Dočteno podle hous.enky (20. týden)

10:00

Zdravím vás při pátku a vítám vás u svého tradičního pátečního článku, který je zasvěcen mé knižní statistice.
 
 
 
 
 
 
 
 

Ale jak už to obvykle bývá, než se dostaneme ke knížkám, čeká vás přehled toho, co jsem dělala v uplynulém týdnu. Tedy jako obvykle vybírám pár nejzajímavějších akcí. Příběhy a fotky toho, jak cestuju nebo vařím by vás, předpokládám, tak nebavily. Čímž chci říct, že doufám, že vás baví to moje tradiční páteční plkání.
Začnu hned minulým víkendem, protože se u nás na vsi konaly velkolepé historické slavnosti. Dokonce se vybíralo vstupné při vchodu do areálu. Nakonec se tedy ukázalo, že šermíři sice přijeli v ohromném množství a bitva o naši ves byla opravdu majestátní včetně výstřelů z děla, ale zbytek byla slabota. Pár dílen, kde jste si mohli ukovat (asi) hřebík nebo vyrobit si šperk, jeden stánek s bramborovým občerstvením (fakt tu prodávali jen věci z brambor), stánek s pouťovými sladkostmi (koupila jsem si štramberské uši) a pár stánků s pivem, burgrama a klobásama. Asi jsem rozmlsaná Týneckým střepem, kde se to stánky jen hemží, ale tohle byla opravdu bída.
Nejvíc se mi ale líbila bitva o naši ves. Nejen že totiž stříleli z mušket a děla, ale hlavně postavili mini vesničku s naším kostelem, kterou v průběhu bitvy zapálili.
A že teda vzplála jak papír! Jo, jasně, byla z papíru. Ale celá ta atmosféra kolem toho, když nám zapalovali kostel... No řeknu vám, že tohle byl zlatý hřeb večera. Ještě že jsem si tu parádu stihla vyfotit, abych se s vámi mohla podělit o zážitek.
Taky ve vsi odhalili dřevěnou sochu, ale tu jsem nefotila, protože prostě oheň všechno překonal no.
A pak bylo pondělí a konečně jsem viděla togaf po dvoutýdenní dovolené. Musím říct, že byla odpočatá a krásně opálená. Prý ani nenosí už make-up. Naštěstí jsem ji poznala a zašly jsme ještě s naší kamarádkou P. (to je jiná kamarádka než Péťa, kterou jsem vám v předminulém článku ukazovala na fotkách) na pivo. Tahle P. se nerada fotí, takže přikládám jen dokumentační fotografii našich tří piv na naší nejoblíbenější zahrádce v celé Praze. Krásné počasí, nádherný výhled a slušné pivo. Co chtít víc. Mimochodem teď koukám na tu fotku a vypadá to, jako by togaf (její pivo je v popředí) měla tupláka... Muhehe.
 
Zbytek týdne už tak zajímavý nebyl. Ono vracet se domů v šest večer znamená, že už toho moc nestihnete. Ani jsem doma moc nečetla a většinu toho přečetla na svých cestách...
A tím se ooooobr oslím můstkem dostáváme k mé týdenní statistice.
 
 
 
 

Dočteno

Petra Dvořáková: Dědina

Anotace z cbdb: Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky… a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel.
Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hospodářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí.
Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulé rány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.
Ač jsem Dědinu četla poměrně dlouho, musím říct, že mě ohromně bavila. Strašně se mi líbilo nářečí, které autorka v celém románu používá: jak v přímé řeči, tak ve vypravování. Strašně dlouho jsem nečetla současnou českou knihu v nářečí bez toho, aniž by kniha kohokoli urážela.
Petra Dvořáková si navíc vybrala i velmi zajímavá témata ve vesnickém prostředí: zabíjačka, spory o dědictví, děti, nevěra... A přesto to nepůsobí neuspořádaným dojmem.
Postavy v Dědině jsou občas mírně stereotypní (staří vs. mladí, lidi na okraji), ale je možné, že přesně to byl záměr. Opravdu to celé působí jako jeden z raných filmů Miloše Formana a myslím, že za nějakou dobu se k Dědině ještě vrátím.

 

Dominika Würll: Recept na dieťa

Anotace z cbdb: Na výrobu dieťaťa potrebujeme:
 Jednu mužskú bunku a jednu ženskú bunku.
Veľa vášne, trocha lásky a štipku dôvery.
Hodia sa aj dve obrúčky, ale v dnešnej dobe nie sú veľmi podstatné.
Potom toto všetko zmiešame a necháme odstáť v teplej rúre zvanej maternica deväť mesiacov.
A potom, tadá, je tu malé, voňavé ružové bábätko.
Ale čo ak toto všetko nestačí?
K téhle knize jsem se dostala prostřednictvím projektu Podporujme slovenských autorov, pro který píšu recenze.
Recept na dieta vypráví příběh třicetileté Kristíny a jejího manžela Romana, kteří se rozhodnou mít dítě. Dlouho jim to ale nevychází a - jak už to bývá - jakmile to klapne, pokazí se to někde jinde. Autorka to v druhé půlce ale trochu překombinovala a výsledek je takový přeplácaný.
Kniha je fakt dobře napsaná a skvěle se čte. Problém jsem měla s ústřední (anti)hrdinkou. Byla to taková koza, kterou jsem měla chuť na každé druhé stránce proplesknout, aby se probrala. Bože. Je to sobecká, do sebe zahleděná arogantní kravka, která si neváží toho, co má.
Čekala jsem román pro ženy, který s nadhledem bude popisovat Kristíninu snahu otěhotnět a že přes všechny peripetie Kristína skončí s malým uzlíčkem v náručí. Autorka to ale pojala úplně jinak.
 
 
 
 
 

Právě čtu

Jsem za půlkou Malých žen, stále mám na nočním stolku položeného Ernesta. A dál?
 

František Kotleta: 21 úderů

Anotace z cbdb: Na nejvyspělejší automobilku v zemi zaútočily neznámé magické síly. Podaří se nebezpečnému průmyslovému konsorciu ukořistit převratné IT technologie? Boje si vyžádaly první životy. A proto je na čase povolat experta na nevysvětlitelné jevy, Tomáše Koska, který dokáže zmobilizovat síly z jiných světů. A když nepomůže ani voodoo? Zbývá už jen jeho IT parťačka, přebornice v softballu.
Tomáš Kosek je jasnej Felix Jonáš! Jakou že část Kladiva na čaroděje psal Franta Kotleta? Muhehe.
21 úderů je skvělá kniha. Jsem v půlce a slintám nad odkazama na pop kulturu: Star Wars, Červený trpaslík, Fallout. Ježiš, jak já tohle žeru!
V mladoboleslavské Škodovce se objevil démon a Felix... pardon Tomáš... přichází zachránit situaci. Je tu víc sexu jak v Kladivu, ale to mi zase až tak nevadí.
 
Pokud chcete taky slintat, tak si stále knihu můžete objednat zdarma tady: https://backendstories.skoda-kariera.cz/ziskejte-knihu
Jo a pro Kotletovy děvky je to povinnost :D
 

Neal Shusterman: Smrtka

Anotace z cbdb: Svět bez hladu, nemocí, válek, bídy. To vše se lidstvu povedlo. Zvítězilo dokonce i nad smrtí. Scythové jsou nyní jediní, kdo může ukončit jakýkoliv život a je jim přikázáno tak činit s cílem udržet objem populace pod kontrolou.
 První část strhující nové knižní série od Neala Shustermana, autora čtenářského hitu Bez šance. Ve světě budoucnosti lidstvo zvítězilo nad nemoci, stárnutím a nakonec i nad smrtí. Nikdo neumírá a Zemi hrozí přelidnění. Jedinými, kdo může ukončit život, jsou tak „smrtky“. Dva mladí lidé, Citra a Rowan, jsou vybráni, aby se stali učedníky tohoto řemesla – což je role, po níž ani jeden z nich netouží. Musí si osvojit „umění“ brát život, a přitom mít na paměti, že když se jim to nepodaří, mohou vlastní život ztratit. Okolnosti je postaví proti sobě a brzy je jasné, že pokud jeden z nich vyhraje, druhý musí zemřít… Za dokonalý svět je třeba zaplatit vysokou cenu.
Citra a Rowan se ocitají v učednictví smrtky Faradaye, který je má zasvětit do umění kosení. Trochu se bojím tu nějaký další děj rozepisovat, protože ani já jsem nečetla anotaci předem a jsem z každého zvratu strašně mile překvapená. A protože se tam zrovna dneska ráno takový obrovský zvrat stal, tak radši nebudu psát nic konkrétního, muhehe.
Baví mě, jak Neal Shusterman umí vykreslit různé dystopické světy - pokaždé je to jinak a pokaždé je to hrůzostrašně dokonalé. Smrtka mě nadchla. Čtu za chůze, při přestupech, všude. Je to božíííí. 
Tenhle týden jsem měla zkrátka na rozečtené knížky šťastnou ruku. Snad to takhle bude pokračovat i v dalším týdnu. Ale to se dozvíte zase až za týden.

You Might Also Like

0 komentářů

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz