Dočteno podle hous.enky (42. týden)
9:00
Zdravím vás z Havlíčkova Brodu! Tenhle článek píšu s jednodenním předstihem, neb v době publikování tohoto článku (a následujících několik hodin) postáváme nebo posedáváme s togaf v kulturním domě na havlíčkobrodském náměstí.
A jak vypadal můj uplynulý knižní týden?
Inu tentokrát to moc velké nebylo. Ne že bych neměla čas nebo chuť číst. To vůbec ne. Jen s příchodem podzimu se práce na zahradě množí, takže domů se dostávám vyčerpaná a u knížek pak v posteli velmi záhy usínám. Zlatá zima, to vám povím.
Už se totiž těším, až bude venku sněžit. To se totiž nedá dělat nic jiného, než si hned po večeři sednout na pohovku, rozsvítit si lampu a začíst se do nějaký fajnový knížky.
Ale zatím je tu podzim, tak si pojďme pořádně užít ten. Celý rok se nám pak po něm bude stýskat.
Dočteno
Becky Albertalli: Probuzení Simona Spiera
Anotace z cbdb: Šestnáctiletý Simon už nějakou dobu ví, že je gay, ale ještě není připravený sdělit to okolnímu světu. Jedinou výjimkou je tajemný Blue, se kterým si Simon už několik měsíců vyměňuje e-maily a jejich vzájemné pouto sílí. Jenže pak citlivá korespondence padne do nesprávných rukou a Šimon se stane obětí vydírání: buď udělá, co se po něm chce, i když se mu to příčí, nebo riskuje, že si tajné e-maily přečte celá škola. V sázce je však ještě mnohem víc – plachého Bluea by nechtěná publicita mohla vyděsit a Šimon už by nikdy nezjistil, kdo Blue ve skutečnosti je…Autorka za svůj debutový román obdržela William C. Morris Award a byla nominována na americkou Národní cenu za literaturu. Kniha byla několika periodiky jmenována za jednu z nejlepších knih v žánru Young Adult.
Jo, i takhle mám youngadultky ráda. Sice tu chybí ta dystopická linka, nicméně pro Simona je všechno, co je spojeno s tím, že je Simon gay, poměrně dost postapokalyptické: celý svět se mu zhroutí s jeho coming outem. Se Simonem se ocitnete zpátky ve své pubertě, kdy každá akce nutně vyvolává reakci a s příměsí pořádné dávky hormonů to s vámi pěkně zamává.
Na Simonovi se mi líbilo, jak se snažil být s každým v pohodě. Takový ten hodný kluk odvedle, se kterým byste zašli na pivo. Nebo na Oreo koktejl, že jo. Simon totiž miluje sušenky Oreo.
Fajn je i jakési propojení textu s muzikou, které jsem poprvé zaznamenala v knize Ten, kdo stojí v koutě. Autor vám do textu naservíruje několik desítek písniček/alb, které můžete při čtení poslouchat. Umím si představit, že pro určitou skupinu lidí by se tahle kniha mohla stát fajn vzorem, jak se se svým světem srovnat.
Pokud jde o jednotlivé postavy, nedá se říct, že bych se s kýmkoli identifikovala. Všichni jsou tak nějak... moc zvláštní? Jiní? Možná je to celé na můj vkus přitažené za vlasy. A taky mi vadil ten cukrem olepený happy end na pouti. Celá ta akce s trikem... Já vám nevim, asi jsem na tohle už stará.
Naopak perfektní mi přišlo, jak Simon pátrá po tom, kdo je Blue. To, jak v každém vidí klus Bluea a jak neustále vede vnitřní rozhovor sám se sebou, jestli je tenhle kluk Blue.
Probuzení Simona Spiera má ale jedno obrovské plus, které vás snadno zláká si knihu přečíst: celé je to hodně dobře napsané (přeložené). Simonovy popisy a úvahy působí neuvěřitelně svěže a autenticky a Simonův svět - ač je jak z teenagerovské americké komedie - vás určitě nadchne. Aspoň pokud občas rádi nakouknete do světa sedmnáctiletých kluků, co mají rádi kluky.
Právě čtu
František Kotleta: SPAD
Anotace z cbdb: Nebyla to třetí světová válka, ale ta největší občanská válka v dějinách. Trvala čtyřicet let. Dodnes se historici dohadují, jak začala. Jedno je ale jisté - ještě neskončila. Miliony mrtvých, rozvrácená Evropa roztříštěná na stovky malých státečků, jejichž hranice se mění tak rychle, že je nikdo nezkouší ani zakreslovat do map. A stejně rychle v tomto světě můžete ztratit svobodu nebo život.
Co stát, to jiné zákony. A kdo má zbraň, ten si může vytvořit zákony vlastní. Tedy jen do okamžiku, kdy narazíte na silnějšího zákonodárce.
Co stát, to jiné zákony. A kdo má zbraň, ten si může vytvořit zákony vlastní. Tedy jen do okamžiku, kdy narazíte na silnějšího zákonodárce.
Zatím si na svět postapokalyptické Prahy zvykám, ale věřím, že to půjde samo. Svět bez elektřiny (nebo jen ve velmi omezeném množství) je plný gaunerů, kteří na potkání vytahují revolvery a nože. A navíc tu bují černý obchod s otroky(němi z Anglie, kterým je čerstvých patnáct let). Je pro mě strašně zvláštní číst o postapokalyse ve městě, kde žiju.
Uvidíme, co bude hlavní dějová linka, ale pan Machálek - ústřední hrdina - je správně vostrej týpek. A s takovýma je radost cestovat po knižním světě.
0 Comments