Dočteno podle hous.enky (51. týden - 2. část)
7:00
Vítám vás u pokračování svého pátečního článku. Tentokrát se mrkneme blíž do světa kreslených knih - a tím nemyslím jen knihy pro děti. Vlastně většina z nich je spíš určená dospělákům.
Ale nebudu to protahovat, tady je další dávka mých dočtených knih
Adrián Macho: Gerda. Příběh moře a odvahy
Od doby, co se
Gerda znovu shledala se svým ztraceným bratrem Larsem, zpívají si společně
uspávanku, kterou je jako malá velrybátka naučila maminka. Jednoho dne se však
sourozenci dozvědí, že píseň má i pokračovaní, a navzdory strachu z neznáma se ho
vydají hledat. Cestou zažijí nečekaná dobrodružství a seznámí se s mnoha
obyvateli podmořského světa. Podaří se jim ale najít chybějící sloky maminčiny
písničky?
Aleluja!
Konečně Gerda dostala příběh, který si zasloužila už v prvním díle.
Vlastně mám pocit, že kdybych bývala první díl nečetla, byla bych ze dvojky
ještě o trochu víc nadšená. Ale Gerdina reputace je zachráněná, s Larsem
našli druhou část písničky a opět je to celé nakresleno tak krásně, že máte
chuť knížku roztrhat a polepit si jednotlivými stranami celou ložnici. Okatá
mláďata tu hrají prim a já jsem spokojená. Ano, myšlenka celé knihy není
kdovíjak hluboká, ale aspoň tu oproti předchozímu dílu existuje.
Pokud vám
v první knize tedy „něco“ chybělo, vrhněte se směle do dvojky. Navíc
ilustrace mohou být důvodem listovat v Gerdě znovu a znovu. Gerda se tak
každopádně stala lákadlem pro každého, kdo spravuje jakoukoli dětskou
knihovničku, neb by jí to na všech knižních regálech a poličkách zatraceně
slušelo. A tak Gerda stále zaujme především líbivou tvářičkou, ale aspoň už
nezklame příběhem.
Steve Niles: 30 dní dlouhá noc
Anotace
z cbdb: Zapadlé aljašské městečko Barrow je známé díky zvláštnímu
přírodnímu úkazu- od 18. listopadu do 17. prosince tam nevychází slunce a
Barrow se ponoří do tmy. Do tohoto severoamerického města se začínají plížit
krvežíznivý upíři, pro které je zde přichystáno 30 dní plných lidských obětí a
s nimi související krve. Poslední nadějí lidského druhu je šerif Eben a jeho
zástupkyně/manželka Stella. Dokáží zachránit zbylé obyvatele před nočními
tvory?
Tak tohle byl
nejlepší akční komiks, jaký jsem letos četla! Chvilku trvalo, než mi došlo, kdo
je oněmi tajuplnými hosty v městečku Barrow, ale když se pak objevila
skupinka za městem, začala jízda, jakou jsem rozhodně nečekala. Navíc se mi
líbilo, že to nebylo jen bohapusté kosení (muhehe, zdravím Smrtku), ale že je
tu nějaká vize, se kterou skupinka do města dorazila. No a pak je tu to hnutí
odporu, které se rozhodně nehodlá smířit s tím, že by pro někoho byli
syrovou sekanou. A konec mě dostal. Ach.
Pokud jde o
kresbu, tak ta není nijak detailní, ale má výbornou atmosféru plnou
nadpřirozené rychlosti. Jako by postavy byly kresleny velmi rychle, aby čtenář
neztrácel čas rozjímáním nad detaily. Zároveň je tu ale nakreslené všechno, co
byste od komiksu čekali. Vyhovuje mi barevnost komiksu, kdy krev není zářivě
rudá, takže to nevypadá jako parafráze na Sin City. Tenhle komiks nechce být
kultem, a přece se jím stal.
Jo, do tohohle
komiksu jsem se zamilovala.
Josef Lada: Tradiční české koledy
Anotace
z cbdb: Prožijte kouzelné vánoční svátky s oblíbenými koledami a krásnými
ilustracemi Josefa Lady. Zazpívejte si s dětmi nejznámější vánoční koledy a
vystřihněte si obrázky s vánočními motivy, které najdete v příloze na konci knihy.
Při zpívání si můžete společně postavit zimní vesničku, betlém nebo si ozdobit
vánoční stromeček.
Soubor dvaceti
tradičních koled, které nejspíš všichni známe a zpíváme. Koledy jsou doplněny
celostránkovými (a půlstránkovými) Ladovými obrázky a jako celek to působí
neuvěřitelně malebně, ale nikoli kýčovitě. Líbí se mi koledy, které autoři
knihy vybrali, a moc ráda jsem si opět prohlédla Ladovy vánoční obrázky, které
z části znám už odjinud, ale některé jsem tu nejspíš viděla poprvé
(obrázek na straně 35 z mnichovické návsi jsem dosud nezaznamenala).
Tohle je pro mě
takové milé vánoční pohlazení. Ano, Jack Skellington a Grinch pro mě znamenají
taky Vánoce, ale přece jen tohle je svět mého dětství.
Jaz: Opráski. Noví povjěsťi čezkí
Anotace
z cbdb: Kniha, která změní dějiny! Alois Jirásek to bude mít těžké, ale
pravda musela spatřit světlo světa. Chyby v jeho Starých pověstech českých je
třeba uvést na pravou míru! Chcete vědět, jak to bylo s praotcem Čechem, Krokem
a jeho dcerami nebo jak doopravdy proběhla Dívčí válka? Vše vám pomohou
pochopit hlavní hrdinové příběhu Zmikund Lucembruskí, paraotec Čech, kornikář
Kosmos, Franťišeg Křišíg a svatí Václaf a další. Poznáte také, že z pera
předsedy Histrickího ústafu, pana Jaze, vzešlo fenomenální dílo nebývalého
významu a kvality, plné zábavy a poučení. Ostatně, jako vždy. SE STIM SMIŘte!
První kniha z dílny Histrickýho ústafu, která má děj od začátku do konce. Praha
1893. F hlavjě spičovatele hiztrickích románú Ajolse Jirsáka se roďí nová kňiha,
která má moc změnit ďějini čezkíh zemí. Elektrickí riťíř Franťišeg Křišíg fšag
ví, jakí nebezpečí toto ďílo představuje pro přítomnozt i bduocnost našeho
národa. Roshotne se tuďíš, že učiňí fše proto, abi Starí povjezťi čezkí tag,
jag je Jiráseg nacpal, ňigdi nezpatřili svjětlo svjěta. Se zkupinou vjěrníh
přátel napříč hiztorjí začne uzkutečňovad nebespeční plán. Ale huziťi ňigdi
nezpí!
Tentokrát nás
Opráski zavedly do světa Jiráskových Starých pověstí českých, které bylo nutné
z jistých etických důvodů zrevidovat. A Jirásek s jazem se toho
chopili vskutku se ctí a začali od Čecha a Lecha a skončili u Václava, uf.
Tohle byla jízda! Moc se mi líbilo propojení pana Broučka, Tety, Kazi a Libuny
(Semig!!), bavila jsem se u kolaudačky nového kostela ve Staré Boleslavi, kam
Boleslav Václava koncem září 935 pozval, a pak to zjevení Jana Žižky! Nastala
vizita husita!
A tím se
dostávám k tomu, co mi na Opráskách stále vadí a proč je vlastně nečtu:
jazyk. To, co jaz dělá, je fakt prasárna. Pro mě je to strašné luštění a pár
vulgarismů jazykovou stránku nevylepší. Proto třeba ta část z knihy, kde
Svatopluk vyhání Metoděje, mi přišla hodně slabá. A přitom je to jinak tak
skvělé, zábavné a dokonce i poučné. Škoda toho prznění no. Protože když mám
volit mezi češtinou a historií, tak i po letech to u mě stále vyhrává na plné
čáře český jazyk. Pokud to vy máte jinak, tak vám rozhodně Opráski doporučuju.
Příběhová linka tu funguje a čeká tu na vás spousta překvapení.
Giles Andreae, Guy Parker-Rees: Žirafy neumí tančit
Anotace
z cbdb: Ferdík je vysoká žirafa s dlouhatánským krkem. Jeho kolena jsou
děsivě roztřesená a nohy poněkud tenké. Ferdík miluje tanec a rád by se přidal
k ostatním zvířatům na plese v pralese. Všichni ale vědí, že žirafy tančit
neumí. Nebo snad ano? Pro děti od 2 let.
Poetický příběh
s dokonalým rozuzlením o nejistém žiráfčati, které jediné v celé
džungli neovládá taneční kroky, mě nadchl. Při zběžném prolistování mi přišly
ilustrace naivní a dětské, ale díky mile poetickému vyprávění se podle mě do knihy
perfektně hodí. Malinko shazují ten příběh o mláděti, které by už už chtělo být
jako ostatní, ale nevěří si. Až teprve příchod malého houslisty žiráfčeti změní
život a pochopí, na co možná jiní nikdy nepřijdou.
Pokud máte doma
menšího nečtenáře nebo začínajícího čtenáře, určitě se po knížce
v knihovně podívejte. Slibuju, že nebudete zklamaní.
Oskar Ekman: Jednou se zase setkáme, Sanam
Anotace
z cbdb: Únavná
a nikam nevedoucí krvavá válka mezi Američany a Talibanem nutí mnoho obyvatel k
útěku. K němu se po domluvě s matkou odhodlává též mladý Hamid, který musí
sehnat peníze, dobré převaděče a zároveň se řídit dobře míněnými radami, aby
přežil cestu vedoucí přes Írán, Turecko a Řecko.
Komiks je součástí kampaně Hello Czech Republic - ta je cílena zejména
na pedagogické pracovníky základních a středních škol, kteří s využitím
metodiky, komiksu a filmu mohou ve svých třídách pracovat s tématy uprchlictví,
migrace, integrace, identity, stereotypů či bezpečného prostředí školy.
Hodně zjednodušující komiks popisující cestu malého Afghánce do
zaslíbené Evropy překvapí svou kresbou a možností ztotožnit se s ústředním
hrdinou. Děj se tu odehrává hodně ve skocích a myslím, že je malinko škoda, že
nebyl víc rozpracovaný motiv života v Afghánistánu. Zároveň mě překvapilo,
jak snadně ta cesta vypadá a jak všichni ví (kamarád Farhad), jak se chovat a
kdy co zakamuflovat, aby věci šly podle plánu. Jak říkám, je to dost naivní a
dětské, ale ne takovým tím dětským způsobem, protože zároveň je tu dost násilí
a náznaků, které by si děti nejspíš nemusely správně vyložit, nevím.
Kresba je ostrá, nestínovaná a řada komiksových oken působí hodně
syrově (části v Řecku, Berlín). Kresba je kolorovaná, což v tomto
případě působí možná malinko zbytečně a spíš to vnímám líbivě. Líp by asi vynikl
kontrast černé a bílé, nepřekáží mi to.
Mimochodem kolem komiksu se u nás strhla názorová bouře, protože se měl
stát součástí učebních osnov na základních školách. Holt i komiks umí postavit
lidi proti sobě...
Komiks najdete volně na webu pražské městské knihovny na adrese:
Uf a to bylo tenhle týden vše!
0 Comments