Další horké pondělí je tu a já jsem v uplynulém týdnu dočetla jen dvě dětské knížky. Ale zato jsem se letos poprvé koupala a úplně poprvé v biotopu. Biotop je fajn, ale v plavkách se komfortně nebudu cítit asi nikde a nikdy. Možná za to může i nabídka občerstvení na koupalištích. Dala jsem si to nejzdravější, co místní bistro nabízelo - langoš. Je tam kečup (rajče - zelenina), je tam česnek (zase zelenina) a sýr nejím. Dělám si z toho legraci, ale vlastně mě to dost mrzí. Zjistila jsem, že je mi po langoši blbě. Takže si snad příště udělám sváču. Kromě povalování u vody jsme si dali i menší túru v podhůří Orlických hor. A stihla jsem i kafe (čti víno) s kamarádkou, což se nám protáhlo do večerních hodin, takže jsme musely utišit (můj) hlad ve Wokinu. Zjistila jsem, že mám tento typ asijského občerstvení ráda - vyberu si druh nudlí, maso, omáčku, přílohu... a vyhnu se všem věcem, co nejím a nevypadám u toho jako zmlsaná fiflena. A protože jsem se dala na běh, tak jsem i běhala. A běhat jsem začala, abych se mohla cpát sladkým, takže jsem i upekla jahodový koláč. Zajímavý týden, že? Určitě by vás zajímaly fotky, že? Ale už jste si zvykli, že s hous.enkou na fotky moc nejsme, že? Pokusím se tento týden víc fotit... ale raději to neslibuji. Tak vám sem dám alespoň fotku básně, na kterou jsme narazili při toulkách orlickoústeckem.
Léto dorazilo do Prahy. Sakra. Těšit se můžete na spoustu vět o tom, jak nesnáším vedro. A pot. A léto. A zmrzlina to vážně nezachrání. No nic, plán na letošní léto zní: snažit se nebýt příliš zhnusená z teploměru. Než k nám dorazily tropy, stihla jsem jít do divadla ABC na novou adaptaci hry Romeo a Julie. Romea hrál Zdeněk Piškula a Julii úžasná Tereza Marečková. Jak už z přídavného jména vyplývá, nadchla mě hlavně Julie. Marečková ji hraje velmi osobitým způsobem. Její pohyby a gesta jsou strnulá a pohyb se přenáší i do řeči. K nerozhodné puberťačce Julii se to ohromně hodí. Nové nastudování je moderní, ústřední dvojice se chová jako zamilovaní teenageři a překlad hry z pera Martina Hilského k tomu skutečně sedí. První polovina má velmi vtipné momenty, naopak druhá část je dramatická. Subtilní Marečková a čahoun Piškula jsou skvělou dvojicí. Snad jen živá hudba mě místy rušila.




