Vánoční svátky pro mě trvají od Štědrého dne až do prvního ledna. To jen tak na úvod, abyste věděli, jaké období myslím, když mluvím o Vánocích. Vím, že to z křesťanského pohledu není správné, ale tak čert to vem. Takže o Vánocích čtu tradičně stejné knihy, už jsem tu o nich psala, tak jen v rychlosti. Oba díly Nočního klubu (s přeskočením první návštěvy Nočního klubu pana Vrena a pana van Wriese) a Pýchu a předsudek. Pýchu a předsudek už jsem četla tolikrát, že jsem do svého vánočního opakovaného čtení zařadila i různé varianty na tento román. Letos jsem už v listopadu zhlédla divadelní adaptaci v Národním divadle. Bylo to moc povedené, ale trochu mi to sebrala chuť číst knihu znovu. Takže jsem si připravila knihu Longbourn.
Sylvii je přes čtyřicet, nikdy se nevdala, nemá děti a vlastně ani moc přátel. A navíc jí právě zemřel otec, poslední blízký příbuzný. Takže si Sylvie nalije čistého vína (doslova) a udělá si životní bilanci. Jediné rozumné řešení vidí v sebevraždě. A poeticky si za svůj poslední den na tomto světě vybrala Boží hod vánoční. Tak veselou sebevraždu a šťastný nový rok!
Konec roku se blíží a mně ubývají čtecí síly. Přečetla jsem pouhé tři knihy za dva týdny. Dvě vánoční, Nepilovy Vánoce mám rád jste si už mohli přečíst a druhá vánoční kniha tu na vás bude čekat na Boží hod. Kromě toho jsem byla i na dvou divadelních představeních, obě se hrála na prknech Městských divadel pražských.
Tradiční české Vánoce jsou beze sporu spojené s kresbami Josefa Lady. Vždyť kolik jen motivů najdeme na pohledech v kioscích České pošty!
Vítám vás u pokračování svého pátečního článku. Tentokrát se mrkneme blíž do světa kreslených knih - a tím nemyslím jen knihy pro děti. Vlastně většina z nich je spíš určená dospělákům.
Mých uplynulých sedm dní se neslo ve znamení
četby. No jo, zní to skoro neuvěřitelně, ale tenhle článek bude muset vyjít
opět na dvě části.
Krátké fejetony Františka Nepila vás dokonale naladí na
tradiční české Vánoce. A co si pod slovem „tradiční“ představit? Kromě kapra a
salátu k štědrovečerní večeři je tu i spousta lití olova, pečení,
schovávání a ujídání cukroví, sníh, dárky a koledy. Tak pokud máte chuť
nostalgicky zavzpomínat na doby, které jste možná ani nezažili, tak je pro vás
Nepilova kniha to pravé.
Doktore, šťastný a veselý! je třetí díl ze série o irském
lékaři Barry Lavertym. Knihy se odehrávají v šedesátých letech na irském
venkově a třetí díl dokonce těsně před Vánoci. Ideální čtení na advent! Barry
je čerstvě vystudovaný lékař, který začíná pomáhat v malém městečku
svéráznému doktoru O’Reillymu. První dva díly byly o tom, jak se Barrymu daří
zapadnout do svérázné domácnosti a praxe doktora O’Reillyho. Ve třetím díle už
je Barry více méně obeznámen s pacienty i vrtochy svého kolegy. Ale
problémy se objevují nečekaně na milostné frontě.
Že Vánoce nejsou jen samý Santa Claus a veselí
skřítkové, to víme už od Tima Burtona nebo Dr. Seusse. Vždyť kdo by neznal
Burtonovu Můru noční, předvánoční a Seussova Grinche?
Blíží se Vánoce a čas tak nějak zrychluje.
Alespoň já mám pocit, že uplynulý týden se mi smrsknul do dvou dnů, protože
jako by to bylo včera, kdy jsem psala minulý článek.
Letos nějak ne a ne chytnout tu správnou vánoční náladu. Dárky mám nakoupené a zabalené. A nejsem s tím spokojená. Balení je bez nápadu, vlastně jsem v duchu minimalismu spotřebovala všechny zbytky vánočního papíru z uplynulých let. Pořídila jsme si další ozdoby na stromeček, aby nebyl polonahý jako vloni a stále bez nálady. Cukroví je upečené a já ani neměla chuť si k pečení pustit svoje oblíbené vánoční filmy a pohádky. Chtěla jsem si navodit atmosféru pečenými kaštany a svařákem. Kaštany mi stále chutnají a víno jsem vypila nesvařené a atmosféra stále nikde. Tak já vám nevím, kde dělám chybu. Asi to chce vážně svařák.

Vzpomínám na minulý článek, kdy jsem psala, že
jsem o víkendu pila hektolitry čaje. Pf, o prvním prosincovém víkendu mi klidně
mohli přistavit cisternu s horkou vodou, protože jsem pila JEN bylinkové
čaje. Což má za následek, že několik týdnů nechci vidět ani list máty, květ
heřmánku natož rozdrcenou lípu, které jsem pila po kilech.