Dočteno podle hous.enky (25. týden)

10:30

Českou republikou se v noci na dnešek přehnaly bouřky doprovázené poměrně silným deštěm. Dnes ráno, tedy o nějakých pár hodin později, není v Praze po dešti ani památky. Jen sem tam se na chodníku odpařuje posledních pár louží a je jasné, že i tenhle víkend bude ve znamení letních teplot.



Což ale vlastně ani moc nevadí. Sportovci budou moct vyrazit na kola nebo k vodě a my normální lidi budeme moct v klidu dýchat a třeba si i něco pěkného přečíst. Nebo spát. To záleží, jak moc aktivní máte psy/kočky/děti.
 
A jaký byl můj uplynulý knižní týden? Inu poměrně pestrý. Očividně jsem měla absťák, protože mám pocit, že mě čtení zase chytlo. No však už bylo načase! Je tu léto a mě čekají komiksy, poslední dva (možná tři, když to vyjde) díly série Kladiva na čaroděje a hlavně Noční klub Jiřího Kulhánka. Léto budiž pochváleno!

Dočteno


Crip, Béka: Taneční studio (1. díl)

Anotace z cbdb: 1. kniha v sérii Taneční studio.
V taneční škole se pořád něco děje!
Julie, Lucka i Alia mají v hlavě jen tancování. A taky trochu učitele hip hopu Kadera. A Lucka taky trochu dorty a všechno, co je k jídlu. Při baletní průpravě se někdy pořádně zapotí, a někdy zase zasmějí. Čeká je konkurz na baletní představení. Vybírání kostýmů. Vskutku nevšední choreografie jejich učitelky moderního tance, které někdy vznikají dost nahodile. Hádky s nafoukanou Karlou. Přetahování se o Bruna, jediného kluka v jejich baletní třídě. Zkrátka, pořád se něco děje!
Kdysi dávno jsem sledovala německý (?) seriál o dívce Anně, která byla baletkou. I já jsem chtěla být křehkou holčičkou s bílou sukýnkou, která životem proplouvá po špičkách... A Taneční studio je pro mě jakousi připomínkou těchto dávných dob. Nečekejte silný příběh - jedinou zápletkou je konkurz na roli Šípkové Růženky.
Na každé straně je nakreslený jeden příběh, ve kterém účinkují holky z baletní školy a kluci ze třídy hip hopu. Celé to směřuje k divadelnímu představení, kdy baletní třída zatančí balet Šípková Růženka. Humor je takový spíše naivně dětský, ale nijak mě neurážel. Taneční studio by bylo zřejmě jednou z knížek, které bych koupila své malé dceři, kdyby ji zaujal balet. Milé, dětsky naivní, nenásilné, nevulgární.
Navíc je tu tlustá baletka Lucka, která - ač navštěvuje hodiny baletu - miluje sladké. Líbila se mi tahle postava už proto, že být baletkou neznamená být mrcha, jakou ztvárňuje Karla.


