Uplynulý týden byl opět nabitý akcí. Jednak jsme si s hous.enkou kazily filmový vkus na Festivalu otrlého diváka a druhak se konal další legendární sraz uživatelů čtenářské databáze ČBDB. Kdybyste nevěděli, jak takové srazy probíhají, tak vám to stručně nastíním. Nejdříve se vybere město, tentokrát volba padla na Brno. Poté se některý uživatel z vybraného města ujme organizace. Formou ankety se vybere datum, které vyhovuje největšímu počtu účastníků srazu. Pak už jen dotyčný organizátor vybere restaurační zařízení s přiměřenou cenou a dostupností a ostatní se můžou těšit. Protože se jednalo o (asi) čtrnáctý sraz, z účastníků se stali přátelé a tak odpadl mezistupeň hledání ubytování. Netrávíme ovšem všechen čas jen po hospodách, tentokrát jsme obhlédli i místní dominanty. Petrov, orloj, sochy... a došlo i na klasickou knižní hospodskou hru - uhádni, jaká jsi knižní postava. Tento sraz se stal výjimečný i tím, že poprvé (!) dorazil i tvůrce naší domovské databáze, kterého familiárně nazýváme Nejvyšší. 

A Festival otrlého diváka přinesl také nezapomenutelné zážitky. V pátek jsme zhlédly film Válka podle Tromy, který byl promítán v naší oblíbené simultální a genderově vyvážené variantě. Úplně pitomá zápletka filmu a šíleně nepovedené zvláštní efekty díky humoru osazenstva kina Aero získalo úplně jiný rozměr. Druhý film byl  zároveň i posledním filmem Festivalu, který měl letos téma "otrlá zvířena". Ptákodemie posunula hranice nepovedeného filmu. Obvykle ve filmu nejsem schopná ocenit povedený střih nebo mix zvuku, Ptákodemie mi dokázala, že to je opravdu odvětví filmové branže, které si zaslouží svoji kategorii na Oscarech. Toporné herectví hlavního hrdiny a stupidní pohledy jeho herecké kolegyně byly směšné samy o osobě. V kombinaci s nepovedenými loutkami (hous.enka: hoho! To nebyly loutky! To byl pokus o 3D rozměr, muhehe) ptáků pak šlo o grotesku nebývalých rozměrů.

Kino Aero mělo opět velmi nápaditou a originální výzdobu a tombolu. I závěrečný ekologicky uvědomělý raut stál za to. (Hous.enka: pochutnaly jsme si na  veganské čočkové polévce a veganském guláši. Sojové mléko jsme s díky odmítly.) Ale přece jen se našla věc, která nám opakovaně kazí filmový zážitek. Vstupenky na Otrléhé diváka jsou neadresné, tzn. každý, kdo si koupí vstpenku, se může usadit, kde chce. A filmy se promítají po sobě s minimální časovou prodlevou a předsálí je malé a festival oblíbený... Chápete, kam tím mířím? NESKUTEČNÉ DAVY LIDÍ TLAČÍCÍ SE PŘEDE DVEŘMI. Ale za rok... za rok se chystáme zase.

Asi nikoho nepřekvapí, že jsem v minulém týdnu moc nečetla....







Alberto Pez: Je důležité, aby děti spaly s kočkou v posteli

Anotace z cbdb: Veselou vědeckou knížku vytvořili proslulí argentinští odborníci na děti i kočky: Alberto Pez a Roberto Cubillas. (V Meandru od nich vyšel Tajný život blech.) Knížka je vhodná pro dítka s poruchami spánku. My, rodiče, moc dobře víme, jaké to je, probudit se uprostřed noci křikem vyděšených strašpytlů, kteří se nám derou do postele s věčnou otázkou: „Můžu si lehnout k vám? Mám hrozný strach!“ Autoři knížky nabízejí jednoduché, efektivní řešení…

Kouzelná knížka s vtipem. Němečtí odborníci provedli studii o prospěšnosti spánku s kočkami. Jaké přesně metody kočky ke zkvalitnění dětského spánku používají, se dočtete jen a pouze v této knize. Také zjistíte, jaká strašidla kočky (a kocouři) odeženou. Jakým způsobem zajistí rychlé vstávání z postele a zkrátka vše, co by vás o tomto tématu zajímalo. Jako spolubydlící kočky vám můžu potvrdit, že němečtí odborníci se nepletou! Opravdu, kočka v posteli zajistí klidný spánek nejen dětem!

A samozřejmě čtu další, v pořadí už čtvrtý, díl fantasy ságy Mycelium. Hrdinové této serie nejsou příliš sympatičtí. Jen hlavní hrdina Lucas je milý mému srdci. Bohužel jeho přítelkyni z duše nesnáším a přála bych si, aby se jí stalo něco ošklivého. Také jsem podlehla oslavným komentářům a začala jsem číst Černé lekníny. Zatím můžu říct, že se to čte jedna radost a nutně se potřebuju podívat do Monetovy milované normandské vesnice Giverny.