Proč ne(čtu) české autory
8:00
A je tu můj poslední článek na téma Proč (ne)čtu. Tentokrát jsem se rozhodla článek věnovat českým autorům, české literatuře.
Pokračovat ve čtení
Svou bakalářku a později i diplomku jsem zasvětila devatenáctému století. Poctivě jsem načítala všechny knihy na semináře i seminární práce. Bylo to skvělé. Sledovat vývoj literatury v konkrétní zemi v proměnách času. Fakt mě to hodně bavilo a můj seznam přečtené české literatury pěkně nabýval. A pak jsem studium završila státnicemi a ptala se sama sebe: Co budu číst dál?
Přečetla jsem pár Milošů Urbanů, kteří mi chyběli v seznamu přečtené literatury, a pak jsem pomalu začala ochutnávat romány z jiných zemí. Průvodcem mi bylo nakladatelství Host, protože jsem už v průběhu svých vysokoškolských studií pochopila, že někdo v jejich týmu vybírá přesně knihy dle mého gusta (zamilovala jsem si například autorky Muriel Barbery nebo Katharinu Hagenu).
Z Hosta jsem pak jela i českou tvorbu, protože si mě získala Kateřina Tučková, Petra Soukupová a Radka Denemarková. Postupně se k nim připojil i Jiří Hájíček.
Ale pak přišel můj odklon od českých spisovatelů. Zachvátil mě oblak světové literatury. Av tomhle oblaku mám hlavu doteď. Plnými doušky srkám komiksy, lebedím si v young adult dystopických knihách a blaží mě číst současné společenské romány. Těžko se mi do českých luhů a hájů vrací... do našich smrdutých malých rybníčků...
Ale jednou za rok udělám výjimku a ten český rybník si trochu líp prohlídnu. A je to právě přelom března a dubna, který trávím s českými autory. A proč zrovna teď? Protože je to doba, kdy jsou vyhlášeny nominace na cenu Magnesia Litera. Nemám chuť se procházet vším českým, co u nás vychází, protože si myslím, že většina z toho je balast a brak. U světové to není jinak, ale tam jsem aspoň schopná dohledat si recenze ze zahraničí, takže už tak nějak vím, co můžu od knihy čekat. To vydání nové české knihy mě vždycky překvapí...
Letos mě velmi mile překvapil zejména Josef Pánek a jeho román Láska v době globálních klimatických změn. Rychlou recenzi si můžete přečíst tady. Jinak se ale většinou přesvědčím o tom, že mě česká literatura nebaví.
Česká literatura se - obecně - na můj vkus bere příliš vážně a přitom nenabízí mnoho nového. Autoři se hodně snaží experimentovat s formou, ale většinou je to velmi rozpačité. Nemluvě o tom, že třeba dobrá česká dystopie je podle mě obrovská utopie.
Ano, je tu pár autorů, které sleduju a baví mě je číst (výše uvedení), ale nemám chuť poznávat nová jména. Sem tam se objeví někdo, kdo tenhle můj názor trochu poupraví (Viktorie Hanišová nebo Nela Rywiková), ale jinak mi stačí jednou za rok přečíst pár románů a má touha po českosti je zcela naplněna.
Z Hosta jsem pak jela i českou tvorbu, protože si mě získala Kateřina Tučková, Petra Soukupová a Radka Denemarková. Postupně se k nim připojil i Jiří Hájíček.
Ale pak přišel můj odklon od českých spisovatelů. Zachvátil mě oblak světové literatury. Av tomhle oblaku mám hlavu doteď. Plnými doušky srkám komiksy, lebedím si v young adult dystopických knihách a blaží mě číst současné společenské romány. Těžko se mi do českých luhů a hájů vrací... do našich smrdutých malých rybníčků...
Letos mě velmi mile překvapil zejména Josef Pánek a jeho román Láska v době globálních klimatických změn. Rychlou recenzi si můžete přečíst tady. Jinak se ale většinou přesvědčím o tom, že mě česká literatura nebaví.
Česká literatura se - obecně - na můj vkus bere příliš vážně a přitom nenabízí mnoho nového. Autoři se hodně snaží experimentovat s formou, ale většinou je to velmi rozpačité. Nemluvě o tom, že třeba dobrá česká dystopie je podle mě obrovská utopie.
Ano, je tu pár autorů, které sleduju a baví mě je číst (výše uvedení), ale nemám chuť poznávat nová jména. Sem tam se objeví někdo, kdo tenhle můj názor trochu poupraví (Viktorie Hanišová nebo Nela Rywiková), ale jinak mi stačí jednou za rok přečíst pár románů a má touha po českosti je zcela naplněna.
0 Comments