togaf a její knihy (20. týden)

10:50

Pondělí je tu a s ním i shrnutí mého čtenářského týdne. A nejen čtenářského. V sobotu jsem se totiž poprvé zúčastnila slavného pochodu Praha - Prčice. Jsem průměrný chodec, a proto nejkratší trasa 30 kilometrů pro mě byla opravdová výzva.




Předpověď počasí se měnila často jako... no, jako počasí. Nakonec jsem riskla možnost odpoledních bouřek a s kamarádkou knihovnicí jsme vyrazily ze Sedlčan do Prčic. Nakonec bylo počasí to poslední, co jsme cestou řešily. Asi proto, že bylo krásně. Polojasno, kolem 20 stupňů. Celý závod je výborně organizován, je znát ta půl století trvající tradice. Všude, kde by se hrozila možnost zabloudit, byly ukazatele. Navíc jsme dostaly mapu, do které nám na kontrolních stanovištích tiskly razítka. Ono šlo vlastně tolik lidí, že ukazatele ani mapa nebyly potřeba. A to je vlastně asi jediná výhrada k pochodu. Lidí bylo  opravdu hodně. Naštěstí jsme narazily jen na samé ohleduplné chodce. Co nás obě překvapilo, byl fakt, že chodí hodně teenagerů. Ono to asi s tou mladou generací zas tak hrozné nebude. Do cíle jsme dorazily po šesti a půl hodinách, já jako bonus dorazila s migrénou a puchýři. Ale dostala jsem horalku a botičku cihlové barvy. Slyšela jsem stížnosti na barvu, prý je nejošklivější za těch 53 let, co se botičky rozdávají. Nemohu souhlasit, v sobotu se mojí oblíbenou barvou stala cihlová. 
V neděli jsem kromě oslavy narozenin navštívila i další kultovní záležitost. Lunapark na pražském
Výstavišti. Včera byl totiž poslední den, kdy byla v provozu slavná horská dráha. A nejen ona. Ruské kolo už bylo z části rozebráno a autodráhu a strašidelný dům to brzy čeká. Atrakce, které v Holešovicích bavily mladé i dospělé, musejí do konce června zmizet. Výstaviště čeká proměna. Zda k lepšímu je ve hvězdách. Osobně o tom pochybuji. Melancholie v lunaparku měla ale své kouzlo. Horská dráha ze mě několikrát vymáčkla hlasitý výkřik a autodrom jsme měli celý pro sebe. Strašidelný dům byla spíš legrace, ale když se zničehonic pohnul obří pavouk a ve tmě se na mě sápaly cizí prsty (asi spíš rozstříhaná pryž), nevydržela jsem být v klidu. Jako na správné pouti jsem dostala vystřelený pugét papírových růží. A s nostalgií a puchýři (jo, poznámka pro začínající chodce, puchýře za noc nezmizí) jsme zamířili domů.
Víkend byl tedy víc než vydařený. A teď už po úvodu delším, než píše hous.enka, zpět ke knihám. Už začíná být tradicí, že mám dočtené jen dva kousky.

Anotace z cbdb: Některá zvířátka v zimě spí. Jednoduše celou tu nelehkou dobu, kdy všechno pokryje sníh, zaspí. Ó, to by byla krása, zasní se zubr. A vydá se k tukoňům, kouzelným lesním bytostem, které pomáhají zvířátkům uložit se k zimnímu spánku. Podaří se zubrovi přesvědčit tukoně, že i on by rád celou zimu prospal a probudil se až s prvními paprsky jarního slunce? Půvabná obrázková knížka pro nejmenší čtenáře okouzlí jedinečným výtvarným stylem a nezaměnitelnou atmosférou. Tráva na křehkých, jemných akvarelech s dokonale vyváženou barevnou paletou je tak hebká, že máte chuť si do ní lehnout. A vločky lehounké jako peříčka, jejichž dotek doslova cítíte na tváři.
Přiznám se, že mě zaujal originální ukrajinský název, ale nakonec se mi líbila celá kniha. Kresby jsou roztomile jednoduché s neostrými hranicemi a tukoni jsou geniální vynález. Taky by se mi líbilo, kdyby mě takhle ukládali k spánku (já bych teda raději prospala léto), takže zubrovi rozumím. Moc se mi líbil konec, tak nečekaný a pravdivý a bez vysvětlování, že se usmívám i po dočtení.
Andy Weir: Artemis
Anotace z cbdb: Jazz Bashara je kriminálnice. No, tak trochu. Život v Artemidě, prvním a jediném
městě na Měsíci, je vážně těžký, pokud nejste bohatý turista nebo výstřední miliardář. Takže se příležitostné neškodné pašování dá sotva počítat, nemám pravdu? Ne, když máte dluhy a vaše zaměstnání vrátné sotva stačí na nájem. Všechno se změní ve chvíli, kdy Jazz spatří šanci spáchat dokonalý zločin s odměnou příliš vysokou, než aby ji odmítla. Jenže dokázat nemožné je jen začátkem jejích problémů. Jazz totiž zjistí, že se dostala rovnou do středu spiknutí k ovládnutí celé Artemidy – a že je teď její jedinou šancí na přežití ještě riskantnější manévr, než ten první.
Andy Weir mě před lety nadchl svou knihou Marťan, která patří mezi mé oblíbené. Artemis jsem si nemohla nechat ujít. A nebyla jsem zklamána. Artemis má ženskou hrdinku, která není dokonalá a morálně bezúhonná jako Mark Watney z Marťana. Oba Weirovi hrdinové jsou ale hodně (opravdu hodně moc) chytří. To je pro mě asi jediná drobná vada na čtivosti Weirových románů. Fyzika a chemie nejen že nejsou moje hobby, ale většinou jsem ve škole v těchto předmětech dost plavala. Takže když začne Jazz, hlavní postava knihy Artemis, vysvětlovat, proč dělá to a ono, jsem úplně mimo a vůbec ty procesy nechápu. Naštěstí Weir počítá s laiky a vždy vysvětlí, co ta či ona akce bude mít za následek. Přesto mi detailní fyzikální a chemické procesy vadily, protože brzdily napínavý děj. Ale i přesto se mi Artemis moc líbila. Výborně promyšlený život na Měsíci a sympatické postavy spolu s velmi napínavým dějem a exotickým prostředím jsou hlavními tahouny obou Weirových knih. Doufám, že tenhle chlapík bude psát dál. 
Hezký týden a nezapomeňte, že na facebookových stránkách našeho blogu probíhá soutěž o dětské knihy.

You Might Also Like

0 Comments

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz