Poslední týden před Velikonocemi se většinou nese ve znamení Velikonoc. Můj týden nebyl plný zajíčků a kuřátek, i tak ale stojí za to vám o něm něco napsat.
Harry Potter, Letopisy Narnie, Zaklínač...to jsou jedny z nejznámějších knižních (fantasy) sérií. Dovedete si představit, že by se po čtvrtém dílu J. K. Rowlingová rozhodla nepokračovat v psaní osudů mladého čaroděje? Že by po Krvi Elfů přestali překládat Sapkowského nejslavnější knihy? Dost strašidelná představa, že? A to je právě ten důvod, proč (už) nezačínám číst nedopsané resp. nedopřeložené série.
Vzpomínáte, jak jsem si tu před týdnem ztěžovala na hru Národního divadla? Tak po návštěvě Divadla v Dlouhé vděčně vzpomínám na tři a půl hodiny s Faustem. Měla jsem tu čest navštívit představení Ghost Protocol, moderní hru od dvou mladých Francouzů. Vzhledem k tomu, že jeden z tvůrců je jen o rok (a možná ani to ne) starší než já, čekala bych, že pro mne bude snadné hře porozumět. Nebo když už ne snadné, tak alespoň možné. Ale ne, nechápu o co šlo, nechápu o čem to bylo a už vůbec nechápu, co tím chtěli autoři říci.