Sebevražedné Vánoce
7:00
Sylvii je přes čtyřicet, nikdy se nevdala, nemá děti a vlastně ani moc přátel. A navíc jí právě zemřel otec, poslední blízký příbuzný. Takže si Sylvie nalije čistého vína (doslova) a udělá si životní bilanci. Jediné rozumné řešení vidí v sebevraždě. A poeticky si za svůj poslední den na tomto světě vybrala Boží hod vánoční. Tak veselou sebevraždu a šťastný nový rok!
Sylviina jediná kamarádka sice o sebevražedném plánu neví, ale podivné Sylviiny poznámky ji přece jen znepokojí. A tak svoji přítelkyni pošle k psychologovi. Právě pohledný doktor Franck se stává katalizátorem Sylviina plánu. Sylvie před doktorem nic netají a ten jí naoplátku dává podivné domácí úkoly. Díky těmto úkolům najednou Sylvie zjišťuje, že sama sebe dokáže překvapit. V plnění bizarních úkolů jí pomáhá její mladá asistentka, která, jak se zdá, je pravý Sylviin opak - mladá, aktraktivní a plná života.
Sophie de Villenoisy: Veselou sebevraždu a šťastný nový rok
Anotace z čbdb: Osamělá zakřiknutá Sylvie se necítí ve své kůži, po otcově smrti
propadne depresi a nabude dojmu, že je k ničemu a žádné štěstí už ji
nečeká. Proto se rozhodne, že o Vánocích spolyká prášky a ve voňavé
koupeli skoncuje se životem. Na radu psychoterapeuta, aby se před
sebevraždou lépe poznala a vyzkoušela něco nového, zažívá neuvěřitelné
situace, jimž by se za normálních okolností obloukem vyhnula. Kupuje si
skandálně drahé oblečení, nechává se česat homosexuálním kadeřníkem,
krade v obchodě, zpívá bezdomovkyni, a dokonce si začne hledat přítele…
V Sylviině životě se díky úkolům od psychologa objeví trestná činnost, humorné situace i nový muž. Z každou další náročnou a trapnou situací získává další energii, přesto od svého vánočního plánu neustoupí.
Poměrně banální příběh nejvíce zaujme sarkastickými poznámkami Sylvie. Její schopnost ztrapnit se za každé situace a následně to nevhodně glosovat je osvěžující a opravdu vtipná.
"Je mi pětačtyřicet let, mám sex-appeal platýse a chci se stát sexbombou večera." (str. 48)
Sylvie mě svojí odvahou překvapila a já ji obdivovala. Naprosto jsem se ztotožnila s její spořádaností, a tak jsem přesně věděla, jak je těžké vystoupit ze svých představ o sobě samé a činit věci, které zásadně odporují její povaze.
Ač je tón novely lehký a humorný, řeší se v knize závažná témata. Osamělost a opuštění popisuje autorka citlivě a realisticky. Nezklouzává k sentimentu ani přehnanému optimismu. Zkrátka pokud máte rádi sarkastické hrdinky a francouzský styl psaní (víno teče proudem), tak vám Veselou sebevraždu vřele doporučuji.
0 Comments