O knižním cestování...Velká Británie

8:08

Na evropském kontinentě dostanete dobře najíst; v Anglii mají dobré stolovací způsoby.

Po Jižní Americe se v našem cestování knihami vrátíme na evropský kontinent. Kniha Jak se stát Britem měla být rozhořčeným pamfletem nad podivným chováním Britů. Maďarský emigrant Georges Mikes ale nepočítal s pověstným britským humorem. To, co on bral jako sarkastické urážky, brali sami „urážení“ ostrované jako celkem přesný popis jejich životní situace. Kniha se stala populární a i u nás vyšla v několika vydáních. Vlastě jsou ta vydání poněkud zmatená. Původní kniha od Mikese (maďarsky „Mikeš“, anglicky „Majks“) vyšla v Česku pod názvem Jak být cizincem, druhé rozšířené vydání se jmenuje Jak se stát Britem. Tak a když už máme jasno v pojmech, hurá do Londýna!



Georges Mikes: Jak se stát Britem

Anotace z cbdb: Spisovatel George Mikes (1912-1987) ve svých úsporných, ale vtipných povahopisných črtách, postihuje svéráz života v Anglii stejně, jako kdysi se o totéž pokusil Karel Čapek v Anglických listech. V knize se dozvíme o zvláštních britských zálibách, od hovorů o počasí a stání ve frontách po hru v kriket a autor nás provede všemi nástrahami, jaké tam čekají na člověka, který přišel odjinud a usiluje o přijetí do vybrané společnosti těch opravdových Britů.

Mikes má smysl pro humor vskutku suchý. Jeho styl je popisovat zkoumanou situaci velmi dramatickým pohledem a vyprávění pak zakončit holým konstatování, které ukáže, že Britové jsou na tom prostě jinak. Pro tuto knihu platí, čím kratší tím lepší. Pokud se Mikes rozhodne nějaký britský rys popsat a případně zesměšnit ve třech odstavcích, jde o vtipný příběh, při jehož čtení zadržuji smích. Pokud se nějaký zlozvyk snaží pitvat na třech stránkách, vtipné obraty zapadnou do těch rádoby vtipných a smích je pryč.


Bohužel krátké články se vyskytují jen v první (původní) části knihy. Další nešvar, kterým trpí druhá část, je opakování. Mikes opakuje postřehy, kterých se už lehce dotkl v první knize, a teď má pocit, že by si zasloužily více prostoru. Podle mě je to zbytečné rozpliznutí vtipného textu.
Mikes je dobrý pozorovatel a má výborný nadhled, takže i méně zajímavá témata jsou čtivá. Nicméně brilantnosti tohoto výroku se v druhé polovině knihy ani nepřiblíží:

Jednoho dne se mě zeptala – a notně mě tím překvapila -, zda bych se s ní chtěl oženit. „Ne,“ řekl jsem, „moje matka by s tím nesouhlasila, abych si vzal cizinku“ Podívala se na mne dost překvapeně a popuzeně řekla: „Co, já jsem cizinka? To je pěkná pitomost. Já jsem Angličanka! Ty jsi cizinec. A tvoje matka zrovna tak!“ Neustoupil jsem. „I v Budapešti?“ ptám se. „Všude a kdekoli,“ prohlásila pevně. (…) To poznání mě hodně rozrušilo. Zejména kvůli mé matce, kterou jsem ctil a miloval, a teď se mi náhle jevila v úplně jiném světle.


Tipů na britskou literaturu mám spoustu, já totiž miluji anglický humor a styl psaní.
Takže, co by vás nemělo minout? 
Za humor je to Terry Pratchett, jeho fantasy svět groteskně odráží ten náš a je to vážně sranda.
Z klasiky Alenka v říši divů Lewise Carrolla, opět bláznivý svět, ale tak kouzelně snový! 
Za romantiku rozhodně Jane Austenovou, protože je důkazem, že i "červená knihovna" může mít úroveň a vtip.
Z napínavých knížek vám doporučím Sběratele Johna Fowlese, nic není šílenější než posedlý zamilovaný boháč. 
Inteligentní sci-fi píše David Mitchell, který svým Atlasem mraků dokazuje, že tento žánr rozhodně není brakový. 
A nesmíme zapomínat, že právě ve Velké Británii se narodila královna detektivek Agatha Christie, osobně mám ale raději Dorothy L. Sayersovou a jejího detektiva s modrou krví Lorda Petra Wimseyho. 
A nesmíme zapomenout na Iana McEwana, Neila Gaimana, Douhlase Adamse, J. K. Rowlingovou, Charlotte Brönteovou a Roba Granta a....ááá zastavte mě někdo! 
Já vás varovala, britskou literaturu miluju.

You Might Also Like

0 komentářů

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz