Klimatizace budiž pochválena! Jak já nesnáším horko. Naštěstí jsou tu knihy, které odvedou moji pozornost jiným směrem, protože jinak bych kvůli věčným stížnostem na vedro přišla o přátele. Kromě knih jsem se také schovala v Bio Oku na úžasné akci Bistro rámen. Japonský film jménem Bistro rámen v Oku podávali i s pravým japonským rámenem. A poprvé jsem vyzkoušela i nové vratné kelímky na nápoje, které v Bio Oku zavedli. Další schovku před vedrem jsem našla v podzemním divadle Rokoko. Tam jsem strávila hezké hodinky s Idiotem. Tím od Dostojevského. Představení bylo vizuálně pěkné, dramaticky velmi zkrácené a obávám se, že kdybych nečetla předlohu, tak bych se v ději ztrácela. Já se tedy ztrácela i v knižním Idiotovi - ta ruská jména byla pro mé osmnáctileté já pohromou. Naopak mě mile překvapilo Švandovo divadlo s adaptací hry Friedricha Schillera s názvem Úklady lásky. Hra je takový Romeo a Julie říznutý Othelem. Představitelka hlavní role Denisa Barešová byla kouzelná, její kolega mě iritoval, ale protože to měl v popisu práce, tak je to také pochvala.
Pondělí je tu a s ním i shrnutí mého čtenářského týdne. A nejen čtenářského. V sobotu jsem se totiž poprvé zúčastnila slavného pochodu Praha - Prčice. Jsem průměrný chodec, a proto nejkratší trasa 30 kilometrů pro mě byla opravdová výzva.
Zdravím vás při pátku a vítám vás u svého tradičního pátečního článku, který je zasvěcen mé knižní statistice.
O víkendu proběhl knižní veletrh Svět knihy. A já na něj nešla. Jsem rebel. Vlastně ne, nejsem, jen jsem byla na dovolené a vrátila jsem se v sobotu v noci a neděli jsem strávila více méně v posteli se záchvatem migrény. Znáte migrény? To jsou takové stavy, kdy se nedá žít. Hrůza. Naštěstí je tu hous.enka a ta vám už stihla o Světu knihy referovat. A mně se málem zase spustila migréna ze zjištění, o co všechno jsem přišla. Takže abych nezáviděla jen já vám, tady máte pár důvodů, které můžete závidět vy mně. Moje literárně zaměřená dovolená - Ukrajina Ivana Olbrachta a Amsterdam Anny Frankové. Tito dva mě připravili o Svět knihy, ale já jim to odpouštím. A to přesto, že se mi na zarostlém koločavském hřbitově nepodařilo najít hrob Nikoly Šuhaje a do domu Anny Frankové jsem se také nepodívala, protože termín je nutné zamluvit několik měsíců předem a já tak daleko dopředu neplánovala. Ale co už, třeba to není naposledy, kdy jsem se do Amsterdamu podívala.




