Více méně jsem se zbavila kašle, takže nastal čas vrhnout se do víru velkoměstského života. Navštívila jsem dvě výstavy. Jednu výbornou v Umělecko-průmyslovém paláci, jmenuje se Šílený hedvábník a můžete si na ní prohlédnout látky a šaty z dílny Zikyho a Lídy Ascherových. Látky vymýšleli a vyráběli opravdu nádherné a nápadité. Občas se sice netrefili do mého vkusu, ale občas mě nepříliš lákavá látka překvapila - šaty z ní ušité byly skvělé. Mnoho modelů je nadčasových a nebála bych se je nosit i nyní. Druhá výstava se nachází hned naproti Umprumu, v Rudolfinu. Černošský umělec Jaffa se vyjadřuje k životu Afroameričanů za pomoci fotografií, filmu, koláží i zvukových záznamů. Velmi originální, ale dost se s Jaffou míjíme v tom, jak vnímat a pochopit umění. Nebýt průvodních textů u exponátů, tak netuším, co tím chtěl umělec říci.

Kašel? Co to je? Konečně mě přešel. Naštěstí se tak stalo ještě před výletem do Ostravy, takže jsem na východě byla za tu zdravější z nás dvou. Dokonce jsem togaf přenechala své hallsky, tak dobře jsem na tom s kašlem byla. Aleluja. Fakt mě to štvalo.

Když vyšla před rokem první Terapie sdílení, byl to svěží vítr, kterým bylo fajn nechat se malinko ofoukat. Po roce vychází druhá, takzvaná #valentynskaedice a obsahuje vlastně to samé, co předchozí kniha: několik desítek zpráv o tom, jak se lidi s lidma rozchází. Někdy lidi s debilama a jindy debilové s lidma. Vždyť to přece znáte sami.

 

 

Tento týden jsem dočetla pár knížek, ale hlavně jsme s hous.enkou vyrazily na výlet. Ještě před víkendovým cestováním jsem ale stihla zajít do divadla Jatka 78. Lístky na hru Amerikánka jsem měla koupené s několikaměsíčním předstihem a na Terezu Voříškvou (i bez legendární pihy) jsem se těšila moc. Až tak, že jsem se neobtěžovala číst si anotaci ke hře. Mohu s klidným svědomím říci, že ta hra je úžasná. Voříšková a Křenková jsou jediné dvě herečky na podiu a celou hodinu a půl mluví a hrají v minimalistických kulisách a jsou skvělé. A samotné divadlo se mi taky moc líbilo. Určitě to není naposledy, kdy jsem se do Pražské tržnice vydala za kulturou.

Dalších sedm dnů plných smrkání a kašlání za mnou. Oujé!