Zdravím vás u pondělního článku! Uplynulý týden byl nabitý událostmi a dobrým jídlem. A došlo i na knihy, takže se opravdu máte nač těšit. Budou i fotky!
O víkendu jsem se nechala inspirovat hous.enkou a uvařila si sladký oběd, krupicovou kaši. Poté jsem se zavrtala pod deku s knížkou. Jen ty hry v mobilu (či jiných platformách) mému hous.enčímu dni chyběly. A musím vám říct, takový den má něco do sebe. Tu kaši si brzo zase uvařím!
Letos nějak ne a ne chytnout tu správnou vánoční náladu. Dárky mám nakoupené a zabalené. A nejsem s tím spokojená. Balení je bez nápadu, vlastně jsem v duchu minimalismu spotřebovala všechny zbytky vánočního papíru z uplynulých let. Pořídila jsme si další ozdoby na stromeček, aby nebyl polonahý jako vloni a stále bez nálady. Cukroví je upečené a já ani neměla chuť si k pečení pustit svoje oblíbené vánoční filmy a pohádky. Chtěla jsem si navodit atmosféru pečenými kaštany a svařákem. Kaštany mi stále chutnají a víno jsem vypila nesvařené a atmosféra stále nikde. Tak já vám nevím, kde dělám chybu. Asi to chce vážně svařák.
Nastal advent a to je ta nejlepší chvíle na všechny ty s vánoční knihy, které jsem si během roku zapsala na seznam "Vánoce". Nejsem příliš sentimentální, takže první vánoční kniha je pěkně krvavá. Detektivní povídky od P. D. Jamesové obsahují sice i povídky, které se vánočního času týkají jen okrajově, ale to nevadí. I tak zvládne vyvolat tu správnou atmosféru anglických vánoc, tak jak si ji my z kontinentu představujeme.
Po dvoutýdenní pauze vás vítám o svého pondělního článku. K pauze jsem měla ten nejsladší důvod. Dovolenou. Vyrazila jsem do Skotska, jak vám mohl napovědět můj výběr literatury za poslední týdny. Takže dnešní článek bude ve znamení Skotska. Tak se pohodlně usaďte, nalejte si skotskou whisky nebo si alespoň představte, že za oknem prší, literární výprava do Skotska začíná.
Konečně jsem se doslala do pořádného čtecího tempa. Tak si užijte dnešní článek, protože příští pondělí se budete muset obejít bez něj. Ale nebojte se, vynahradím vám to. Ještě nevím jak, ale bude to určitě stát za to.Všechny tři dočtené knihy z dnešního článku jsem měla půjčené z městské knihovny. Po delší pauze, kdy jsem četla převážně knihy ze své domácí knihovničky, se vracím do náruče městské knihovny. Nějak mě pomalu opouští touha vlastnit knihy (možná je to jen záchvat a brzo dokoupím všechny knihy, nad kterými teď krčím rameny). Knihovna, ve které pracuji a která byla dlouho zásobárnou mého čtiva, má momentálně jisté problémy, takže musím ke konkurenci. Pomalu si zvykám na čekání na splněnou rezervaci, za kterou se platí. Od mým mladých let a okresní knihovny na maloměstě se toho hodně změnilo. Ale jak říkám, zvykám si a průkazku do knihovny si zase prodloužím.
Naordinovala jsem si na podzimní nachlazení klid na lůžku a čtení. Moc to nevyšlo. Ale i tak jsem se uzdravila. Zajímá vás můj recept na léčbu? Kdepak čaj s medem. Bláznivý večer v kině je ta správná volba. Ale popořadě. Nejdřív vám povím o svém kulturním týdnu. Opět jsem byla v divadle, tentokrát v Divadle Na zábradlí na hře Korespondence V+W. Dopisy této dvojice čtu už několik let, trochu jsem se zasekla, tak jsem si řekla, že si místo čtení zajdu do divadla. Byla to skvělá volba. Herci byli výborně obsazení i nalíčení a z rozsáhlé korespondence režisér vybral ty správné dopisy, takže hra měla i jakýsi děj. Chemie dvou přátel funguje i mezi herci Vašákem a Vyorálkem, zdatně jim sekunduje i třetí člen na podiu Jana Plodková v roli Zdenky Werichové. Toto představení vám můžu opravdu vřele doporučit.
Moc se o tom nemluví, ale prázdniny se blíží se ke svému konci. Již brzy nás opět čekají přeplněné vlaky, autobusy a metra... Děti se vrátí do školních lavic. Dobře jim tak, já mám září ráda a čeká mě spousta zajímavých akcí. Ale o těch vám povím víc až v průběhu prvních podzimních dnů.
Tak se po týdnu opět vidíme. A protože minule jsem měla článek bez fotek a dočtených knih, tentokrát to napravím a uvidíte oboje.
Uplynulý týden byl pro mě ve znamení výstav a knih. Stihla jsem pět výstav ve třech objektech. Začala jsem v Respektu doporučovanou výstavou Cool breeze v Rudolfinu. Jde o výstavu různých umělců a jejich ztvárnění lidského těla. Kreativitě se meze nekladly a na vystavovaných objektech je to vidět. Drobné upozornění, nahá mužská tělo jsou velmi (VELMI) realisticky zobrazená. Další výstavy jsem si prohlédla v Muzeu Kampa. Výstava věnovaná Medě Mládkové mi hezky doplnila zážitek z divadelního představení, které jsem nedávno zhlédla. Vystavují se osobní i umělecké předměty z domácnosti Mládkových, atmosféru americké sběratelské rodiny dokreslují i fotografie a domácí videa. Druhá výstava, která právě na Kampě probíhá, jsou fotografie Helmuta Newtona. A jsou opravdu výborné! Hodně ženských aktů, přičemž dámy jsou zachyceny velmi vkusně. A v závěru týdne jsem se zastavila na Betlémském náměstí v domě u Halánků, kde sídlí Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur. Právě tam probíhá výstava Vlastním hlasem, která oslavuje sto let od udělení volebního práva českým ženám. Výstava je hodně textová, ale nápaditě sestavená. Kromě textových medailonků 25 žen jsou vystaveny i jejich osobní předměty a můžete si poslechnout jejich myšlenky ve sluchátkách. Přijde mi ohromě stylové, že je výstava o emancipaci žen umístěna v domě a muzeu předního českého feministy Vojty Náprstka. Druhá výstava v Náprstkově muzeu se jmenuje Na březích Nilu a je plná artefaktů z Egypta. I tato výstava je velmi povedená a hodně textová. Dát si obě Náprstkovy výstavy v jeden den moc nedoporučuji, já byla vysloveně vyčerpaná.
Uplynulý týden se nesl ve znamení léčby nemocné kočky. Chudince mojí malé odebírali krev a bylo to jak z hororu. Naštěstí je už úplně zdravá a ještě si jako bonus mohla zasimulovat, protože obvaz na pacičce přece znamená, že je NEMOCNÁ a já bych jí urychleně měla připravit vývar a nasypat kočičí pochoutku. Ovšem za tu spolupráci s polykáním antibiotik si moje malá černá bestie zasloužila vývar i pochoutky. Právě kvůli nemoci kočky jsem omezila víkendové cestování. Vyrazili jsme pouze na zámek Kratochvíle, kde se konala každoroční Tančírna. Letos bylo téma kovbojové. S kloboukem a pistolkou jsme si vyhráli, citovaly hlášky z oblíbených westernů a poslouchali skvělou kapelu Zatrestband. Country (pro mě naštěstí) ale nehráli. A došlo i na tanec. Pokud budete mít cestu kolem zámku Kratochvíle, doporučuju tam zajít, i kdyby jen na procházku areálem, protože to je kouzelné místo. Sice jsme nejeli vlakem, tak jsem cestou nemohla číst, ale vynahradila jsem si to po večerech, mám pro vás tři přečtené knihy!
