Čas od času se objeví moje posedlost určitými tématy a já
pak sahám po knihách, které o mojí zálibě píší. Jednou z takových fascinací
jsou dvě náboženské sekty. Svědci Jehovovi a Amišové pudí moji zvědavost a
nejsem nutně nakloněna jednou či druhou sektou pohrdat. Ač jsem zapřisáhlý
ateista, něco v odhodlané urputnosti věřících mě fascinuje. Nebo možná
právě proto, že nemám víru v nadpřirozeno, mě láká svět slepé oddanosti.
Jak už vám v pátek naznačila hous.enka, chystaly jsme se v sobotu na netradiční zábavu. Jednalo se o promítání filmu Rocky horror picture show - shadow cast. Už jsme se (dvakrát) této podívané zúčastnily. A nadchla nás, takže tentokrát jsme se dokonce oblékly do kostýmů. Šla nás větší skupinka a kostýmy nás dvou byly ty umírněné. Byl to opět úžasný zážitek. Ještě jeden skvělý zážitek se odehrál v minulém týdnu. Navštívila jsem další cestovatelskou přednášku Ladislava Zibury. Přednáška s názvem Prázdniny v Evropě obsahovala všechno to, na co jsme u prince Ládíka zvyklí. Spoustu vtipných historek z cest, milé vzpomínky na cizí lidi a mnoho fotek. Opět jsem si užila Ladislavův pohled na svět a nechala se unášet jeho obřím šarmem. Zbytek týdne jsem měla (trochu neobvykle) volný, tak jsem jen četla a četla.
Terry Pratchett: Falešný plnovous vánočního dědečka
Letošní rok bychom na blogu rády přidávaly víc recenzí. Tady je první letošní hous.enčina recenze.
S nadcházejícím víkendem je tu i můj tradiční páteční článek o tom, s jakými knihami jsem strávila uplynulý týden.
Můj uplynulý týden se hodně podobal tomu hous.enčinu. Jednak proto, že jsme některé dny trávily spolu, a pak také tím, že máme podobné zájmy. Takže jsem s ní absolvovala laser game, kde jsem totálně selhala. Moje neposkvrnění videohrami a pacifismus se projevily v plné síle. Ale zase jsem si spravila náladu na Kupkovi. Na rozdíl od hous.enky jsem vyloženě abstraktní typ. A Kupkovy abstrakce jsou výborné, zvláště řekněme ve střední části výstavního prostoru. Ke konci (výstavy i života) se jeho tvorba na můj vkus až příliš zjednodušila. Bohužel jsem neměla čas jít na výstavu v méně frekventovanou dobu, tak jsem si vystála půl hodinovou frontu před galerií. Zase jsem se ale mohla pokochat absurditou místního strážce pořádku. Jeho věta "s batohy se do sálu nesmí a šatna už je plná" je jako vystřižená z Hlavy XXII. Naštěstí se ukázalo, že byl špatně informován. Šatna plná nebyla. Kromě střílení a duchovní potravy jsem se v sobotu vydala i na procházku zmrzlou krajinou. Bohužel v blízkosti Prahy není sníh, takže z rozhledny Pepř byl vcelku jarní výhled. A přitom všem jsem stihla i číst.




