Proč (ne)čtu Pratchetta
8:21
Dlouhodobě mám problém s tím, že nečtu ikonické
autory. Minul mě J. R. R. Tolkien, nesetkali jsme se s Andrzejem
Sapkowkim. A to postavu Geralta z Rivie nekriticky zbožňuju a vyhledávám –
v počítačových hrách i v komiksech, kde se tahle postava vyskytuje.
Jen prostě otevřít tu zaklínačskou sérii se mi nějak nedaří. A zkoušela jsem
to, fakt že jo. Ale nedávalo mi to pražádný smysl…
A Terry Pratchett je taky takový idol. Každý ho četl, každý
ho má doma, každý ho zbožňuje. Kohokoli se ze svých blízkých zeptám, ten je
nadšený pratchettovským světem plným podivných bytostí a tvorů, kteří spolu
komunikují bizarním inteligentním humorem…
Ne, já tohle zkrátka nesdílím. A v dnešním článku se vám pokusím vysvětlit, proč Terryho Pratchetta nečtu.
Terrymu jsem se vyhýbala skoro patnáct nebo dvacet let. Pak
jsem si v knihovně půjčila Dobrá znamení, která napsal Terry spolu
s Neilem Gaimanem. Říkala jsem si, že na to půjdu pomalu – přes toho mýho
Gaimana. A ejhle, ono to nešlo.
Anotace z cbdb: Děti, zahrávat si s Armagedonem může být nebezpečné! Nezkoušejte to ve vlastním bytě! Crowby je padlý anděl, teoreticky tedy ďábel, prakticky však člověk. Celé stovky let je naturalizovaný na Zemi, kam byl nasazen jako "spící" agent. Miluje staré automobily a populární hudbu a všeobecně dvacáté století, protože to je mnohem lepší než století sedmnácté, a to zase bylo mnohem přijatelnější než to čtrnácté. Žije si skvěle, může si to totiž dovolit.Jistě tímto dalším příběhem T. Pratchetta a N. Gaimana nebudete zklamáni. Čeká vás setkání s Ním. Nastal totiž čas narození nového Satana. Jenom rozpoznat, který z těch dvou roztomilých novorozených chlapečků to je.
Trvalo mi hodně dlouho, než jsem přistoupila na pravidla hry
téhle knihy. Rozumějte: než jsem se zorientovala v postavách. Byla tam
nějaká záměna (takovýma věcma moje čtenářské vnímání hodně trpí a nechápe je) a
spooooooooooooousta metaforických postav (další čiré zlo pro mé čtenářské
vnímání).
A pokud jde o ten pověstný humor - tak ten jsem tam nenašla. Mám ráda anglický humor, suchý humor, ironii, chytrý humor a čas od času se směju i nad filmy typy Scary movie. Ale tady proběhlo pár pousmání a to bylo asi tak všechno. Nemyslím si, že by to bylo vyloženě trapné. Jen si myslím, že Pratchett je jeden z přeceňovaných autorů.
Ano, byl tam chytrý humor. Spousta chytrého humoru (celá ta
Apokalypsa a jezdci Apokalypsy a jeptišky a náboženství a ďábel a tak – tuhle
část si musím nechat odsouhlasit od togaf, protože jsem to četla před dvěma
lety a detaily si už nepamatuju). Jenže to šlo stejně úplně mimo mě. Nebavilo
mě to. Bylo to rozvláčné, neakční, nezajímavé.
Přišlo mi totiž, že se v té knížce pořád nic neděje. Bylo to hodně užvaněné, dost filosofické a mě to zoufale nebavilo. Četla jsem to snad dva měsíce. Nakonec jsem to dočetla a konec nebyl až tak špatný. Bohužel jsi už dneska nejsem jistá, jestli se mi to nelíbilo proto, že to byl konec...
 |
| Zdroj |
Teď už je asi jasné, že Pratchetta nečtu. Neříkám mu
definitivní NE, ale rozhodně se mu teď pár následujících let hodlám vyhýbat.
/hous.enka/
2 Comments
Pratchetta jsem nikdy nečetla. Nebudu říkat, že ani nikdy nebudu, ale úplně mě neláká. Za to Tolkiena miluju. To že nečteš ikonické autory chápu. Já jsem taky skeptická ke všemu, co mi všude cpou. Třeba Hra o trůny, nečetla jsem, neviděla jsem a nechci to :D třeba se do toho jednou pustím, ale nevím.... To samé Pratchett....
OdpovědětVymazatJo! S Trůnama jsem na to stejně. Ani mě nelákají. Na cbdb se teď v dubnu bude číst nějaká jiná Martinova knížka. Ale ani ta mě nenalákala.
VymazatTolkiena možná časem, ale zatím nemám pocit, že bych o něco přicházela :)
/hous.enka/