Emma Donoghue: Zázrak
10:00
Možná jste četli už předešlý román Emmy Donoghue Pokoj. Možná jste viděli stejnojmenný film, který loni bodoval na Oscarech. Ale co by vás rozhodně nemělo minout, je nový román této autorky, protože Zázrak si prostě musíte přečíst."Vy a já musíme odhalit pravdu (...) Ale nikoli proto, že nás tím úkolem pověřili. Závisí na tom život toho dítěte." (s. 199)
Anotace z cbdb: Vynikající psychologický román od držitelky řady cen a autorky mezinárodní bestselleru Pokoj. Zdravotní sestra Lib Wrightová, profesionálka vycvičená samotnou Florence Nightingalovou, přijíždí v polovině 19. století na irský venkov, kde žije údajně zázračná jedenáctiletá dívka Anna. Už po čtyři měsíce nesnědla jediné sousto, a přitom se těší dobrému zdraví. Lib je pověřena lékařským výborem, aby odhalila domnělý podvod, zdá se však, že dívka nic nepředstírá. Je to skutečně zázrak? Anebo za tím stojí fanaticky zbožná rodina? Lib se s Annou velmi sblíží, a proto ji vyděsí, když se její stav začne náhle rapidně zhoršovat…
"Kdyby tvrdila, že nejíst jí nařídil Stvořitel, přirovnávala by se ke světici. Pokud by se chvástala, že vyžije z nějakých konkrétních přírodních zdrojů, musela by to vědecky dokázat. Rozlousknu tě jako ořech, slečinko." (s. 46)
Znáte to: jsou knihy, které čtete, dočtete, zaklapnete a jejich poselství (pokud tam tedy vůbec nějaké poselství je) se vám po pár hodinách vykouří z hlavy. No a pak jsou romány jako Zázrak. Zpočátku je tu strááááášněěěě pomalý rozjezd. Irský venkov, ošetřovatelka raněných vojáků, která utíká před vlastní minulostí - a taky nejspíš tak trochu sama před sebou - a malá holčička, která už čtyři měsíce nepozřela sousta, a přesto je stále naživu a nestrádá. To musí být Boží zázrak...
Tak to aspoň popisují lidé z irské vesnice, kde holčička Anna žije. I její rodiče jsou nadšeni z toho, jak je jejich dcera živa jen z Božské many.
Jenže... Jenže co když je to celé jinak? Co když Anna dostává tajně jídlo a všem jen tvrdí, že k životu nepotřebuje jíst?
"Co je to za chásku, tihle Irové? Neschopní, nešetrní, beznadějní, nešťastní, věčně dumající nad minulými křivdami. Jejich cesty nikam nevedou, na jejich stromech visí staré hadry." (s. 155)
Emmě Donoghue se bravurně povedlo vykreslit atmosféru irského venkova, kdy lidé na jednu stranu stále věří na skřítky a víly (lijí jim na noc mléko), a na druhé straně jsou silně ovlivněni křesťanskou vírou, která jim určuje, jak žít.
Dále rozpracovává konflikt mezi profesním svědomím a lidstvím, kdy se Lib neustále zmítá mezi tím, co její povinností, a co je správné. Nakonec právě tohle téma je ústředním motivem knihy a Emma Donoghue ho pojala tak, že do poslední chvíle prostě nevíte, co bude dál. I vy budete váhat, co byste udělali na Libině místě a jestli je její chování omluvitelné či nikoli.
Právě z výše uvedených důvodů mě - samozřejmě kromě postavy Lib - zaujala postava jeptišky, která se s Lib u zázračného dítěte (Anny) střídá. To, jak jeptiška neochvějně věří v Boha, to, jak je jeptiška zakotvena ve společnosti irského venkova a jak vnímá Anniny stavy - to je něco, co jsem zpočátku naprosto nechápala a co mě donutilo o knize přemýšlet i po jejím dočtení.
Knížku Zázrak vám rozhodně doporučuju k přečtení už kvůli tomu, že i na malém prostoru se dá rozehrát antická tragédie, jejíž následky si ponese každý, kdo se téhle hry zúčastní.
A víc už vám neřeknu, protože právě to, co zůstává nevyřčené, je to, co si v Zázraku musíte sami objevit.
PS: Fotky přírody jsou ze serveru pixabay a je na nich zachycen irský venkov.
"Co je to za chásku, tihle Irové? Neschopní, nešetrní, beznadějní, nešťastní, věčně dumající nad minulými křivdami. Jejich cesty nikam nevedou, na jejich stromech visí staré hadry." (s. 155)
Emmě Donoghue se bravurně povedlo vykreslit atmosféru irského venkova, kdy lidé na jednu stranu stále věří na skřítky a víly (lijí jim na noc mléko), a na druhé straně jsou silně ovlivněni křesťanskou vírou, která jim určuje, jak žít.
Dále rozpracovává konflikt mezi profesním svědomím a lidstvím, kdy se Lib neustále zmítá mezi tím, co její povinností, a co je správné. Nakonec právě tohle téma je ústředním motivem knihy a Emma Donoghue ho pojala tak, že do poslední chvíle prostě nevíte, co bude dál. I vy budete váhat, co byste udělali na Libině místě a jestli je její chování omluvitelné či nikoli.
Právě z výše uvedených důvodů mě - samozřejmě kromě postavy Lib - zaujala postava jeptišky, která se s Lib u zázračného dítěte (Anny) střídá. To, jak jeptiška neochvějně věří v Boha, to, jak je jeptiška zakotvena ve společnosti irského venkova a jak vnímá Anniny stavy - to je něco, co jsem zpočátku naprosto nechápala a co mě donutilo o knize přemýšlet i po jejím dočtení.
A víc už vám neřeknu, protože právě to, co zůstává nevyřčené, je to, co si v Zázraku musíte sami objevit.
PS: Fotky přírody jsou ze serveru pixabay a je na nich zachycen irský venkov.
0 Comments