Stát se Alenkou v Říši divů...
9:00
Ovšem musím vás upozornit, že to nebude ta samá Říše divů, kterou znáte od Lewise Carrolla. Postavy sice zůstávají stejné, ale zmutovaly do nebezpečných tvorů, z nichž vás někteří budou ohrožovat na životě. Je tedy na čase zachránit původní Alenčin svět a zabít Červenou královnu! Vítejte u recenze na gamebook Alenčina noční můra v Říši divů.
Pokračovat ve čtení
V předchozím článku jsem psala o tom, jak (ne)čtu gamebooky a že Alenka je za poslední rok mou druhou gamebookovou zkušeností. Od minulého článku se na tomhle nic nezměnilo. A jestli to změnilo dočtení téhle knížky, to se dozvíte až na konci recenze.
Ke hraní gamebooku obvykle potřebujete hrací kostky, tužku a gumu. Stejné propriety potřebujete i ke hraní Alenky. Hrací kostky potřebujete konkrétně dvě a je možné je vyměnit za standartní balíček hracích karet. Což by mimochodem bylo stylovější. Já jsem hrála bez kostek, protože jsem v soubojích automaticky předpokládala svou výhru. Ano, souboje mě v gameboocích až tak neberou a obtěžuje mě potácet se na hranici smrti. Ale věřte mi, že i tak si hraní užijete a smrt vás může přemoct i jinde než v souboji.
Takže propriety máte, vrhneme se do přípravy hry samotné. Napřed si musíte naprogramovat Alenku. To je postava, za kterou budete hrát a obvykle ji dostanete už naprogramovanou. V tomhle gamebooku si ale vy sami určíte, jak bude Alenka hbitá, jak bude chytrá a jak bude bojeschopná. U každé schopnosti máte automaticky na začátku přiřazených šest bodů a vy sami pak máte možnost přerozdělit dalších deset bodů do těchto tří vlastností. Vyprofilujete si tak postavu, za kterou chcete hrát.
Ještě tu jsou dvě Alenčiny vlastnosti, které nijak ovlivnit nemůže a které bude ovlivňovat kniha sama: jsou jimi hladila šílenosti a výdrže. Obě vlastnosti musíte udržovat na rozumné míře, protože jinak Alenka umírá.
Oproti jiným gamebookům jsou v téhle knížce ještě dvě taková kouzla, která můžete v případě potřeby použít (pokud je v textu tato možnost uvedena). První se jmenuje Divoucné a divoucnější a tímto kouzlem si Alenka upraví své vnímání - někdy k lepšímu, jindy to až tak dobré není. Druhým kouzlem je Pero je mocnější a tato možnost se zpravidla nabízí před soubojem, kdy nad protivníkem automaticky vyhrajete. Každé kouzlo můžete použít třikrát, ale může se stát, že v průběhu čtení nějaké další kouzlo najdete. Právě tahle kouzla - zejména to první, protože v soubojích jsem automaticky vyhrávala, mě na knížce moc bavila. Jak se jako mávnutím kouzelného proutku celá situace ukáže v úplně jiném světě, je podle mě naprosto carrollovské.
Všechny tyto vlastnosti si poznamenáte do Alenčina průvodního listu, který je součástí knihy.
Pokud jde o hru samotnou, tak už jste asi pochopili, že jste se ocitli v kůži Carrollovy Alenky v Říši divů. Jenže tahle Říše je celá pokřivená, agresivní a všechno je tu tajemné, malinko strašidelné a hodně pusté. Vaším úkolem bude zachránit svět hracích karet a mluvících zvířat před stále nepříčetnější Srdcovou královnu. Ano, budete se muset postavit tváří v tvář obávané kruté královně, která by nejradši všem sťala hlavy. I vám. Vlastně vám asi nejraději...
Jak už to bývá, vyruší vás utíkající králík. Běžíte za ním a najednou - ani nevíte jak - padáte králičí norou kamsi do neznáma. Alenka na svá předchozí dobrodružství v Říši divů zapomněla, ale občas se jí nějaké vzpomínky vrací. Což je roztomilé pomrknutí na čtenáře Carrollovy Alenky. Už během pádu norou se musíte rozhodovat, co budete sledovat, po čem sáhnete a co naopak necháte být. Myslím, že začátek se velmi povedl a mě strašně bavil.
Samotný pobyt v Říši divů je taky fajn. Hlavně proto, že potkáváte postavy z Carrollovy knihy. Někdy jsou ty postavy dost zvláštní, někdy na vás zaútočí a vy předem netušíte, co se bude dít.
Jak se tak pohybujete Říší divů, směřujete dějovou linkou k velkému finále u královny.
Doslova očistcem se pro mě stal labyrint, kdy se neustále rozhodujete, jakým směrem se dál vydáte. Zabloudila jsem a byla jsem strašně naštvaná, když jsem se vracela na známá místa. Můj problém vyřešil poznámkový aparát, kam jsem si psala čísla již navštívených částí. Myslím, že to není podvod. Bavilo mě brouzdat po nových stezkách, ale PROBOHA po nových, ne se točit v kruhu!
Dalo by se říct, že díky svým poznámkám jsem si hru užila až do velkého finále. Jenže pak přišla hádanka, na kterou jsem neznala odpověď. A teď co s tím. Přemýšlela jsem, prohlížela své poznámky a nic... Nakonec (knihu jsem hrála jako ebook a doteď jsem vděčná - přes počáteční nechuť - že tomu tak bylo) jsem použila ctrl+f fintu. Jo, tohle už byl podvod jak brno. Ale přece nepohořím na hádance.
Povedlo se. Daný odstavec jsem našla, hru rozlouskla a s malou fintou a nekonečnou výdrží jsem zachránila Říši divů.
Carrollova Alenka v Kraji divů je moc hezká knížka, kterou si musíte přečíst ve správný čas (pro mě to bylo loni) a pak budete nadšeni. Gamebook Alenčina noční můra v Říši divů příběh původní Alenky kopíruje, ale přidanou hodnotou je tu bezesporu akčnost a možnost volby. Ať už se rozhodujete kudy jít, co sníst, s kým mluvit a koho ignorovat. Je to zábava. Tedy... pokud zrovna nezabloudíte nebo nemusíte řešit podivnou hádanku.
Odpověď na hádanku jsem opravdu netušila. Nefungovalo mi ani heslo s odečítáním padesátky (tenhle případ nastal u odstavce 76).
Naopak skvělá jsou nebojová řešení soubojů pomocí kouzel a různé pomůcky a hesla, která najdete napříč celým herním textem.
Myslím, že knížka se bude líbit všem fanouškům carrollovského světa, který vám gamebook ukáže zase trochu jinak. Připomíná mi to počítačovou hru, kterou jsem si před nějakou dobou pořídila. Je to temné, malinko strašidelné, ale zábavné.
Asi si dám teď na chvíli od gamebookování pauzu. Ale dá se říct, že pojetí Alenčiny Říše divů mě navedlo na cestu, kudy bych se příště chtěla dát. Nechci bojovat proti trolům a vlkům. Chci hodit řeč s Houseňákem a dát si čaj s Kloboučníkem. Příště by se mi líbilo být třeba Popelkou (ach, Cinder) nebo nějakou další hrdinkou, kterou máme v povědomí zafixovanou jako ubohé děvče, které bojuje proti ošklivému světu.
PS: Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Mytago.
Ke hraní gamebooku obvykle potřebujete hrací kostky, tužku a gumu. Stejné propriety potřebujete i ke hraní Alenky. Hrací kostky potřebujete konkrétně dvě a je možné je vyměnit za standartní balíček hracích karet. Což by mimochodem bylo stylovější. Já jsem hrála bez kostek, protože jsem v soubojích automaticky předpokládala svou výhru. Ano, souboje mě v gameboocích až tak neberou a obtěžuje mě potácet se na hranici smrti. Ale věřte mi, že i tak si hraní užijete a smrt vás může přemoct i jinde než v souboji.
Takže propriety máte, vrhneme se do přípravy hry samotné. Napřed si musíte naprogramovat Alenku. To je postava, za kterou budete hrát a obvykle ji dostanete už naprogramovanou. V tomhle gamebooku si ale vy sami určíte, jak bude Alenka hbitá, jak bude chytrá a jak bude bojeschopná. U každé schopnosti máte automaticky na začátku přiřazených šest bodů a vy sami pak máte možnost přerozdělit dalších deset bodů do těchto tří vlastností. Vyprofilujete si tak postavu, za kterou chcete hrát.
Ještě tu jsou dvě Alenčiny vlastnosti, které nijak ovlivnit nemůže a které bude ovlivňovat kniha sama: jsou jimi hladila šílenosti a výdrže. Obě vlastnosti musíte udržovat na rozumné míře, protože jinak Alenka umírá.
Oproti jiným gamebookům jsou v téhle knížce ještě dvě taková kouzla, která můžete v případě potřeby použít (pokud je v textu tato možnost uvedena). První se jmenuje Divoucné a divoucnější a tímto kouzlem si Alenka upraví své vnímání - někdy k lepšímu, jindy to až tak dobré není. Druhým kouzlem je Pero je mocnější a tato možnost se zpravidla nabízí před soubojem, kdy nad protivníkem automaticky vyhrajete. Každé kouzlo můžete použít třikrát, ale může se stát, že v průběhu čtení nějaké další kouzlo najdete. Právě tahle kouzla - zejména to první, protože v soubojích jsem automaticky vyhrávala, mě na knížce moc bavila. Jak se jako mávnutím kouzelného proutku celá situace ukáže v úplně jiném světě, je podle mě naprosto carrollovské.
Všechny tyto vlastnosti si poznamenáte do Alenčina průvodního listu, který je součástí knihy.
Můj Alenčin průvodní list se stal zdrojem i veškerých poznámek ke hře. Někdy bylo dost problematické se v mých poznámkách vyznat... |
Pokud jde o hru samotnou, tak už jste asi pochopili, že jste se ocitli v kůži Carrollovy Alenky v Říši divů. Jenže tahle Říše je celá pokřivená, agresivní a všechno je tu tajemné, malinko strašidelné a hodně pusté. Vaším úkolem bude zachránit svět hracích karet a mluvících zvířat před stále nepříčetnější Srdcovou královnu. Ano, budete se muset postavit tváří v tvář obávané kruté královně, která by nejradši všem sťala hlavy. I vám. Vlastně vám asi nejraději...
Jak už to bývá, vyruší vás utíkající králík. Běžíte za ním a najednou - ani nevíte jak - padáte králičí norou kamsi do neznáma. Alenka na svá předchozí dobrodružství v Říši divů zapomněla, ale občas se jí nějaké vzpomínky vrací. Což je roztomilé pomrknutí na čtenáře Carrollovy Alenky. Už během pádu norou se musíte rozhodovat, co budete sledovat, po čem sáhnete a co naopak necháte být. Myslím, že začátek se velmi povedl a mě strašně bavil.
Samotný pobyt v Říši divů je taky fajn. Hlavně proto, že potkáváte postavy z Carrollovy knihy. Někdy jsou ty postavy dost zvláštní, někdy na vás zaútočí a vy předem netušíte, co se bude dít.
Jak se tak pohybujete Říší divů, směřujete dějovou linkou k velkému finále u královny.
Doslova očistcem se pro mě stal labyrint, kdy se neustále rozhodujete, jakým směrem se dál vydáte. Zabloudila jsem a byla jsem strašně naštvaná, když jsem se vracela na známá místa. Můj problém vyřešil poznámkový aparát, kam jsem si psala čísla již navštívených částí. Myslím, že to není podvod. Bavilo mě brouzdat po nových stezkách, ale PROBOHA po nových, ne se točit v kruhu!
Dalo by se říct, že díky svým poznámkám jsem si hru užila až do velkého finále. Jenže pak přišla hádanka, na kterou jsem neznala odpověď. A teď co s tím. Přemýšlela jsem, prohlížela své poznámky a nic... Nakonec (knihu jsem hrála jako ebook a doteď jsem vděčná - přes počáteční nechuť - že tomu tak bylo) jsem použila ctrl+f fintu. Jo, tohle už byl podvod jak brno. Ale přece nepohořím na hádance.
Povedlo se. Daný odstavec jsem našla, hru rozlouskla a s malou fintou a nekonečnou výdrží jsem zachránila Říši divů.
Carrollova Alenka v Kraji divů je moc hezká knížka, kterou si musíte přečíst ve správný čas (pro mě to bylo loni) a pak budete nadšeni. Gamebook Alenčina noční můra v Říši divů příběh původní Alenky kopíruje, ale přidanou hodnotou je tu bezesporu akčnost a možnost volby. Ať už se rozhodujete kudy jít, co sníst, s kým mluvit a koho ignorovat. Je to zábava. Tedy... pokud zrovna nezabloudíte nebo nemusíte řešit podivnou hádanku.
Odpověď na hádanku jsem opravdu netušila. Nefungovalo mi ani heslo s odečítáním padesátky (tenhle případ nastal u odstavce 76).
Naopak skvělá jsou nebojová řešení soubojů pomocí kouzel a různé pomůcky a hesla, která najdete napříč celým herním textem.
Myslím, že knížka se bude líbit všem fanouškům carrollovského světa, který vám gamebook ukáže zase trochu jinak. Připomíná mi to počítačovou hru, kterou jsem si před nějakou dobou pořídila. Je to temné, malinko strašidelné, ale zábavné.
Asi si dám teď na chvíli od gamebookování pauzu. Ale dá se říct, že pojetí Alenčiny Říše divů mě navedlo na cestu, kudy bych se příště chtěla dát. Nechci bojovat proti trolům a vlkům. Chci hodit řeč s Houseňákem a dát si čaj s Kloboučníkem. Příště by se mi líbilo být třeba Popelkou (ach, Cinder) nebo nějakou další hrdinkou, kterou máme v povědomí zafixovanou jako ubohé děvče, které bojuje proti ošklivému světu.
PS: Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Mytago.
0 Comments