsem knihu kdysi dávno za vysvědčení a musím říct, že se mi vizuálně moc líbila. Krom scény hlazení psů (proč asi) si ale z knihy vůbec nic nepamatuju. Heidi byla ale štramanda (tohle slovo jsem snad nikdy nepoužila) a zřejmě si v rakouských horách vesele pobíhá doteď. Protože samozřejmě celé Alpy jsou plné v zimě lyžařů a v létě malých veselých blondýnek.
    Pojďme ale dál, než se to tu zvrhne. Takže dál mi asi žádná hrdinka dlouho v hlavě neuvízla. Respektive asi ano, ale ráda stěhuju nábytek, kupuju dekorace a vyhazuju věci, takže hrdinky mi k srdci většinou moc nepřirostou, neb jsem člověk v těchto věcech poměrně nestálý.
    Až asi loni se to stalo. Bylo to jako blesk z čistého nebe: turnovské nebe prozářila promítačka a já spatřila ji: Harley Quinn:


 V tu dobu jsem ještě nevěděla, že ji budu mít tak ráda. Prostě komiksačka s dobrýma hláškama, která se s životem nemazlí.




     Jenže pak se mi dostal do rukou první díl komiksové série o Harley Quinn (a Jokerovi) a já tomu naprosto podlehla. Napřed mi tedy strašně vadila ta barevnost. Je to totiž hodně (opravdu hodně) barevné a agresivní. Obecně bych řekla že v podobných komisech bývá hodně násilí (ale jasně, kdo by ho v komiskech nerad, že). Jenže kromě násilí jsou tady i perfektní hlášky. A perfektní Harley. Jo, jsem zamilovaná. Jsem zamilovaná do tý holky, co kdysi bývala psychiatričkou ve vězení a kterou kdysi Joker ponořil do "nádrže plný chemikálií", jak se dozvídáme ve druhém díle série.









     Druhý díl série o Harley jsem totiž dočetla tenhle týden a musím říct, že jsem pořád nadšená. Konečně se tu dovídáme detaily o komplikovaném vztahu Jokera a Harley (jop, byl to bastard, co se na ni vykašlal) a o tom, jak ho Harley pořád miluje. Tyhle patologický (ano, čtete dobře: patologický, nikoli platonický) lásky...
     Proto za nejlepší (krom té finální vysvětlující) kapitolu považuju tu, kde se Harley potká v budoucnosti s Jokerem (v blízké budoucnosti - za pět let) a on ji požádá o ruku. Ooooh! Chápete: on chce, aby si ho Harley vzala. Aby byla paní Jokerovou! Prostě sen. A Harley je tak nadšená. Obléknete se do krásných svatebních šatů a nadejde den D...
    Ale to, jak s ní Joker vydrbe o svatebním dni, o tom už si musíte přečíst sami (možná spíš samy)...


     Harley Quinn je klasický antihrdina a její postava splňuje veškeré atributy, které jsou pod tímto názvem vypsány: Harley je sobecká bezcitná mrcha, která se kámoší jen se svým bobrem (fakt si to musíte přečíst!). Jenže i tak ji budete zbožňovat, protože ona je prostě tak svá, osobitá a drsná, že je radost sledovat její počínání. Když o tom přemýšlím, tak Harley ani nemá žádnou suprvlastnost: neumí létat, neláme meče, neumí se rozpustit ve vodu. Ona prostě jen chodila s Jokerem...




/hous.enka/





... togaf ...

Právě čtu

10:50



Pondělí není právě sympatický den, ale přece je na co se těšit! Na můj čtecí přehled! Jistě jste se celý víkend trápili zvědavostí, co že to ta togaf četla. A teď vážně, tady to je, krátké shrnutí a jednoduché hodnocení.



Ve službách zla         
Rowlingová je grafomanka. Alespoň ve svých detektivních dílech. Příběh by šel klidně o třetinu zkrátit a nic by se nestalo. Další věc, která mě na těchto knížkách vadí, je velký důraz na osobní život detektivů. Dávám přednost detektivkám zaměřeným na osud vrahů či obětí nebo na samotné pátrání. Ne snad, že by mě osobní život detektivů nezajímal, jen by neměl být tak okatě dáván do popředí. Výběr svatebních šatů versus uřezané končetiny a pedofilové. Ono se dá obojí skloubit, ale zřejmě je to nad schopnosti Roberta Galbrighta. Taková Agatha Christie nebo Dorothy L. Sayersová to uměly. 
                                                          😐                                                          

