Dočteno

Joshua Becker: Domov bez harampádí

Anotace z cbdb: Změňte své myšlení – Objevte nové návyky – Osvoboďte svůj domov Uklízecí kniha, která počítá i s dětmi! Děti vnášejí do našich životů lásku a naději, radost a smích, dávají životu dospělých jiný smysl. A také přinášejí domů hromady „harampádí“. Udržování rovnováhy mezi žitím a uklízením harampádí může (nejen) rodiče značně vyčerpávat, často jde o nekončící proces, jehož výsledek je i po hodinách úmorné práce stěží viditelný. Kniha Domov bez harampádí nabízí nový a osvěžující přístup ke zvládání nepořádku a věcí. Pomůže vaší rodině žít tak, jak jste si vždycky přáli. - Přestanete přemísťovat věci z místa na místo, uklidíte jednou provždy. - Nebudete se stresovat uklízením před každou návštěvou. - Získáte víc času pro sebe, pro děti, pro své blízké. - Můžete odpočívat během víkendů, které jste dosud z velké části prouklízeli. - Naučíte své děti vážit si toho, co mají, a také že bolest se lépe tiší láskou, přijetím a bezpečím, namísto kupováním si věcí. Joshua Becker píše o svém životním stylu blog Becoming Minimalist (Stát se minimalistou), jehož prostřednictvím denně inspiruje tisíce lidí po celém světě k lepšímu životu s méně věcmi. K tématu přistupuje s lehkostí a racionálně a snad právě díky tomu je jedním z nejvlivnějších zastánců minimalismu na světě. Minimalismus je rostoucí celosvětové hnutí, které povzbuzuje stále více lidí k tomu, aby žili s méně věcmi a aby svůj život určovali něčím lepším než tím, co vlastní.
Domov bez harampádí slibuje návod k minimalismu. Asi tak do půlky se čte kniha velmi dobře: Joshua píše o tom, jak nás množství věcí obtěžuje a zatěžuje, jak je složité se o tolik věcí starat a uklízet je. Zlom přijde, když se dozvíte, že ten chlap má ženu a dvě děti a že je zblbnul svou fantazií o minimalismu taky. A tak všichni mají jedny boty, jednu bundu a maj jen pár hraček, se kterými si hrají. A žijí z jednoho platu, protože jeho žena vždycky toužila zůstat doma... Fajn, tohle jsem nedala. Moje feministické srdce se prudce rozbušilo a knihu jsem dočetla jen silou vůle.
Musím říct, že výsledný pocit je natolik špatný, že jsem zapomněla, co je na té knize dobré. Brrr. 

Jonathan Green: Alenčina noční můra v Říši divů

Anotace z cbdb: Mnoho let po událostech Alenčina dobrodružství v Říši divů a za zrcadlem se Alenka ocitá zpět v Říši divů. Je na ní, aby zachránila svět hracích karet a mluvících zvířat od stále více a více pomatené Srdcové královny.
Co by se stalo, kdyby se Alenka nenapila z lahvičky popsané cedulkou “Vypij mě“, nebo kdyby si nedala s Kloboučníkem, Březňákem a Sedmispáčem čaj? Nyní to můžeš zjistit! V knize totiž budeš právě ty rozhodovat, kterou cestou se Alenka dá, které riziko podstoupí a se kterými podivnými obyvateli říše divů bude bojovat. Jsi připraven znovu vstoupit do králičí nory?
Alenku mám ráda. Ne nijak zvlášť, ale její dobrodružství v Carrollově podání mě bavilo. A jak dopadla tahle gamebooková verze?
Musím říct, že první část - příchod Alenky do kraje divů - mě bavil asi nejvíc. Bylo to nebojové a hodně o tom, co se sami rozhodnete dělat. Myslím, že tahle část by se líbila i togaf. Alenka padá skrze králičí noru a během letu se musí rozhodnout: bude sledovat dění napravo, anebo se bude dívat spíš pod sebe? Tahle část se povedla.
Jakmile se ale začnou objevovat všechny ty nestvůry, se kterými Alenka musí bojovat, moje pozornost drobně upadala.
A pak je tu labyrint. Wau. Výborně propracovaný, ztrácela jsem se snad půl hodiny. Pak jsem si už psala čísla, která jsem navštívila, protože jinak bych z toho zblbla.
Konec je zase takový hodně bojový, takže to mě zas až tak nebavilo. Navíc v soubojích jsem nebojovala - považovala jsem je za předem vyhrané.
Knihu jsem hrála jako ebook a při jedné finální hádance jsem za tuhle možnost (ctr+f) byla hodně ráda.
Pokud vás tahle kniha zaujala, tak se víc dozvíte v samostatné recenzi, která vyjde tady na blogu příští týden.

Právě čtu

Kayla Olson: Hrady z písku

Anotace z cbdb: Před válkou byl život pro Eden snadný. Pak došlo ke globální přírodní katastrofě. Tu následovala revoluce a všechno se změnilo. Nyní vládne zemi a jejím přírodním zdrojům mocná skupina, která si říká Vlci. A přestože Eden kvůli nim ztratila všechno, odmítá zemřít jejich rukama. Zná souřadnice jediného neutrálního místa na světě, ostrova zvaného Útočiště, a je odhodlána tam uniknout a být opět svobodná.
Byl zase čas přečíst si nějakou youngadultí záležitost, muhehe.
A Hrady z písku zatím vypadají skvěle. Jsou trochu jako Indiana Jones s mladou holkou v ústřední roli, která musí čelit celé řadě nebezpečí v dystopickém světě.
Dystopie já můžu a postava Eden je zatím fajn. Eden nekňourá, ale přemýšlí. Doufám, že se to nezvrhne do milostného trojúhelníku a doufám, že se najednou neobjeví ten, který by měl být dávno mrtvý... Něco mi říká, že se objeví. A oba. Achjo.
Jo a knížka má krásnou písečnou obálku, uaaaaaa. Když budete hodný, nechám vás na ni sáhnout.

No a pokud jste dočetli až sem, tak je konec dnešního článku. Čtu nadále i Šmídovy Obrázky z Bretaně a Batesův Les sebevrahů, ale pokračuju s oběma velmi pozvolna, takže nemá cenu to tady dál rozebírat. Tak zas za týden. Ciao!