Vítězslav Nezval: Manon Lescaut

Anotace z cbdb: Inspirován románem Abbé Prévosta stvořil básník Vítězslav Nezval romantický klenot, divadelní hru o nekonečné lásce šestnáctileté Manon a rytíře maltézského řádu des Grieux. Básnické hodnoty textu a skotačivá dějovost navázaly na etapu Nezvalovy avantgardní poezie. Hra se stala v době svého vzniku (1940) revoluční událostí tehdejší kultury.

„Manon je hříšná světice!“ str. 145

Postava Manon mi byla krajně nesympatická, ze začátku mi její okouzlení životem přišlo roztomilé, vždyť je jí šestnáct a chtějí ji zavřít do kláštera. Postupe času se ale chová jako sobecká, po penězích lačnící, prodejná holka. Pokud rytíře Des Grieux miluje, tak velmi osobitým způsobem. Vydávat ho za svého bratra před mužem, který ji chce, (v biblickém smyslu slova) je velmi ponižující. Des Grieux je ovšem poblázněný opravdu výstavně. Cokoli Manon udělá, dokáže vysvětlit velmi věrohodným způsobem. Třeba právě to vydávání za bratra: nejen že s tím (s výhradami) souhlasí, ale po odhalení, ji ještě omlouvá. Kdyby něco podobného udělal muž, byl by to čin rozmařilosti, užívání si života. Ale Manon jako žena je za totéž pomlouvána. Tomu říkám zvrácený feminismus. Manon je vzor prospěchářky a manipulátorky, rytíř Des Grieux zase slepé lásky. Básnická skladba Manon Lescaut se mi na jednu stranu líbila moc, verše, poetika, opakování frází, schopnost rozjitřit emoce, na druhé straně mě postava Manon neskutečně štvala.

Han Kang: Vegetariánka 

Anotace z cbdb: Ten pocit syrového masa rozžvýkaného mezi mými zuby. Jonghje se jednoho dne probudí z krvavé noční můry a její život se začne dramaticky měnit. Ze všeho nejdřív přestane jíst maso. Ovšem v dravé patriarchální společnosti její náhlé vegetariánství a zejména neoblomný postoj, s jakým se vzepře svému muži i rodině, představuje pro její okolí ohromný šok. Jihokorejská autorka získala za román roku 2016 ocenění Man Booker International.

"Ten život je zvláštní věc. Ať se lidem stane cokoliv, třeba i ta nejstrašnější tragédie, oni přesto dál jedí, pijí, vyměšují, myjí se: žijí a dokonce ani neztratí schopnost se nahlas smát."

Žena přestane jíst maso a zblázní se. Tak tohle byla informace, se kterou jsem do čtení této knihy šla. A samozřejmě to byla naprosto zkreslená informace. Jonghe přestane jíst maso, protože se jí zdají ohavné krvavé sny, které jí maso znechutí. Postupně se objevují náznaky, že spojení s přírodou ji uklidňuje. Jonghe se touží stát stromem, stromy nemusí přijímat lidskou potravu. Jonghe se novelou míhá jako nehmotný duch. Její manžel, švagr a sestra vyprávějí o Jonghe a pouze z jejich výpovědí se dozvídáme, co se s nenápadnou ženou děje. Všichni tři si do ní promítají vlastní strachy a touhy, a ač si to mnohdy neuvědomují, využívají Jonghe k omluvě svých životních chyb. S korejskými spisovateli nemám moc zkušeností, ale styl Han Kang zapadá do mé představy „tak píší Asiaté“. Děj ustupuje do pozadí, psychologie postav je naopak ústředním tématem. Příběhy plné mytologie, metafor a náznaků ve čtenáři zanechávají silný dojem, i když přesné převyprávění příběhu bych po pár týdnech nezvládla. Já si tedy knihy psané asijskými autory dávkuji v malých dávkách, abych si je užila a neznechutila. 

AUDIOKNIHY 

Jak už jsem se zmínila v úvodu, poslouchala jsem Dva proti Říši, náš čtenářský klub Naživo! se blíží a já chci být maximálně připravena. Již zítra vypukne naše debata na toto téma v báječném a zatím ještě utajeném místě v Praze.

Také jsem poslouchala pár kapitol z Atlasu mraků, už jsem se přehoupla za polovinu, takže se postupně v příběhu vracím ze vzdálené budoucnosti do současnosti a čeká mě ukončení příběhů z minulosti. 

Hezký týden vám přeji, pokud možno bez nachlazení a pokud máte zítra čas, přijďte na kus řeči!