Textu je tu pomálu. Vlastně je tu jen 16 „věcí, které jsem se naučil loni v létě“. Heslovité poučky jsou jako variace na knihu Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce. Jen na rozdíl od Fulghumovy knihy zde nejsou jednotlivé poučky rozvedeny do fejetonu. Místo vysvětlujícího textu je tu obrázek. Většinou poněkud znepokojivý, který dodává jednotlivým heslům spodní (temný) nádech. Takže pro děti je ta prvoplánová část „užijte si každý den a nehádejte se s rozhodčím“ a pro dospělé hledání příběhu za jedinou větou pomocí promyšlených obrázků. Každý obrázek podněcuje fantazii, každý v sobě skrývá příběh, který si ale čtenář v případě zájmu musí vymyslet sám. Jistý nosný příběh obrázky mají. Dva hlavní hrdinové – malý a větší chlapec spolu tráví léto. Malý občas udělá nějakou chybu, a jak se zdá, je za to potrestán, poslední pravidlo je ovšem opět svede dohromady.

/togaf/


Knížka by se dala přirovnat k Pusheen nebo k Dospělost je mýtus Sarah Andersenové – na každé stránce je jeden strip ze života. V tomhle případě ze života člověka, co se všeho tak trochu bojí a promýšlí všechny možné strategie, jak se vyhnout komunikaci s lidmi, jak je život složitý a že nejlepší je nedělat nic. Uf.



/hous.enka/ 

Kniha s barvou v názvu

 

 

Anotace z cbdb: „Řešení každé záhady leží v malých šedých buňkách mozku,“ tvrdí drobný mužíček s vejčitou hlavou, pečlivě pěstěným knírem a svérázným stylem oblékání i chování. Zároveň se však neostýchá dodat: „Jmenuji se Hercule Poirot a jsem asi nejlepší detektiv na světě.“
Je neskromný, puntičkářský, pedantský a geniální. Lze se o tom přesvědčit jak ve více než 50 románových či povídkových příbězích, tak v této knize shrnující vše podstatné, co kdy Poirot prohlásil – mimo jiné o sobě, o jídle a pití, angličtině, ženách, myšlení zločince či o svém drahém příteli Hastingsovi. Sem tam humorné, často hluboké a vždy odvážné a odhalující – takové jsou Poirotovy výroky, které nám umožní nahlédnout do duše této postavy a zároveň se přesvědčit, kolik důvtipu, bystrosti a moudra do ní vložila její autorka Agatha Christie, od jejíhož narození uplynulo v roce 2015 už 125 let.
Poirota mám moc ráda, jak jste mohli zjistit z mých článků. Malé šedé buňky: Jak to vidí Poirot jsou citáty z knih o tomto belgickém detektivovi. Tematicky jsou rozděleny do 12 částí, např. Lidská povaha, Angličané, Romantika… Osobně mám Poirota spíše nakoukaného než načteného, ale to mi nebránilo, abych se nesnažila dané citáty zařadit do odpovídající knihy. Byla jsem úspěšná tak na 80 %. Poirot je zábavný svojí ješitností a v koncentrovaných citátech to je ještě lépe patrné, než v knize nebo románu. A jeho rafinované urážky Hastingse mě taky nevýslovně baví:
Nevztekejte se, Hastingsi. Po pravdě řečeno jsem si povšiml, že jsou chvíle, kdy mne téměř nenávidíte! Platím bohužel cenu za svou velikost! Str. 137 (Krádež dluhopisů za milion dolarů).
Navíc Poirotova angličtina prokládaná francouzštinou je kouzelná. Všechny mé znalosti jazyka galského kohouta (a valonské části Belgie) pocházejí právě od Poirota. Kromě citátů je zde jako úvod vysvětlení Agathy Christie o tom, jak svého nejslavnějšího detektiva stvořila a jak se měnil její vztah k němu.
Stejně tak závěr knihy patří autorce. I když Poirot má rád poslední slovo. A tak kniha vlastně končí jeho citátem. Nechybí samozřejmě seznam titulů, z kterých citáty pocházejí.
Malé šedé buňky jsou drobností pro milovníky Poirota, není v nich nic převratného, ale jako dárek potěší.
/togaf/
















2. Kniha, která byla vydaná v roce, kdy jsem se narodil/a












3. Kniha básní









4. Kniha – drama











5. Kniha od autora mladšího 30 let












6. Kniha z 19. století













7. Kniha, která je nominovaná na významnou literární cenu












8. Autobiografie/životopis

9. Kreslená kniha
+ bonusová 25. Kniha maďarského autora/o Maďarsku