togaf a její knihy (50. a 51. týden)

13:24

Konec roku se blíží a mně ubývají čtecí síly. Přečetla jsem pouhé tři knihy za dva týdny. Dvě vánoční, Nepilovy Vánoce mám rád jste si už mohli přečíst a druhá vánoční kniha tu na vás bude čekat na Boží hod. Kromě toho jsem byla i na dvou divadelních představeních, obě se hrála na prknech Městských divadel pražských.
Žebrácká opera je kus od Václava Havla a jak už to u Havla bývá, je hodně upovídaná a plná společenské satiry. Herci se náročného textu zhostili se ctí a já byla nadšená, zvlášť Martin Donutil byl skvělý. Druhá hra Kanibalky: soumrak samců byla také společenská satira, ovšem poněkud bláznivá, místy až příliš. Na tuto hru mě nalákalo herecké obsazení, Jiřího Hánu mám ráda od první hry, kterou jsem s ním viděla. Nicméně na Kanibalky to chce silný žaludek, být tak trochu slušnočlověk a mít zvrácený smysl pro humor. Já se bavila královsky, ale uznávám, že je to hra hodně současná a vlastně bez přesahu.

Vánoční náladu jsem chtěla nalézt na vánočních trzích, ale nějak se nenašel čas na ně vyrazit. Tak jsme se zašli kochat noční Prahou na střechu Lucerny. Světýlky ozdobené zábradlí a výhled na vánoční město byl kouzelný. Díky dřevěnému betlému s živými zvířaty, sněhulákem z umělého sněhu, vánočnímu stromku a akvárku s kapry jsem svojí ztracenou vánoční náladu našla. Možná tomu pomohl i punč, který na střeše podávali. 

A teď už knihy:

František Nepil: Vánoce mám rád
Anotace z čbdb: Všichni ti, kdo se už nemůžou dočkat předvánoční a vánoční nálady spojené s nejkrásnějšími svátky roku, jistě ocení tento výbor z textů Františka Nepila, který obsahuje vánoční fejetony známé z rozhlasových Dobrých jiter, vánoční pohádky z pohádkových knížek a další vánoční příběhy plné autorovy nezaměnitelné poetiky. Věděli jste, že správné vánoční cukroví musí být oštípané, ozívané a ohřímané? Co by měl Ježíšek vnuknout členům zákonodárných sborů? Jak se správně rozbaluje vánoční dárek, aby měl radost dárce i obdarovaný?
Milá kniha od milovníka Vánoc. Nepil píše snad o všech tradicích spjatých s českými Vánoci a všechny do hlouby srdce miluje. I když nedoržujete stejné zvyky, nejíte kapra a z vánočního úklidu máte osypky, stejně na vás ta atmosféra těšení dopadne. František Nepil si navíc umí udělat legraci sám ze sebe, takže když hrozí, že toho sentimentu bude moc, tak najednou vykoukne vtípek na sebe samého. Moc milé vánoční čtení. 

Anotace z čbdb: Osamělá zakřiknutá Sylvie se necítí ve své kůži, po otcově smrti propadne depresi a
nabude dojmu, že je k ničemu a žádné štěstí už ji nečeká. Proto se rozhodne, že o Vánocích spolyká prášky a ve voňavé koupeli skoncuje se životem. Na radu psychoterapeuta, aby se před sebevraždou lépe poznala a vyzkoušela něco nového, zažívá neuvěřitelné situace, jimž by se za normálních okolností obloukem vyhnula. Kupuje si skandálně drahé oblečení, nechává se česat homosexuálním kadeřníkem, krade v obchodě, zpívá bezdomovkyni, a dokonce si začne hledat přítele… 
Poměrně banální příběh nejvíce zaujme sarkastickými poznámkami Sylvie. Její schopnost ztrapnit se za každé situace a následně to nevhodně glosovat je osvěžující a opravdu vtipná. Sylvie mě svojí odvahou překvapila a já ji obdivovala. Naprosto jsem se ztotožnila s její spořádaností, a tak jsem přesně věděla, jak je těžké vystoupit ze svých představ o sobě samé a činit věci, které zásadně odporují její povaze. 
Anotace z čbdb: Knižně vydané blogové příspěvky Ženy filmového kritika, jejichž autorka za ně byla nominovaná na prestižní literární cenu Magnesia Litera (a přesto si přeje zůstat v anonymitě), jsou vtipným, ironickým i nekompromisně sebeironickým – a nezdráháme se říct až allenovským – nahlédnutím do rodinného soužití ženy a muže, což většina lidí nad 30 let nejspíš důvěrně zná. Co ovšem už nezná, jsou specifika soužití ženy se zvláštním druhem muže: filmovým kritikem. Texty svými ilustracemi doprovodila umělkyně vystupující pod pseudonymem Toy_Box, pozoruhodná autorka komiksů, výtvarnice a malířka.
Sleduji facebookovou stránku Ženy filmového kritika, takže pro mě obsah knihy nebyl novinkou. Ale stejně jako u sebraných postů Michaela Třeštíka i u Ženy filmového kritika to nevadílo, bavila jsem se stejně dobře, jako když jsem je četla poprvé. Žena filmového kritika je bezejmenná matka nyní už tří dětí, bojující kromě výchovy i s podivnými zvyklostmi svého muže. Střet pražského intelektuála a obyčejné venkovské holky je nadmíru vtipný a jako bonus je kniha krásně ilustrována. 

A to je pro dnešek vše. Užijte si vánoční volno, hodně knižních dárků pod stromečkem a klidně se nám pochlubte, co jste dostali. My se totiž pochlubíme určitě.


You Might Also Like

0 Comments

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz