Dočteno podle hous.enky (13. týden)
8:00
Poslední týden před Velikonocemi se většinou nese ve znamení Velikonoc. Můj týden nebyl plný zajíčků a kuřátek, i tak ale stojí za to vám o něm něco napsat.
Pokračovat ve čtení
O víkendu jsem opět prokrastinovala doma. Měla jsem mýt okna, ale mám dojem, že pršelo nebo co, takže na okna se opět nedostalo. Jak já nenávidím mytí oken. Je to snad ta nejhorší věc, co doma dělává. Zlatý žehlení a vytírání, fakt. Před mytím se k akci dlouho odhodlávám. Při mytí mám strach, že vypadnu z okna (bojím se výšek nad jeden metr a ze zásady nelezu na žebříky ani štafle). Po mytí mě bolí ruce, záda i stehna a jsem zpocená jak prase. Brrr. Nakonec se těm oknům stejně nevyhnu, ale ten pocit, že tenhle týden to ještě nepřijde, je moc příjemný. Jo, fakt čistá prokrastinace.
V pondělí jsme doma slavili narozeniny, v úterý jsem měla klidný domácí večer, kdy jsem jen vařila a upekla jsem si piškotový koláč s rybízem. Mňam.
Nejakčnější byla středa. Dopoledne probíhal u nás v knihovně Velikonoční jarmark a odpoledne a večer jsem strávila s togaf.
Byly jsme na výstavě domečků pro panenky v UMPRUMu, který nedávno prošel rekonstrukcí. A opravili ho fakt krásně.
Ve dvou sálech je v několika skleněných vitrínách prezentována asi patnáctka domečků. Ty nejstarší pocházejí (tuším) z 18. století a ten nejnovější je už z 21. století.
Nejkrásnější byly podle mě ty nejstarší, ale bylo fajn sledovat ten vývoj a zjistit, že holky mají už celá staletí rády ty samé věci: panenky a domečky.
Domečky pro panenky nás naprosto okouzlily a já nevím, jestli si je nepůjdu prohlédnout ještě jednou. Jsou kouzelné. Bavily mě i příběhy, které autoři výstavy k jednotlivým domkům a jejich osazenstvu vymysleli. Na výstavě jsme potkaly spoustu babiček s malými vnučkami, takže si myslím, že je to perfektní mezigenerační akce. Neměli byste si ji nechat ujít, stojí to za to.
A pak jsme byly na malé večeři, donutu (mňamózní Mr. Donut se spoustou čokolády pro nás obě, uááááá, byl fakt božský) a pak jsme šly do kina na film Ready Player One.
Z filmu byla togaf trochu rozladěná (po projekci slibovala filmu dvě hvězdičky, tak uvidíme, kolik mu doopravdy dá) a já jsem z něj byla nadšená.
Ano, je úplně jiný než knížka. Ke stejnému cíli dojdeme jinou cestou. Ale ta cesta byla fakt zábavná. Teda: nejlepší bylo hledání druhého klíče. První jakože fajn, třetí mě dost zklamalo, ale dvojka....Jooo, kvůli dvojce byste to měli vidět.
Dočteno
Ale teď už ke knížkám. Tenhle týden jsem moc nečetla. Teda spíš tak nějak normálně, nic extrémního. Proto jsem hodně knížek rozečetla, ale málo jich dočetla. Vlastně jsem dočetla jen dvě... Inu, to se stává i v lepších rodinách.
Jan Šmíd: Obrázky z Bretaně
Anotace z cbdb: Nové vydání zcela rozebraného svazku z populární francouzské série knih Jana Šmída. Autor provází čtenáře turisticky přitažlivými místy, vypráví příběhy o historicky, umělecky i kulinářsky zajímavých koutech Bretaně. Doplněno barevnými fotografiemi.
Bretaň... Část země, která už několik staletí okouzluje celou Evropu. Je krásné číst si o nespoutaném oceánu, o majácích a vlídných lidech téhle nevlídné části Francie.
Po knížce jsem sáhla z prostého důvodu: chystám se do Bretaně a chci nasát tamější atmosféru. To se Janu Šmídovi naprosto povedlo. Ještě mám připravené Obrázky z Bretaně podruhé, ale to si asi dám až s odstupem pár dnů. Přece jen mi ty Obrázky přišly poněkud statické.
Amanda Conner, Chad Hardin, Jimmy Palmiotti, John Timms: Harley Quinn. Láska na první ránu
Anotace z cbdb: 3. kniha v sérii Harley Quinn.
Harley Quinn si toho nabrala vážně trochu moc. Pracuje jako psychiatrička, stará se o činžák plný chudých nájemníků a divokých domácích mazlíčků, zápasí ve Skate Clubu, snaží se zahájit nový milostný románek… a k tomu ještě plnit své předsevzetí a měnit svět k lepšímu. Nestíhá – a tak nastal čas rozšířit tým o schopné pomocníky!
Jenže šíření Harleyiných životních hodnot cti, důvěry a neukázněnosti lze svěřit jen těm nejlepším z nejlepších. Přijímací pohovory budou ostře konkurenční… a krvavé!
A to není vše! V tomto díle se Harley také vloupá do Arkhamova ústavu, aby osvobodila svou nejlepšejší kámošku Poison Ivy, bezhlavě se zamiluje do pohledného milionáře Bruce Wayna a oslaví svátky svým naprosto jedinečným způsobem!
Oblíbené třeštidlo pokračuje ve svých velkolepě praštěných dobrodružstvích třetí knihou: LÁSKA NA PRVNÍ RÁNU. Ke stálému a po právu oslavovanému týmu scenáristů AMANDY CONNEROVÉ a JIMMYHO PALMIOTTIHO a výtvarníků CHADA HARDINA a JOHNA TIMMSE se tentokrát připojují i hostující kreslíři BEN CALDWELL, MAURICET, DARWYN COOKE, BRANDT PETERS a další. Obsahuje komiksy HARLEY QUINN #14–16, ANNUAL #1, HOLIDAY SPECIAL #1 a VALENTINE’S DAY SPECIAL #1.
Harley Quinn si toho nabrala vážně trochu moc. Pracuje jako psychiatrička, stará se o činžák plný chudých nájemníků a divokých domácích mazlíčků, zápasí ve Skate Clubu, snaží se zahájit nový milostný románek… a k tomu ještě plnit své předsevzetí a měnit svět k lepšímu. Nestíhá – a tak nastal čas rozšířit tým o schopné pomocníky!
Jenže šíření Harleyiných životních hodnot cti, důvěry a neukázněnosti lze svěřit jen těm nejlepším z nejlepších. Přijímací pohovory budou ostře konkurenční… a krvavé!
A to není vše! V tomto díle se Harley také vloupá do Arkhamova ústavu, aby osvobodila svou nejlepšejší kámošku Poison Ivy, bezhlavě se zamiluje do pohledného milionáře Bruce Wayna a oslaví svátky svým naprosto jedinečným způsobem!
Oblíbené třeštidlo pokračuje ve svých velkolepě praštěných dobrodružstvích třetí knihou: LÁSKA NA PRVNÍ RÁNU. Ke stálému a po právu oslavovanému týmu scenáristů AMANDY CONNEROVÉ a JIMMYHO PALMIOTTIHO a výtvarníků CHADA HARDINA a JOHNA TIMMSE se tentokrát připojují i hostující kreslíři BEN CALDWELL, MAURICET, DARWYN COOKE, BRANDT PETERS a další. Obsahuje komiksy HARLEY QUINN #14–16, ANNUAL #1, HOLIDAY SPECIAL #1 a VALENTINE’S DAY SPECIAL #1.
Harley Quinn mám ráda a k jejím komiksům se ráda vracím. Líbí se mi, jak má (ne)vyřešený vztah s Jokerem. Je to fakt příběh ze života.
Baví mě experimenty s ilustrací, ale jsem ráda, že nakonec to skončí klasicky. Jsem asi trochu konzervativní, co se komiksů týče. Což je trochu paradoxní vzhledem k tomu, jaký je tenhle komiks divoký. Agresivní barvy, vytřeštěné oči, rozmáchlá gesta a citoslovce... Je to jediný superhrdinský (superpadoušký?) komiks, který jsem ochotná číst. Batman mi nesmí přes práh. I když takové rande s Brucem Waynem... hm...
Právě čtu
Finišuju s Magnesií Literou (a děkuji bohu, že víc toho v naší knihovně není dostupné) a zároveň přibírám další nové knihy... Jo a jsem hrdá na to, jak si dávám pauzu od brakové literatury. Jakože young adult, chápete.
Ivana Myšková: Bílá zvířata jsou velmi často hluchá
Anotace z cbdb: Postavy uvězněné ve svých životech jako jelení šíje ve zpuchřelé pneumatice. Jsou uvězněni ve svých životech jako jelení šíje ve zpuchřelé pneumatice, chřestí garnýžemi, rozkrajují hálky a budí žlabatky, sestrojují lapače času, a hlavně srdnatě pojídají nahnilá jablíčka pravdy. Ženy zaplavují muže tirádami a muži na ženy sesílají mlčení. Postavy této knihy jsou si dobře vědomy svých slabostí a za své viny očekávají spravedlivý trest. Nejsou vláčeny neblahými historickými událostmi, na pořádné drama si zadělají samy. Pořád se něčeho bojí, hodně se štítí a občas někoho nedopatřením zabijí. Snad by trocha sebelásky vedla ke šťastnějším koncům i začátkům. Ale jak ji do nich vpravit, aby ji nevyzvracely?
Tohle je ta poslední z Magnesie Litery. Jde o povídkovou knihu a divnýho na ní je, že všichni hrdinové jsou divní. Vlastně se tam nedá s nikým sympatizovat, nikomu se nedá fandit.
Hrdinové své životní úspěchy vidí přes pokřivené brýle: jsou pro ně důležité věci, které vůbec nejsou podstatné. A většinou jsou všichni smutní, zakletí ve vztazích, které je netěší. Ta správná jarní depka...
Michael Třeštík: Jen aby, řekla moje žena
Anotace z cbdb: Postřehy plné suchého humoru a sebeironie. Občas potkám lidi, kteří říkají, že nejsou na Fejsbuku. Připojí k tomu vždycky zdůvodnění, ze kterého vyplývá, že já jsem debil. Dřív jsem si kladl spousty otázek, ale jak jsem zrál, tak se jednotlivé dílčí otázky spojovaly do otázek obecnějších, ty pak do ještě obecnějších, až zbyla jen jedna úplně základní: Kde mám brejle?
Žít s panem Třeštíkem musí být legrace. Chtěla bych s Třeštíkovými (myslím Helenu a Michaela Třeštíkovy) jet na dovolenou a vypít s nimi spoustu dobrého vína. Je mi na nich sympatický směr jejich uvažování, jejich inteligence a hlavně jejich humor.
Třeštíkova kniha je spíš sbírkou jakýchsi bonmotů či zážitků stárnoucího muže, který reflektuje svou každodennost s nadhledem a vtipem. Velmi svérázným vtipem.
Skvěle se to čte a myslím, že si knížku pořídím i domů.
Mika Waltari: Vlak osamělého muže
Anotace z cbdb:Finského spisovatele Miku Waltariho (1908 - 1979) proslavil na celé světě román ze starověkého Egypta Egypťan Sinuhet. Přesto Waltari v Egyptě nikdy nebyl - ani před napsáním románu, ani po jeho vydání. O to víc cestoval do ostatních zemí, v nichž se jeho romány odehrávají. V knize Vlak osamělého muže z roku 1929 mladý Mika Waltari popisuje své první velké putování Evropou. Z Helsinek cestoval přes Berlín, Prahu (která v něm kupodivu zanechala dojem velmi nelichotivý), Vídeň, Budapešť, Bělehrad a Sofii do Istanbulu, odkud se pak vracel přes Dubrovník, Řím a Paříž zpátky domů. Je to poutavý popis Evropy, která byla deset let po konci první světové války ještě plná nadějí a iluzí, a také dojímavý deník mladého muže, jeho citového a tvůrčího hledání. Waltari se na podobnou cestu vydal znovu o dvacet let později, napsal o ní knihu Cesta do Istanbulu (česky vyšla v nakladatelství Hejkal roku 2003). V Istanbulu se odehrává několik jeho velkolepých historických románů, mj. Temný anděl, Krvavá lázeň a především Šťastná hvězda, která je jedním z nejpůsobivějších moderních zobrazení zhoubné totality. Vlak osamělého muže vychází česky poprvé (v překladu Markéty Hejkalové), a čeština je jediným cizím jazykem, do něhož byla kniha přeložena.
S Waltarim trochu bojuju. Není to moc čtivé, protože se tam vlastně nic moc neděje. Ale! Ty krásné složité přívlastky mě naprosto odzbrojily. Mám chuť zabalit si batoh a vydat se do Bulharska, do Turecka nebo aspoň k nám na chatu.
Waltari popisuje cestování a zážitky s ním spojeném tak krásně, že se taky budete hned chtít vydat na cestu. Jo a překvapilo mě, jak skvěle se vystačil po světě se svou francouzštinou a němčinou. Svět za sto let hodně změnil.
0 Comments