                                                                                                        
Útok na pekárnu: Haruki Murakami
Útok na pekárnu je už třetí česky vydaná kniha od Harukiho Murakami s ilustracemi. Krátké novelky a velmi osobité ilustrace jsou na pohled krásné. Naštěstí i novely samy jsou dobré. Murakami se sice nemůže rozepsat tak, jako ve svých románech, ale jeho poetika podivna si probila cestu i do krátkých textů. Absurdnost, kterou si hrdinové sice uvědomují, ale zároveň ji přijímají bez velkého údivu, mě prostě baví. Je to takové japonsky osudové.
                                                                                                                     😀




Doctor Who – Královská krev: Una McCormacková
Zatím nedočtený nejnovější příběh o mimozemšťanovi z Gallifrey mě zatím nemile překvapuje. Příběh je plytký a bohužel jsem v půlce a nedá se očekávat razantní změna u knihy, která má 200 stran. To je prostě na Doktora málo! Doktorovy příběhy jsou košaté, spletité a šokující. To se v Královské krvi zatím neděje. Třeba mě ještě překvapí, ale obávám se, že Královská krev zaujme smutné prvenství jako nejhorší Doktorův knižní příběh.
 
                                                                                                                  😟



Tak to byl můj uplynulý čtenářský týden. Od každého žánru něco, od každé emoce kousek. Ještě jsem přečetla úžasnou Armadu, ale ta bude mít samostatnou recenzi. Vzhůru do posledního týdne nejlepšího měsíce roku!




... togaf ...

Filmy vs. knihy

10:00



Světem panuje skálopevné přesvědčení, že film, natočený podle knihy, nikdy nedosáhne jejích kvalit. Kdo poznal velmi volnou parafrázi na první větu Pýchy a předsudku, má velké bezvýznamné plus. A měl by začít číst něco jiného než jen Austenovou. 



Obvykle tato parafrázovaná věta souhlasí, knihy bývají lepší než film. Ne ovšem vždy, a to je právě tématem mého dnešního článku. Tak tedy, které filmy či seriály překonaly své knižní předobrazy?


Za mě je to rozhodně Interview s upírem.
Knižní Louis je ukňouraný a nerozhodný, neustále se lituje, ale zároveň nedělá nic, aby svůj osud změnil.  Když jsem po osmapadesátá četla o tom, jak je chudák zničený z nesmrtelnosti a nutnosti zabíjet, tak bych ho nejraději vzala kosou přes hlavu. A vlastně jsem mu tu mizérii přála. Ve filmu je Louis (Brad Pitt, to filmu hodně pomáhá) rytíř smutné postavy. Mocný a ztrápený, to ano, ale ne ufňukaný. Film má přes dvě hodiny a nezačal mě nudit, na rozdíl od vleklého děje 390stránkové knihy.




Dále tu máme Karlíka a továrnu na čokoládu.
Opět nesympatický hlavní hrdina. Knižní Karlík je tak neskutečně vzorný a hodný a úslužný, že bych mu s radostí plivla žvýkačku do vlasů. Ve filmu (v obou jeho verzích jak od Tima Burtona, tak od Mela Stuarta) je postava Karlíka upozaděna na úkor pana Wonky a ostatních dětí, což je jen dobře. Pan Wonka je úžasná osobnost, směs naivity a cynismu je prostě kouzelná. A ostatní děti mají aspoň nějakou zápornou a vtipnou vlastnost. Ne jako školometský Mirek Dušín.


I seriály dokáží překonat knihu. Tak třeba knižní série Pravá krev.
Seriál je krvavý, plný násilí, sexu a temnoty. To se tak od krvelačných monster čeká. Knihy trpí stejným syndromem jako Karlík a továrna na čokoládu – příliš se točí kolem nepovedeně napsaného hlavního hrdiny. Tady jde o prototyp blbé blondýny. Sookie Stackhouse je blbka, která se vyspí s každou nadpřirozenou obludou mužského pohlaví a přitom se učí slova z kalednáře a chodí do kostela. Červená knihovna versus krvavé soft porno. Mé preference jsou jasné.

A druhý seriál, který drtí knižní sérii, podle které byl natočen, je Červený trpaslík.
Tady nebudu tak přísná, knížky mě nijak neurážely, ale prostě seriál je tak výborně obsazen a natočen (a nadabován), že se knížky mohou jít zahrabat.







Jistě by se našlo víc filmů, které na hlavu porážejí svoji knižní předlohu (Podivuhodný příběh Benjamina Buttona, Blade runner, Tahle země není pro starý), ale tato čtveřice mi už dlouho leží v žaludku. 
/togaf/

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz