Dočteno podle hous.enky (26. týden)

10:00

Zdravím vás u svého tradičního pátečního článku. Tenhle týden byl u mě ve znamení četby, takže můžu říct, že se čtenářky povedl. Navíc jsem četla hned několik knížek, kterými jsem byla při čtení nadšená, takže jsem své čtecí tempo za červen během 14 dnů skoro dohnala. Aleluja, má čtecí krize byla zažehnána.


 
Takže jo, celý týden jsem vypadala jako ten pes na obrázku: položená v knize a pokud někdo něco chtěl, tvářila jsem se poměrně nešťastně. Uvidíme, jak to bude v prvním červencovém týdnu. Snad mě zase potkají nějaké čtivé knížky.

Dočteno

A co že jsem to tedy v uplynulých sedmi dnech dočetla? Vlastně to byl samý brak! Léto budiž požehnáno. Vidím to na léto plné teen literatury, hororů a strašidelných příběhů. Ach, jsem ráda, že je léto už tady. Na podzim se zas naladím na intelektuální vlnu. Ale to bude až tak v říjnu, kdy přichází mlhy, déšť a ta správná depka na čtení Kafky.
Čím jsem tedy zahájila letní sezónu 2017?
 

Emmy Laybourne: Monument 14

"My tu umřeme kvůli zkurvenýmu NORADu a ty tu rejpeš do knihomola kvůli fyzičce?" (s. 62)
Anotace z cbdb: Tvá matka na tebe křičí, že nestihneš autobus. Vidí, jak se blíží ulicí. Nezastavíš se a neobejmeš ji, neřekneš jí, že ji máš rád. Nepoděkuješ jí, že je hodná, laskavá a trpělivá máma. Jistě že ne – jen seběhneš schody a utíkáš na roh ulice. Kdybys ale věděl, že je to naposled, co mámu vidíš, nejspíš by sis přál, aby ses zastavil a všechny ty věci udělal. Možná i za cenu, že by ti autobus ujel. Ale autobus se už blížil, tak jsem se rozběhl. Čtrnáct dětí. Jeden supermarket. A milion věcí, které nabraly špatný směr. V akcí nabitém debutovém románu Emmy Laybourneové se stal supermarket útočištěm pro čtrnáct dětí - šest středoškoláků (oblíbených i neoblíbených), dva osmáky (z nichž jeden je technický génius) a šest malých dětí. Venku zuří jedna katastrofa za druhou, počínaje monstrózním krupobitím a konče použitím chemických zbraní, které svět – jak ho znají – vedou do záhuby. 
Parta dětí schovaných v obchodním domě při živelné katastrofě? Nezní to skvěle? Myslím, že ano. A dobře se to i četlo.
První díl je takový rozjezd a jde hlavně o seznamovačku se všemi těmi dětmi, které vás budou provázet i ve zbylých dvou dílech. Taky se v prvním díle dozvíte, že přírodní katastrofa zapříčinila únik nebezpečného plynu do vzduchu, který na každého člověka funguje jinak. Vše je tu vysvětleno, netápete.
Tajná zpráva na konci knihy mě navnadila k dalšímu čtení, protože tohle téma a jeho kombinace s postapokalyptickým světem mě zkrátka baví.
Čtení Monumentu mě chytlo už od začátku a pořád se vezu na post-čtecí vlně, takže knihu chválím, kudy chodím. Pokud máte rádi young adult žánr a baví vás postapokalyptické světy, jste tu na dobré adrese.
 

Emmy Laybourne: Nebe v plamenech

"Co by ještě před měsícem bylo pravděpodobnější: jízda v dodávce plné sendvičů a postelí nebo série přírodních katastrof, která by nás uvěznila v temném světě plném mrtvých těl a nestvůr?" (s. 130)
Anotace z cbdb:  V pokračování příběhu Monumentu 14 se skupina přeživších, donedávna uvězněných v supermarketu sérií ničivých katastrof, rozdělila ve dví. Většina dětí se v zoufalé snaze vydala opraveným autobusem na letiště v Denveru. Doufají, že se tam setkají se svými rodiči, budou odvezeni do bezpečí a zachrání svého umírajícího přítele.
Ale svět venku je temný a zaplavený nebezpečnými chemikáliemi, které mění lidi v krvežíznivá monstra, a ne všechny děti jsou ochotné nastoupit do autobusu. V útočišti, jež bylo již jednou narušeno, se snaží zbývající děti obnovit přátelství. Ale pokud se máte rozhodnout mezi životem a smrtí, láskou a nenávistí, komu můžete doopravdy věřit?
Za mě jde asi o nejlepší díl z celé série, protože děti se rozhodnou (relativně) bezpečný a dobře zásobený úkryt opustit a vydají se hledat své rodiče, svůj nový domov.
Opět se tu ke slovu dostává žlutý autobus (a ne, nejde o autobus Student agency) a musím říct, že několikrát jsem mimoděk sevřela dlaně v pěsti, protože některé zážitky dětí jsou opravdu silné kafe.
 

Emmy Labourne: Cesta pustinou

"Zuřivost přichází jako horečka, ale spaluje duši. Vaše tělo je silnější a vaše mysl je ukolébána ke spánku krvežíznivostí. (...) Jakmile zabijete, vaši duši to poznamená." (s. 19)
Anotace z cbdb: Děti, jež přežily katastrofu v Monumentu, se konečně dostaly do bezpečí a žijí nyní v uprchlickém táboře v Kanadě. Bratři Dean a Alex pomalu a zdráhavě začínají věřit, že je po všem. Pak se ale dozvědí, že jejich ztracená kamarádka Josie žije.
Josie prožívá nejhorší okamžiky svého života, odtržená od přátel a uvězněná ve střeženém táboře plném krvežíznivých divochů, brutality a každodenního násilí. V důsledku prožitých hrůz ztratila veškerou naději na záchranu.
Astrid děsí až přílišný zájem vlády o její ještě nenarozené dítě a spolu s Deanem, Alexem a Nikem se vydávají na cestu v zoufalé snaze najít Nikovu lásku Josii.
Emmy Laybourne přináší dech beroucí akční závěrečný díl postapokalyptické trilogie Monument 14.
Výborné završení postapo série s malými hlavními hrdiny. Tábory, atmosféra v táborech, lékaři... Výborné
 
Více o celé sérii najdete ve článku ZDE na našem blogu.
 

Marjane Satrapi: Ajdar

Anotace z cbdb: Matylda žije v krásné zemi, ve které panuje hodný král a kde lidé a zvířata žijí v klidu a míru. Jednoho dne se však všechno změní: prudké zemětřesení zpřehází všechno kolem a obyvatelé země se navzájem pomíchají. Úkolem Matyldy, která jediná zůstala nezměněná, je přijít celé věci na kloub.
Další statečná knižní Matylda, která si hned získá vaše srdce. Tentokrát Matylda zachrání svět, který ohrožuje nebezpečný drak ve středu Země.
Marjane Satrapi mě i po letech baví. Ajdar tedy samozřejmě není její vrcholnou prací a myslím, že v knihách pro malé děti si Satrapi není úplně jistá sama sebou (nevím totiž, pro jak staré děti je kniha určena - pro malé je dost složitá, pro starší je zas přehnaně dětinská, krátká a nevysvětlující), ale i tak to bude jedna z prvních knih mých dětí.
Na poslední stránce je Marjanin autoportrét a vysvětlení jejího Ajdara. Tuhle stránku jsem vám ofotila a najdete ji výše. Seznamte se: Marjane Satrapi.

 

Jacky Fleming: Potíže se ženami

"Ženy neměly přístup do uměleckých akademií, ale váza květin s pár cetkami kolem byla beztak ženštějším námětem pro malbu, a hlavně bylo možné je zvěčňovat v domácím prostředí."
Anotace z cbdb: Mohou být ženy geniální, nebo na to mají příliš krátké ruce? Proč jsme se ve škole učili jen o dvou či třech významných ženách? Co dělaly všechny ty ostatní? Projdeme si nedávné dějiny pěkně popořádku, ale zaměříme se tentokrát na zástupkyně něžného pohlaví. Osudy žen totiž do značné míry ovlivňovaly názory mužských géniů, jako byl například Charles Darwin (který věřil, že ženy mají menší mozek než muži) nebo John Ruskin (který se zase domníval, že hlavním úkolem žen je prostě chválit muže), a odsuzovaly je k životu v „domácím prostředí“ u rodinného krbu. Pokud vás zajímá, proč se mezi celé zástupy mužských géniů tak obtížně vkliňují nadané a pracovité matematičky, básnířky či sportovkyně, podá vám tato rýpavě sepsaná a osvěživě nakreslená kniha uspokojivé vysvětlení. Chtělo by se napsat geniální – kdyby ovšem autorkou nebyla žena!
S ženami jsou potíže, to vám dosvědčí každý muž. Ženy jsou komplikované, hysterické a mají menší mozek - některé z těchto tezí jsou opravdu vědecky dokázané.
Jacky Flemingové ve svých kresbách zachycuje šovinismus významných vědců a feminismus významných vědkyň. Ženy mají držet pusu, jehlu a nit a vyšívat. Hlavně ať nekreslí, nepíšou a hlavně: ať nepřemýšlejí. Mohly by při takových činnostech ztratit reprodukční schopnosti.
Tenhle styl feminismu mě baví a pokud půjdete knihkupectvím, aspoň si knížku prolistujte. Stojí to za to. Pokud se v následujícím týdnu do knihkupectví nedostanete, nezoufejte: na blogu se objeví recenze.
 

Andrew Thomas Jurasek: Urban Games

"Musel jsem hrát až do konce. Byl jsem v pasti. Nebylo cesty zpět, jen cesty kupředu. Upsal jsem se ďáblu za lepší život, a teď bylo na mně, abych splnil svou část smlouvy." (s. 54)
Anotace z cbdb: 20 dní. 20 soutěžících. 200 milionů.
Urban games se zprvu jeví jako další tuctová reality show s poutavým sloganem hry, při kterých půjde o život. Soutěžící si myslí, že mají skvělou příležitost zbohatnout a začít nový život, ale hned při prvním úkolu zemřou dva hráči…
Druhý úkol se nezadržitelně blíží. A tvůrci her pro ně mají přichystáno spoustu dalších překvapení…
Uzavření ve Městě, aréně, kde se celá soutěž odehrává, se vzápětí rozjíždí diváky bedlivě sledovaná hra o přežití. Kdo ze soutěžících vydrží až do samého finále a kdo nakonec podlehne?
Oprávněně je kniha přirovnávána ke kultovním Hunger Games. I tady - v Městských hrách - jde o násilnou hru o veliké peníze. Soutěžící se ale do hry přihlásili dobrovolně; většina z nich kvůli vidině finanční výhry, která by je měla vytáhnout z dluhů a zabezpečit jim bezstarostný život.
Samozřejmě, že hry samotné nejsou žádným soutěžením, kdo dál dočůrá. Jde o pěkně hnusnou manipulaci lidmi, kdy se jednotliví soutěžící napadají, útočí na sebe a vzájemně se vraždí. Každá taková akce je totiž soutěžícím velmi dobře zaplacena.
Hry samotné se skládají ze čtyř hlavních úkolů, které plní všichni najednou. Kromě toho je tu ale i celá řada dílčích úkolů, které soutěžící mohou a nemusejí plnit. Za každou reakci na vedlejší úkol jsou náležitě odměněni...
Některé scény z her skutečně připomínají filmovou sérii Saw, ale nepřirovnávala bych celou knihu k téhle kultovní hororové sérii. V Urban Games jde o pobavení diváků, což dokazují i jednotlivé vstupy ze studia s moderátorkou nebo novinové články, kterými je text proložen.
Je to hnus, ale slibuju, že se nebudete moct od čtení odtrhnout.
 

Jill Murphy: Mildred opět zasahuje

"Mildred vyrazila do svého pokoje a rychle přinesla koště. Nenapadl ji žádný jiný způsob, jak opičáka zahnat zpátky, než pro něj sama doletět a chytit ho." (s. 21)
Anotace z cbdb: 2. kniha v sérii Čarodějnice školou povinné.
Další ztřeštěné kousky a neuvěřitelné příhody copaté Mildred, její nejlepší kamarádky Maud a protivné šprtky Ethel, která nikdy neudělá žádnou chybu a průšvihářce Mildred se ráda posmívá. Ovšem v letním semestru prvního ročníku na Akademii slečny Krákavé bude mít Mildred problém ještě s někým jiným… Nová žákyně Enid, o niž se má Mildred starat, totiž vůbec není tak mírumilovná, jak se na první pohled zdá. Umí spoustu kouzel, ale používá je nerozvážně, navíc na ni Maud začne žárlit…
Kdo by v dětství nesledoval seriál Čarodějnice školou povinné? Já jsem ho měla ráda. To bylo ještě tehdy, než svět zaplavila potterománie.
Druhý díl je velmi podobný tomu prvnímu - jakmile se ve škole čar a kouzel objeví nějaký problém, můžete si být jistí, že Mildred bude někde kolem. Roztomilá malá čarodějnice, která přitahuje problémy. Tentokrát její trable souvisejí s novou žačkou Enid.
Musím říct, že Mildred je strašně naivní a zmatkuje, ale já mám tu holku ráda. Je to příjemný návrat a já si u čtení opravdu relaxuju.

Právě čtu

Většinu knih, co jsem tenhle týden otevřela, jsem také dočetla. Zbývá mi tedy na stolku stále Les sebevrahů, do kterého se mi stále nedaří začíst. Dál tu mám Peppermint frappé z horkého Španělska, které začíná žhnout žhavou, eroticky tíživou atmosférou (ne, žádných padesát odstínů peprmintu, nebojte) a už brzy na něj napíšu recenzi v rámci Léta s Odeonem. No a stále je tu vánoční Nejhloupější anděl...
A pak jsou tu dvě nové knihy, které jsem otevřela po dočtení Urban Games. Jedna je jen na oddech po všem to násilím a další je... Inu, ta nejspíš zas bude o nějakém úchylném vrahovi.

Paula Hawkins: Do vody

Anotace z cbdb: Vyhýbejte se tichým vodám, nikdy nevíte, co se skrývá pod hladinou…
Na dně řeky se najde tělo svobodné matky – a zrovna na místě, kde bylo toho léta objevena mrtvola mladého děvčete. V historii malého městečka Beckford to sice nejsou první ženy, jejichž osud se na onom místě uzavřel, jsou to však právě ony dvě, jejichž smrt rozčeří nejen hladinu řeky, ale i poklidné životy místních obyvatel. A z temných vod začínají najednou na světlo dne vyplouvat dlouho zamlčovaná tajemství…
Váhala jsem mezi románem Do vody a románem 15 minus. Vyhrál to ten první, protože od reality show si chci dát teď voraz. Navíc román Do vody má takovou vyloženě letní obálku, což zrovna teď hraje do jeho karet. Toho obličeje ve vodě jsem si všimla až později, když jsem na obálku koukala z dálky.
Předchozí román Pauly Hawkins Dívka ve vlaku ve mně silný dojem nezanechala, tak uvidíme, jak to bude s touhle novinkou.
 
 
 
 
 
 
 

You Might Also Like

0 komentářů

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz