Velmi pomalé vyprávění plný smutku a ztrát. Oč jsou kluci Dunbarovi drsnější, o to poetičtější je vyprávění. Protikladem k brutálnímu běhu a rvačkám jsou Homérovy eposy a hra na piano. Vlastně celá kniha je plná protikladů. Chvílemi mi vyprávění přišlo až příliš rozvláčné, odbočky od hlavního proudu vyprávění celý příběh ještě zpomalovaly. Ale zároveň by se bez nich příběh neobešel. V závěru knihy se všechny střípky vyprávění složí a tajemství je odhaleno. Přes pomalé tempo nebo právě díky němu jsem se spolu s klukama smála (jednou i nahlas) a několikrát (málem) plakala. Clayův most se nestane moji oblíbenou Zusakovou knihou, ale jsem ráda, že jsem ji četla.

Lovci mamutů mě z nepochopitelného důvodu v dětství minuli. Nepochopitelné je to proto, že jsem měla období, kdy jsem pravěk hltala. A tuhle knihu bych měla za bibli. Ale i jako velká holka jsem si čtení užila. Líbilo se mi, že ač má kniha hlavního hrdinu, je větší důraz kladen na život celé tlupy. Atmosféra pravěku, lovecké vášně, hladu i přístupu k životu je zachycena naprosto věrohodně. I když vím, že informace o pravěku se od doby Lovců mamutů zpřesnily a změnily, stejně se mi tato kniha moc líbila. Není třeba se bát doplňovat čtecí resty z mládí.

A takový byl můj uplynulý týden. Na týden, který právě začíná, mám velké plány - knižní i jiné - tak se těšte. V pondělí se jako obvykle sejdeme na stránkách našeho webu.