Imre Kertész, Péter Esterházy: Příběh

"Ještě (...) bude obtížné tuto zemi přesvědčit, že je svobodná." (s. 28)
Anotace z cbdb: Věčné téma manipulace, zneužívání moci, totalitarismu, to je základním námětem kratičké povídky postavené na autentické epizodě ze života autora (I. Kertész) při jeho cestě vlakem z Budapešti do Vídně. Na půdorysu "běžného", zdánlivě nicotného konfliktu se státní mocí v osobě celníka je rozvinuta deprimující a pesimistická úvaha o tom, jak hluboce jsou v nás zakořeněny agrese i strachy, které jsme mylně přisuzovali jen podmínkám nedemokratických poměrů. Téma pak po svém způsobu přebírá Péter Esterházy a zneklidňující povídka Imre Kertésze v povídce druhého autora začne žít svým vlastním životem. Není zcela zřejmé, zda jde o hru, o literaturu v životě nebo o život v literatuře.
Dva autoři, dvě povídky, jedno téma a dva diametrálně odlišné texty. Zatímco Kertész drží dějovou linku poměrně pevně v rukou a do děje nenápadně proplétá hluboké myšlenky, Esterházy to dělá přesně naopak: hluboké myšlenky se mu rozplynuly do celé povídky a jen na posledních cca dvou stranách je náznak jakéhosi děje, který se vztahuje k povídce Kertészově.
Esterházy mě zklamal. Za mě je to pozér, co onanuje nad vlastními slovy, která spojuje do neuvěřitelně dlouhých souvětí. Neříkám, že v jeho textu nelze najít zajímavé myšlenky, ale ta forma je pro mě nepřijatelná. Ale pusťme ke slovu samotného Esterházyho, aby vám vysvětlil, proč mi nesedl: "Neměl bych o reptání ztrácet příliš mnoho slov, ale předesílám, že v této disciplíně jsem jednička, vyložený talent, jinak řečeno, okamžitě dovedu pro své reptání vyhmátnout objektivní opěrné body, skočím po nich, divoce a neúprosně jako octová muška, znovu a znovu se vracím k jednotlivým motivům, s bědováním kolem nich tančím, dokud příčina, jež mé reptání vyvolala azákonitě na mě vrhá podezřelé světlo, fakticky nezanikla (...)" (s. 38)
Oproti tomu Kertész a jeho styl mi přijde okouzlující. Popsat jednu cestu z Budapešti do Vídně a ještě přijít na dobrou zápletku, která má hlubší myšlenku - skvělé! Pokud ještě někdy zabrousím do maďarské literatury, bylo by to nejspíš právě skrz Imre Kertésze a jeho románu Člověk bez osudu, který tu togaf nedávno tak chválila. A ještě jeden Kertészův postřeh o cestování: "Líbí se mi být na cestě, to jest nikde." (s. 14) Protože kdo by neměl rád ten čas mezi tím, kdy odněkud odcházíme a někam dorazíme.


Ransom Riggs: Knihovna duší

"... skoro jsme se srazili s Pikachu a Střihorukým Edwardem, kteří tančili na ulici waltz. (s. 51/603)
Anotace z cbdb: 3. kniha v sérii Sirotčinec slečny Peregrinové.
Podivným dětem ze sirotčince slečny Peregrinové se čas rychle krátí. Nebezpečný šílenec je na svobodě a milované slečně Peregrinové stále hrozí nebezpečí. Jacob Portman a Emma Bloomová jsou tedy nuceni zorganizovat tu nejsmělejší záchrannou misi. Čeká je cesta válkou zmítanou krajinou, noví spojenci a nebezpečí, jakému dosud nečelili… Vrátí se Jacob jako hrdina, tak, jak ho všechny podivné děti znají?
Myslím, že série Sirotčinec slečny Peregrinové se Ransomu Riggsovi povedla. Přišel s něčím úplně novým, když do knihy zakomponoval strašidelné fotky a vymyslel k nim zajímavý svět plný podivných dětí, které mají nadpřirozené schopnosti.
Třetí díl se nese v podobném duchu jako předchozí díly. Jen je možná díky Ďáblovu akru, Sharonovi-Cháronovi a všem těm netvorům a stvůrám ještě temnější a strašidelnější, než tomu bylo v prvních dvou knihách.
Pokud jde o  hlavní postavu, poměrně těžko se s Jacobem dá ztotožnit, protože mám pocit, že jen pořád někam utíká, nad něčím přemýšlí a jeho jednání je předem odhadnutelné. Chybí mu dětská spontánnost, kterou bych očekávala jako protiváhu ke všem těm stoletým podivným dětem, které má Jacob v partě.
I tak mě ale tohle dobrodružství bavilo. Zejména jakmile přijde na řadu tajemná knihovna duší, protože pak to dostane rychlý spát a akce střídá akci.
Jestli se chystám povídky ze světa podivných? Ale samozřejmě, už mi leží na nočním stolku (i když je otázkou, kdy se k nim dostanu, protože teď zas jedu na postapo vlně, ale to uvidíte ve druhé části článku).

 

Eve Ensler: Jsem citlivá bytost aneb Srdce nezná mapu

"Krásní lidé se hlavně druží s ostatními krásnými lidmi (..) Vše se točí okolo toho, kdo je krásnější." (s. 84)
Anotace z cbdb: Fiktivní příběhy a monology inspirované životy dívek z různých koutů světa. Anorektička, která si píše deník o tom, jak hladoví; čtrnáctiletá bulharská sexuální otrokyně; čínská dělnice, která vyrábí panenky Barbie; nebo těhotná dívka, která se rozhoduje, jestli si má své dítě nechat.
Dnešní dívka se často ocitá mezi dvěma mlýnskými kameny- chce potěšit druhé a vyhovět nejrůznějším očekáváním svého okolí, ale zároveň by ráda zůstala věrná sama sobě. Monology, zamyšlení, básnické texty a fakta v této knize ukazují, že dívky na celém světě jsou v určitém ohledu stejné. Jsou stejně statečné a nezlomné, sdílejí podobné obavy a trápení, podobná tajemství, podobná vítězství.
Je to asi pět let, co jsem četla od téhle autorky Vagina monology. Mno a musím říct, že jsem knihu poslala dál. Moc mi nesedí tenhle otevřeně feministický postoj, kdy ženy žijí v ošklivém světě plném ošklivých mužů, kteří jim neustále jen ubližují. Myslím, slovy Elisabeth Badinter, že tudy cesta nevede.
Nicméně teď mají v Levných knihách tuhle knihu od Eve Ensler a já si řekla, že to opět zkusím. A myslím, že jsem udělala dobře. Zaprvé mi přijde, že tu Ensler netlačí tolik na pilu, jak tomu bylo v Monolozích a že si vybrala velmi zajímavé téma - svět dospívajících malých žen. Nejen že je tu řeč o ženské obřízce v některých afrických zemích nebo o postavení ženy v arabském světě. Mnohem zajímavější pro mě byly příběhy dívek z našeho západního světa, kdy na dívky společnost tlačí, jaké mají a nemají být. Společnost tu ale nejsou jen muži, ale jsou to i ostatní dívky-kamarádky, kterým je třeba se přizpůsobit.
Povrchnost a všeobjímající moudrost našeho světa mě zkrátka nepřestává udivovat...

 

Meik Wiking: Hygge

"Co se Dánska týče, myslím, že ležérnost je vševládnoucí. Dánové si obecně užívají léžerní chování, spontánní atmosféru a nenucený styl." (s. 102)
Anotace z cbdb (zkráceno): Proč jsou Dánové nejšťastnějšími lidmi na světě? Odpovědí je hygge, říká Meik Wiking, ředitel Institutu pro výzkum štěstí v Kodani.
Hygge je pocit, který zažíváte během bouřky, když jste v pohodlných ponožkách schoulení na pohovce, přikrytí měkkou dekou. Je to ten pocit, když u stolu osvětleném svíčkami společně se svými milovanými jíte své oblíbené jídlo a povídáte si. Je to pocit, který se vás zmocní, když se s šálkem oblíbené kávy v ruce díváte na rudé ranní světlo na jasné modré obloze. Hygge je o atmosféře a prožitku. Je to o sdílení se s lidmi, které máme rádi. Pocit domova. Pocit bezpečí. Pocit vnitřního klidu a blaženosti. Praktický průvodce dánskou životní filozofií, který se prodal do 28 zemí.
Jedu si teď na vlně hygge stylu. Nemám ráda takové ty učebnice o tom, jak být šťastný, jak fungovat ve vztahu nebo jak komunikovat se svým šéfem. Ale baví mě knihy o uklízení a knihy o hygge. Knihy o uklízení proto, že hromadím zbytečnosti a po přečtení podobných knih mám chuť věci třídit, probírat a vyhazovat ty, které nepotřebuji. Knihy o hygge stylu mám ráda kvůli tomu, že vám neříkají, jak na to, ale že svět může fungovat i bez toho, aniž by vám kdokoli nutil svoje rady. Hygge je o vás, o vašich blízkých a o chvílích, kdy prostě jste. Jen tak. Pijete kafe s vaší rodinou, jíte oblíbené jídlo a užíváte si kouzlo okamžiku.
No a pak vám ještě musím říct, že knihy o hygge obsahují spoustu krásných fotek. Ať už jde o fotky interiéru, exteriérů, fotky jídla, svíček nebo dek. Prostě i kdybyste si tu knížku měli jen prohlédnout, mrkněte na ni.
 

Právě čtu

Jak jsem už psala výše, tak teď mě zas bere postapokalyptická literatura. Tentokrát je to zas z okruhu young adult, ale protože hlavním hrdinou je kluk, není to takové to "ale jo, miluju ho, ale ne, je to takový pitomec!" jako bývají knihy s touhle tematikou, když vám příběh vypráví holka. Ale to jste asi četli ve včerejším článku od togaf.
Takže pokud vás zatím míjela série Monument 14, mrkněte na ni. Anebo počkejte na příští týden, dozvíte se víc.

Monika Zgustová: Peppermint frappé

Anotace z cbdb: Prolog novely se odehrává v současném Rusku, ale už po několika stránkách se přesuneme do horkého Španělska. Novela fascinuje svou exotickou i erotickou atmosférou, scénami mučivého čekání a očekávání, leckdy zklamaného, napínavým líčením vztahů mezi jedním mužem z Východu a dvěma tajemnými ženami.
Protože togaf už pilně čte literaturu na naše Léto s Odeonem, rozhodla jsem se s tím taky drobátko pohnout. Peppermint frappé zní vyloženě letně (a za mě dost nechutně, neb něco takového bych nikdy nevypila - nesnáším peprmintovou příchuť čehokoli) a u mě v knihovně leží už nějaký ten pátek, tak je na čase se do něj pustit. Zatím ho mám jen u nočního stolku, takříkajíc nenačaté, takže těžko říct, jak vlastně chutná. Ale podle anotace by to nemuselo být takové peklo, tak snad to nějak půjde. Teda, ono to jistě půjde, neb tahle knížka má pouhopouhých 125 stran, takže i kdyby byla nečitelná, dočíst se to dá.
Jinak Monika Zgustová je jednou z několika vlajkových lodí České řady Odeonu, takže o ní tady na blogu určitě ještě uslyšíte.
 

Andrew Thomas Jurasek: Urban games

Anotace z cbdb: 20 dní. 20 soutěžících. 200 milionů.Urban games se zprvu jeví jako další tuctová reality show s poutavým sloganem hry, při kterých půjde o život. Soutěžící si myslí, že mají skvělou příležitost zbohatnout a začít nový život, ale hned při prvním úkolu zemřou dva hráči…
Druhý úkol se nezadržitelně blíží. A tvůrci her pro ně mají přichystáno spoustu dalších překvapení…
Uzavření ve Městě, aréně, kde se celá soutěž odehrává, se vzápětí rozjíždí diváky bedlivě sledovaná hra o přežití. Kdo ze soutěžících vydrží až do samého finále a kdo nakonec podlehne?
Někteří tuhle knihu přirovnávají k Hunger games pro dospělé, což je přesně to, na co já slyším. Mám ráda takovéto knížky i filmy, kdy lidé soutěží o peníze a ten, kdo soutěž moderuje, bývá většinou pěkný magor. Asi to tak mám od dob prvního dílu Saw, nevím. Každopádně očekávám, že tohle bude parádní jízda!
Příští týden vám snad budu moct o téhle knížce povím víc, protože se na ní těším jak malé dítě. Takže nejpozději příští pátek čekejte zprávu o Monumentu 14 a o Urban games.

 
 

You Might Also Like

0 komentářů

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz