Jak togaf s hous.enkou viděly Masaryka

10:00

Samozřejmě, že jsme tatíčka Masaryka neviděly naživo (mimochodem právě dnes se koná naše historicky první setkání čtenářského klubu Naživo!, tak doufáme, že nás v tom nenecháte samotné). Kdybychom ho viděly, už byste to věděli. Kdepak. Včera jsme s togaf byly na výstavě v Národním muzeu v Praze, která se jmenuje Fenomén Masaryk.



Výstava se snaží seznámit dnešního člověka s osobností Tomáše Garrigue Masaryka prostřednictvím jeho osobních věcí, jeho knih, rodiny, přátel a zejména s některými jeho vybranými názory. Právě to, že se autoři výstavy nebáli sáhnout do jeho díla a vytvořili karty ve formátu vizitky, na které Masarykovy citáty z díla natiskli, si mě získalo.
Togaf se vizitky taky moc líbily. Celé pojetí výstavy je ale určeno spíše pro studenty středních škol. Nebo toho o TGM vím(e) podežřele hodně a výstava Fenomén Masaryk nám nic moc nového nepřinesla. Kromě debaty na téma velké osobnosti v dějinách. 
Výstava je rozdělena do dvou sálů. V prvním sále se s Masarykem setkáváme hned v jeho kolébce. Dozvídáme se, že jeho otec byl panský kočí, matka kuchařka. Vždyť to znáte. Určitě na výstavě poznáte i známý bílý vycházkový oblek, který Masaryk rád nosíval. Tahle část výstavy je prezentována jako strom (na podlaze je opravdu vytvořen reliéf stromu - lípy, český národní strom, to je prostě symbol Česka jak...no, jak Masaryk) a na každé jeho větvi je malé zákoutí s určitou životní etapou T.G.M.
Druhý sál už se věnuje samotnému fenoménu, kterým se Masaryk ještě za svého života stal. Ve vitrínách je tu celá řada medailí, které využily Masarykovu tvář a jméno. Jsou tu knihy oslavující Masaryka i takové, které Masaryka zatracují... Zkrátka divoké české dvacáté století...(Divoká byla i helma českého brankáře Pavla Francouze, který si Masarykovu podobiznu nechal nakreslit na helmu. Inu hokejisti...).

Důvodem, proč jsme ale na výstavu my dvě šly, byla doprovodná část výstavy Fenomén Masaryk. Do druhého října jsou tu totiž k vidění originály Rukopisů - Rukopis královédvorský i zelenohorský. To jsme si zkrátka nemohly nechat ujít. Z výsledku jsme byly překvapené - čekaly jsme knihy minimálně formátu A5 a vlastně je to jen pár listů notýskového rozměru... Togaf věděla o historii RKZ podstatně víc než já, takže ji tolik nepřekvapilo, že tzv. spor o rukopisy trvá do dnešních dnů; i v současnosti se badatelé přou, zda jsou rukopisy pravé, anebo zda jde o falza.(Togaf totiž mockrát viděla České nebe od pánů Smoljak+Svěrák).

Po výstavě jsme tradičně skončily v kavárně. Tentokrát jsme zavítaly do jedné maličké kavárničky v ulici Ve Smečkách, kde jsme si dali výborné cappuccino a kus (někdo dva) domácí bábovky. Kavárna se jmenuje Caffe and Study a pokud budete v horní části Václavského náměstí váhat, kam na kávu, tak rozhodně sem. Hned vedle je maličká pražírna kávy (podniky jsou propojené) a majitelka je fajn blondýna. Bohužel otevírací doba je jen do 14:00, ale snad se časem prodlouží.
 



You Might Also Like

0 komentářů

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz