Uplynulý týden jsem měla téměř zenově vyvážený. Odbornou konferenci jsme s hous.enkou vyvažovaly v olomouckých kavárnách a hospůdkách. Moravské ceny byly balzámem pro moji pražskou peněženku. Po svátku konzumu, který chci každoročně bojkotovat a každoročně podlehnu, Dnech Mariane, jsem v sobotu oslavovala Den vědomí cvičením tai-či. I knižně jsem měla vyvážený týden. Po čtivém a napínavém románu, který se četl jedním dechem, jsem se pustila do eseje o módě, nad kterou jsem hloubala snad déle, než jsem ji skutečně četla. Ale pojďme se na knihy podívat blíž.
Rok utekl jako voda a už je tu zase druhý zářijový týden a my se s hous.enkou chystáme na konferenci do Olomouce. Máme Olomouc moc rády, takže se opravdu těšíme a jsem si jistá, že v pátek vám hous.enka podá (podrobný) raport o našem výletu... ehm... pracovní konferenci! Kromě těšení se na Moravu jsem také četla feministickou literaturu a aplikovala ji v rozhovorech. A to jsem neměla dělat. Z jednoho rozhovoru vznikla hádka a já se hádám tuze nerada. Asi proto, že to neumím. Tak se raději podíváme na knihy.
Znáte takové ty týdny, kdy ve vás doznívají zážitky týdne předchozího? Inu přesně takový týden jsem měla já. Měla jsem pocit, že musím minulý týden dospat, a proto jsem už někdy kolem deváté usínala u televize.
Tenhle týden by se mohlo zdát, že jsou na blogu trochu zmatky. Kde je moje páteční Dočteno? A proč nebylo publikováno včas? V dnešním článku najdete vysvětlení.
Podzim je tu! A já nemusím do školy...sice v září nemusím do školy asi třináct let, ale co, stále mě to těší. Co mě netěší, jsou davy dětí v ranním autobusu. Naštěstí už jsem se obstojně naučila číst ve stoje, v jedné ruce knihu, v druhé tyč a frčím do práce. O víkendu jsem toho moc nepřečetla, jen pár článků z magazínu Marianne. A dost jsem se u nich rozčilovala, jak může potvrdit nejen hous.enka. Ach jo, ženské lifestylové časopisy zkrátka nejsou pro mě. Ty "novinářky" prostě neumějí psát! Náladu jsem si zpravila v botanické zahradě na výstavě exotického ptactva. Papouškům moc do hovoru nebylo, což chápu, ty davy lidí je musely stresovat. Ale přesto jsem jedno zakřiknuté "ahoj" od loskutáka zaslechla. A papoušci byli krásní. Ale vás jistě spíš zajímá, co jsem četla, tak vzhůru na to!




