Vítám vás u svého pátečního článku o tom, co jsem v uplynulých dnech četla/dočetla/podnikala. Konečně jsem srovnala krok se psaním článků, takže dnes už to bude takové tradičnější.
Vítám vás u druhé půlky článku, ve kterém se dozvíte, co jsem četla v posledních dvou týdnech loňského roku.
Zdravím vás a zároveň se omlouvám, že jsem nenapsala slíbený silvestrovský článek o knihách, které jsem dostala k Vánocům. Ne, že bych žádnou knihu nedostala, ale nějak jsem neměla čas a počítač a internet. Ale vánoční shon (ehm odpočinek) už pro mě skončil, a tak můžeme pokračovat v pravidelných pondělních článcích o mých dočtených knihách. Ježíšek mi přinesl šest knih, z toho jednu, kterou jsem si u něj neobjednala (ale tu mi přinesl Ježíšek-hous.enka, která ví, co mám na seznamu "chci si přečíst"). Dokonce jsme si opravdu pořídili stromeček, a to živý! Ozdoby byly s ohledem na kočku, u které žijeme, slaměné. Nakonec se ukázalo, že kočka už je rozumný tvor a stromek nechala na pokoji. Nebo je škodolibá a došlo jí, že slaměné ozdoby nejdou rozbít a tudíž by mě jejich shozením nenaštvala. Přes Vánoce jsem četla jen knihy avizované v poslední čtenářské výzvě - Pýchu a předsudek a Noční klub I., II.
Že jsou účetní tak trochu zvláštní lidi obecně tušíme. Představuju si jejich shrbené postavy vysedávající celé dny a noci nad daňovým přiznáním, kam vpisují další a další čísla. Přiznávám, že moje představa je silně stereotypní, ale pro úvod k dnešní recenzi jsem to chtěla malinko nadsadit. No a teď si představte, že zatímco se účetní věnují svým daním, venku vypukne apokalypsa. Ale ne taková, kdy dojde voda, vypadne elektřina nebo na Zemi zaútočí mimozemšťani. Tentokrát všude kolem začínají ožívat mrtví. A účetní mají na výběr: buď se ocitnou v zástupu nemrtvých, nebo tomuhle zástupu budou čelit se zbraní v ruce. Kovboj má ale jasno...
